Blocek

Jak probíhalo moje seznámení s Mikulášem si nepamatuju. O lecčems ale vypovídá setkání druhé, které se zapomenout nedá.


Táta mě kdysi jako jedináčka vzal na výlet. Protože jsem ještě nebyla zrovna zdatný capant, v dobré víře mě většinu cesty vezl na sáňkách. Podruhé za svůj krátký živůtek jsem tak málem umrzla. Ale že jsem byla hodná a nefňukala, šli jsme navečer do vesnice lovit Mikuláše.

Horká chvilka nastala už na zápraží chaloupky o jedné světnici, s postelí s nebesy, vanou plnou mrňavých studených jablíček a kadibudkou na dvoře. Musela jsem chvilku počkat sama v úplné tmě. To ale nebylo nic proti tomu, když jsme došli na náves. Z jednopatrového domu, ne nepodobného hospodě, se rojili čerti. A Mikuláš nikde. Zato jeden přátelský čert hned k nám. A jestli mě prej táta dá. Držela jsem se jako klíště a vřískala jako pavián. Měl rychleji a rozhodněji říct, že ne.

Vlastně to byla zbytečná výprava, protože Mikuláš se u nás v noci zastavil sám a do punčocháčů za oknem mi nadělil pomeranč a oplatky, které jsme za tmy s jablíčkem z vany posnídali, než jsme se vydali na vlak zpátky domů, daleko od brány pekelné.

# posláno e-rasi : 00:45