Blocek

Poslední dny byly přecpané. Jedna událost přebíjela druhou. Nemůžu si ani vzpomenout, co všechno se odehrálo, na co jsem tehdy myslela.

Se sestrou jsem zažila jeden z nejpěknějších Štědrých dnů. Dokonce i cukroví/cukrovinky jsme mlsaly. Vlastně ne dokonce, protože nic jiného jsme celý den nejedly. Zlaté prasátko se nezjevilo, zato nad Loděnicí jsme spatřily ježíška. Překonaly jsme rekord. Promyšlená výmluvu pro případ nouze nám dala křídla a přesně na čas nás donesla až k prostřenému stolu.

U nenastrojeného stromečku ve fontáně jsme žasnuly. Takové překvápko! Optimisté věří, že se s ním naučím zacházet. Uvidíme, uvidíte. Na sklonku Štědrého dne jsem se ztratila v překladu. Totálně a bezdůvodně. Stydím se a omlouvám se za tu nadílku.

Na Hlod Boží jsme hodovali a hlodovali. Bahnem jsme se brodili a podivné úkazy na obzoru pozorovali. Podivným zjevem bylo i bábino nezvyklé mlčení. Jako by neměla radost, jako by neměla zájem.

# posláno e-rasi : 12:55