Blocek

"Společenské události slouží zábavě a zábavy slouží společenským událostem (?), ale jak se přítomní blíže seznamují, začnou se rozvíjet hry."¹ Typickými společenskými hrami jsou hra To je hrozné, viďte?, Kazisvět, Vrták a Nemohl byste - Ano, ale. Hra To je hrozné, viďte má čtyři podoby, rodičovskou zábavu, dospělou zábavu a dětskou zábavu i hru. Rodičovská zábava spočívá v Dneska, což je kritika a okomentování čehokoli. Od vcelku neškodných klepů se Dneska odlišuje vyvozováním závěrů. Dospělou variantou Dneška je Otevřená rána. Každý hráč uvádí případy nějakého onemocnění nebo neštěstí, přičemž čím děsivější, tím lépe. U Otevřené rány je vyloučen hráč, který navrhuje nějaké pozitivní prognózy. Ústřední topení nebo Školní přestávka je dětská zábava, která se řídí heslem "Podívejte, co nám zase provedli". V nejdramatičtější a nejvyhrocenější podobě se hra To je hrozné, viďte? vyskytuje u hypochondrů, kteří vyžadují bezdůvodné lékařské zákroky, které jim přinášejí určité zisky a výhody. Další společenskou hrou je Vrták, která vychází z postojů "Já jsem úplně k ničemu", případně "Oni jsou úplně k ničemu". Hráč nabývá sebejistoty poté, co v neznámé osobě rozpozná její vrtáctví, nebo když sám sebe ujistí, že je vrták. Podstatou třetí společenské hry, Kazisvěta, je vynucení si odpuštění i přes všechny hrůzy, které hráč způsobil. Hráč v roli hosta ničí a demoluje vše, k čemu se jen přiblíží a vždy prosí za prominutí. Hostitel mu nemůže neprominout, což poskytuje hráči uspokojení. poslední společenskou hrou je A nemohl byste - Ano, ale. Podstatou této hry je nadhození nějakého vlastního problému hráče a vybídnutí ostatních, aby poradili. Ostatní radí a radí, ale hráč vždy odpoví "Ano, ale", což znamená, že v podstatě by byl takový návrh proveditelný, ale ne v konkrétních podmínkách a vždy si vymyslí nějaké zdůvodnění. Hra pokračuje tak dlouho, až ostatní přestanou radit, nastane ticho a po nějaké době začne nějaká nová hra. pro hráče ale není ziskem a výhrou odmítání návrhů, nýbrž dovedení hry do stavu, kdy nastane ticho. Hráč totiž dokáže ostatním, že jsou nemožní, což je jeho cílem.

---

1. Berne, Eric: Jak si lidé hrají, Nakladatelství Dialog, Liberec 1992, s. 112