Blocek

Někdy mi připadá, že ona tolik vychvalovaná a vznešená snaha o sebezdokonalení, pochopení a poznání sebe sama i světa kolem, je pěkně destruktivní.


Proč vlastně překonávat sebe sama? Co je špatného na tom, jaký jsem a že si nerozumím? Jistě, vždycky existuje možnost být lepší, nezakrnět, ale nestresuju se jen zbytečně? Je možné vědět a pochopit všecko? Nebyl bych šťastnější, kdybych se smířil s faktem, že skutečného poznání a prozření nikdy nedojdu, svatým a moudrým se nestanu?

Blažení chudí duchem. Možná mají víc rozumu, než kdo jiný. Zabývají se tím, na co stačí. Jsou opovrhováni pro svou přízemnost, povrchnost a poživačnost. Není to ovšem jen odpovídající úroveň, kterou sami, třeba bezděky, dobře odhadli? Netrýzní vysoko nasazená laťka duši, takže ve výsledku působí kontraproduktivně?

Dávají otázky po smyslu života životu smysl? Nezakládá si člověk na své výlučnosti příliš? Zvláště, když je jeho unikátní schopnost uvědomovat si vlastní existenci, popř. smrt, zpochybněna posuňkujícími šimpanzy. Jedinečnost sexu pro potěchu zase jinými opicemi. Jak to vypadá, nadutost a nepokora je jediné, co zbývá.

# posláno e-rasi : 12:00