Blocek

Loni touhle dobou jsem si libovala, že se vznáším v bublině, mimo čas. Že jsem se zavřela do stáze a že se mi v ní líbí.


Bublina od té doby utržila nějaké šrámy, ale je to vlastně dobře. Existuju ve dvou světech najednou. Jednou v domácím, který je minulostí a budoucností, jednou v přítomném, přechodném. Připadlo mi, že o přítomnosti se tu moc nešířím. Možná to je škoda, protože při své skleróze ztratím spoustu toho, čím žiju. Na druhou stranu to nejsou žádné převratné události, spíš by se k nim hodil klasický deníček. Problém je, že jeden svět není od druhého oddělen jen geograficky, ale i jazykově. Pro každý z nich mám v hlavě jednu kolej. Funguje výhybka, která přepíná mezi jedním a druhým. A překládat sama sebe moc zábavné není a vždycky jsem se tomu bránila.

První cizí jazyk jsem se začala učit, když jsem se naučila číst. Máma mě učila podle Alexandera, což dodneška považuju za nejlepší, co pro mě mohla udělat. Žádné překládání a fonetické transkripce. Ke slovům boy, girl, pencil a book nemám zafixované české ekvivalenty, ale obrázky. Vidím je před sebou, stejně jako způsob, jak byla zapsána. Němčina byla hlubokou vodou, do níž jsem byla hozena. Opět žádné překladání a biflování, nýbrž posunky a ukazování na předměty. Pak rovnou rodilý mluvčí. A pak už to šlo snadno. Mr Sejkoru, který trval na diktátech z fonetické transkripce, jsme vypoklonkovali.

Poprvé jsem dvoukolejnost zažila v Trautenberkově. Jazyk myšlenek propojený s místem a situací. Hostitelka mi to potvrdila. Po čtvrt století mimo rodnou zem přizpůsobuje jazyk ve své hlavě místu naprosto automaticky a přirozeně. Jenom počítat německy stále neumí, počítá buď česky nebo švédsky. Moje dvoukolejnost je teď skoro absolutní. Sním, v duchu se hádám i raduju, kleju v příslušném jazyce. Na věci nic nemění, že perfektně nemluvím a mám omezenou slovní zásobu.

Začínám ale chápat nepřizpůsobivost některých přistěhovalců. Jsou prostě taky dvojkolejní a přítomnost je onou méně důležitou kolejí. Ať už proto, že se jedná o azyl dočasný, anebo proto, že žijí více minulostí než budoucností. Nevím, jak spousta věcí chodí a funguje, a upřímně řečeno mě to ani moc nezajímá. Beztak jsem tu na dobu určitou. Proč bych měla pronikat do všech souvislostí, když to pro přežití nepotřebuju? A tak paradoxně vím o něčem mnohem víc než domorodci a některé běžné a banální věci neznám.

Udělala jsem si malý průzkum, jak jsou na tom jiní emigranti (nebo expati?). Jestli znáte nějaké další, dejte vědět.

Mek Bílová ze Středozemě
Zaoceánská Jade
Point
Ostrovní Kryska
Paaf z Finska
Vosa ve Finsku
IT-Pro Masox
Granadský Vachaliny
Vídeňský rDaneel
Čech v EuroexilU
Klarisa a Eyja z Dánska
Rotterdamský Adam (mimochodem první blog, který jsem začala číst)
Augustin v Trautenberkově
Slibně vypadal i Eire D.Bruxe, škoda ho.
Těžko říct, jak dopadla Expedice USA.
Zaručeně čerstvé zprávy ze Sibiře

# posláno e-rasi : 02:15