Blocek

jak si lehlo do chládku a četlo si pohádku o červeném prasátku, jak si lehlo do chládku a četlo si pohádku...


To je snad jediná nekonečná říkanka, kterou snáším. Asi že jsem se ji slyšela jako první, dávno před Pes jitrničku sežral a Osiřelo dítě. Ty dvě mě dodneška rozčilují. Ani ne tak nekonečností, jako rozvleklostí nápěvu. Pejsek je ještě ta lepší možnost. Osiřelo dítě byl, je a bude mor. Jestliže se nějakému popíku vyčítá kalkul a prostoduchost, kam se hrabe.

Zpívávala si ho moje prababička a bulela a bulela. Snad že byla jiná generace, snad že nechtěná, snad z časů, kdy se o dítěti říkalo, dávej na něj pozor, už je velké, byla by ho škoda. Je mi protivné mnohem víc než Švestkové knedlíky a v Dejvicích žil pan Jahoda, oblíbené to odrhovačky bábiny. Copak asi bude popouzet a odpuzovat generaci další?

# posláno e-rasi : 01:40