26.6.03
6. Elektrokardiograf, elektrokardiogram
Srdeční aktivita vysílá slabé elektrické ozvěny po celém těle. Vlny depolarizace se šíří po povrchu srdce, uvnitř srdce. Protože tkáně jsou dobrými vodiči elektrického signálu, pronikají ozvěny depolarizačních vln i do okolních orgánů a dokonce až na povrch těla.
Poprvé zachytil elektrické signály ze srdce britský fyziolog August Waller. K záznamu použil sloupec rtuti, který je však pro svou hustotu zcela nevhodný. Holandský fyziolog William Einthoven zdokonalil metodu připojením elektrod ke galvanometru (ten sám navrhl). Za toto zdokonalení obdržel roku 1924 Nobelovu cenu. Einthovenův galvanometr zabíral dvě místnosti, vážil 300 kg a muselo ho obsluhoval pět lidí. Dnes je elektrokardiograf mnohem menší. Zaznamenává sled, trvání a sílu každého tepu z hlediska bioelektřiny. Zobrazuje jeden po druhém trvání a tvary elektrických srdečních potenciálů (EKG).
Jednotlivé vlny elektrokardiogramu odrážejí jednotlivé fáze srdeční aktivity a byly rozděleny do tří skupin: vlna P, komplex QRS a vlna T. Vlna P charakterizuje elektricky počátek kontrakce, komplex QRS představuje kontrakci komor a vlna T odráží repolarizaci, při které se převodní srdeční tkáň zotavuje připravuje na další stah.
Elektrokardiogram poskytuje elektrický profil srdeční akce. Zvláště důležité jsou vrcholy a úžlabiny vln zátěžového elektrokardiogramu, jelikož vypovídají o tom, jak se srdce dovede vypořádat s rostoucími požadavky při usilovné činnosti. Pracující svaly potřebují více kyslíku a energie, a proto spotřebovávají více krve. Srdce musí zvýšit svou tepovou frekvenci, aby v určitém čase dodalo větší objem krve (ať už do těla samotného nebo do plic za účelem dodání zvýšené dávky kyslíku). Srdeční výdej, což je objem krve přečerpaný srdcem za jednu minutu, je určován objemem přečerpaným jedním stahem a počtem těchto stahů za minutu.
Poprvé zachytil elektrické signály ze srdce britský fyziolog August Waller. K záznamu použil sloupec rtuti, který je však pro svou hustotu zcela nevhodný. Holandský fyziolog William Einthoven zdokonalil metodu připojením elektrod ke galvanometru (ten sám navrhl). Za toto zdokonalení obdržel roku 1924 Nobelovu cenu. Einthovenův galvanometr zabíral dvě místnosti, vážil 300 kg a muselo ho obsluhoval pět lidí. Dnes je elektrokardiograf mnohem menší. Zaznamenává sled, trvání a sílu každého tepu z hlediska bioelektřiny. Zobrazuje jeden po druhém trvání a tvary elektrických srdečních potenciálů (EKG).
Jednotlivé vlny elektrokardiogramu odrážejí jednotlivé fáze srdeční aktivity a byly rozděleny do tří skupin: vlna P, komplex QRS a vlna T. Vlna P charakterizuje elektricky počátek kontrakce, komplex QRS představuje kontrakci komor a vlna T odráží repolarizaci, při které se převodní srdeční tkáň zotavuje připravuje na další stah.
Elektrokardiogram poskytuje elektrický profil srdeční akce. Zvláště důležité jsou vrcholy a úžlabiny vln zátěžového elektrokardiogramu, jelikož vypovídají o tom, jak se srdce dovede vypořádat s rostoucími požadavky při usilovné činnosti. Pracující svaly potřebují více kyslíku a energie, a proto spotřebovávají více krve. Srdce musí zvýšit svou tepovou frekvenci, aby v určitém čase dodalo větší objem krve (ať už do těla samotného nebo do plic za účelem dodání zvýšené dávky kyslíku). Srdeční výdej, což je objem krve přečerpaný srdcem za jednu minutu, je určován objemem přečerpaným jedním stahem a počtem těchto stahů za minutu.
