Vládne tu nějak
blbá nálada. Není divu. Lidé se nevraždí, školy a kostely nezapalují. Jacíkoliv a jakékoliv. Zcela zřetelně se to projevuje na rozhovorech v kantýně. Zatímco ještě nedávno se probírali pařby, módní trendy a hračičky, teď se diskutuje o náboženství. Když jsem byla takové první debatě na doslech, strčila jsem si do uší sluchátka. Nebylo mi to příjemné. Mlčeli a mysleli si svoje nepěkné a najednou budou vášnivě debatovat? Navíc v přesile? Ne, na to skutečně nejsem zvědavá.
Podruhé šlo o osvětu přímo u mého stolu. Maruška, děvče hloupé, ale o to sebevědomější, vyzvídalo. Turkyně a Marokánka byly neuvěřitelně trpělivé a příjemné. Co věděly, poveděly, navzájem si porovnávaly pojetí. Nutno říct, že obě jsou velmi moderní. Bylo zajímavé je poslouchat. Třeba vyšlo najevo, že krátké vlasy pro ně znamenají vlasy na ramena. Anebo že přepestrá turecká móda je zavlečená z Asie, nepůvodní a nevkusná. Ukázkový mezikulturní rozhovor.
Do rozhovoru jsem se nemíchala a jen se pochechtávala. Přes nedostatek erudice mi to nemohlo nepřipomenout náboženské debaty, které vedli moji spolužáci v kvartě. Katolík, evangelík a Žid prodiskutovali celou školu v přírodě. S ubývající becherovkou byly jejich rozpravy plamennější a teologičtější. V sobotu už byli tak nábožensky sbratřeni, že bez rozpaků Žida líbali, aby si taky zakouřil.
Ve chvíli, kdy Maruška prohlásila, že islámu naprosto rozumí a že vážně uvažuje na něj přestoupit, jen že pořád nechápe zahalování, rozesmála jsem se nahlas. Na vysvětlenou jsem připomněla
Dieu est grand, je suis toute petite, to Maruška neviděla, spojení s pubertálními zvrhlíky by neunesla. Uvidí se, jak snášenlivý bude její restauratérský papínek.
Blocek