Blocek

Štěstí a zdraví si za peníze nekoupíš. Dříve snad, dnes to už docela neplatí. Zato noblesa stále ke koupi není.


Přitom noblesa by se dala dobře zpeněžit. Kolik je zbohatlíků, kteří noblesu naprosto postrádají? Většina. Věří, že za peníze si koupí všechno? Většinou. Výborné výchozí předpoklady.

Problém je, že takoví lidé si nejsou vědomi, že noblesu postrádají. Parkovat na zákazu stání je cool. Jednak je to zakázáno, jednak to je od auta blíž, jednak všech dvě stě nul a hlupáků parkuje na vyhražených místech. Že je noblesní i přes veškeré bohatství a moc parkovat normálně, k nim neproniká. To stejné platí pro hlučné telefonování, ukazování, že já jsem někdo, a další příznaky buranství.

Kondice by se mohli dávat lidé noblesní, leč nemajetní. Měli by dobré, doživotní živobytí. Pochybuji, že se noblese dá naučit, takže by jim při troše trpělivosti stačil jeden klient na celý život. Není to totiž otázka peněz. Dost možná běhá po světě víc úplně švorcových než bohatých, kterým by byly vlastní noblesní manýry.

Jako doplněk či bonus by klient dostával i lekce vkusu a společenského chování. Když nic jiného, zmírnilo by to buranské projevy dotyčného klienta, které jsou okolí nejnepříjemnější, což by samo o sobě bylo na metál.

Celý business s noblesou by zřejmě musel fungovat na dozahovačském principu. Učitel noblesy by byl dohazován stejně jako kadeřník, krejčí, garážmistr, kuchař a finanční poradce.

Že by to nemělo úspěch? Pochybuji. Každá trhovkyně touží ve skrytu duše být dámou, každý pasáček vepřů králem.

# posláno e-rasi : 20:05