29.11.03
Kapitolské chrámy
Stručný přehled nejdůležitějších chrámů a kultů na Kapitolu, dalších pahorcích a jinde po městě.
Kapitol (mons Capitolinus, Capitolium) se původně jmenoval Tarpejský vrch (mons Tarpeius). Na jihozápadním výběžku pahorku bylo odpradávna kultovní místo Jova Kapitolského. Římští králové tam vystavěli chrám zasvěcený etruské božské trojici Jupiter - Juno - Minerva, jejichž kult přenesli na Kapitol z Quirinalu (tam byla ve starších dobách uctívána trojice Jupiter - Mars - Quirinus). Chrám na Kapitolu se stal hlavní svatyní státu. Zbudován byl koncem 6. stol. ACN etruskými umělci. Později byl několikrát zničen požárem, ale vždy znovu obnovem a ještě krásněji vyzdoben. Místo původní cihlové stavby s dřevěným sloupovím, s třemi řadami po 6 sloupech v průčelí trojdílné svatyně a s jednou řadou na bočních stěnách, byla vytvořena stavba mramorová (o rozměrech 56x60m), krytá taškami z pozlaceného bronzu. Kultovní terakotová socha Jovova od etruského umělce Vulky byla nahrazena chrýselefantinovou od Řeka Apollónia (1. stol. ACN).
Za císařství se kult kapitolské trojice rozšířil jako projev loajálnosti v provinciích, kde vznikala místní Capitolia. Jakožto sídlo nejvyšší božské trojice stal se kapitolský chrám středem náboženského života Říma. Konala se v něm oběť o idách (Idus byl 13. nebo 15. den v měsíci), dospělí občané v něm začínali svůj občanský život, konzulové zahajovali při slavnostním zasedání svůj úřední rok, vítězní vojevůdci v něm zakončovali triumf. Zbroj přemožených nepřátel byla jako oběť zavěšována Jovově chrámu. Pod Jovovou ochranou uzavíral pontifex maximus manželství (confarreatio). V době sucha se konala na Kapitol procesí prosící o déšť, neboť Jupiter byl bohem přírodních sil. Z kněží měl k Jovovi nejtěsnější vztah Jovův obětník (flamen Dialis), ale obětovat mohli i ostatní kněží, zejména pontifex maximus.
Vedle hlavního chrámu byla na vrcholu i úbočích vrchu spousta dalších svatyní, menších chrámů, oltářů a soch (nejen) bohů. Během věků byl chrám a jeho okolí zničeno. Rekonstrukci kapitolského areálu provedl v 16. stol. AD Michelangelo.
Na severní výši Kapitolu stával chrám Junony Monety (Napomínatelky - ochránkyně před hrozícím nebezpečím státu), v němž byla mincovna (odtud moneta = mince, peníz). Na Aventinu byl chrám Junony Reginy, zbudovaný roku 392 po pádu Vejí. Jak se zvyšoval počet ovládnutých měst, kde byla Juno ochranným božstvem, přibývalo jejích chrámu i v Římě. Juno byla původně ochránkyní všech žen ve městě. Tak se z ní stalo božstvo plodnosti celého města. Pod vlivem Řeků přenesli Římané na Junonu rysy ochránkyně města Athény. Ochránkyní všech římských žen byla Juno Caprotina, oslavovaná 7. července veselým průvodem, při němž byly otrokyně oblečeny jako římské občanky, vedly obscénní řeči a šlehaly přihlížející fíkovými ratolestmi. Juno Lucina chránila naproti tomu pouze matrony a rodička jí přinášela po šťastném porodu oběť v atriu domu. Chrám zasvěcený Junoně Lucině stál na svahu Cispia. Den založení jejího chrámu na Esquilinu (1. březen) byl velkým svátkem žen (Matronalia), které tehdy dostávaly dary od svých manželů a příbuzných. Junoně byly zasvěceny kalendy, tj. první dny v měsíci a šestý měsíc roku (Iunius). Starobylou svatyni měla ve městě Lanuviu. Když ho roku 338 ACN Římané připojili ke svému státu, stanovili, aby jí tam konzulové každoročně přinášeli oběť. Později byl chrám Junony Lanuvijské postaven i v Římě.
Na Juliově foru v Římě měla výstavný chrám Venuše Roditelka. Chrám nechal postavit Caesar roku 48 ACN. Za Caesara a Augusta se Venuše těšila zvláštní úctě, neboť Ceasar pocházel z rodu Juliů, který od ní odvozoval svůj původ. Z chrámu se dodnes zachovalo několik sloupů. Venuše měla spolu s Romou chrám nedaleko Kolosea. Byl to vlastně dvojchrám pod společnou střechou, a to největší na půdě antického Říma. Jeho půdorys měřil 110x53m. Dal jej postavit císař Hadrianus roku 121 ACN. V pozůstatcích chrámu je zčásti vestavěn chrám Santa Francesca Romana se známou kampanilou z 12. stol AD.
Na Foru stál chrám Vesty, ochránkyně rodiny, rodinného krbu, Říma a celé říše . Jejím oltářem byl krb a jejím obrazem planoucí oheň, který nesměl nikdy vyhasnout. Okrouhlý půdorys chrámu připomína krb. Do chrámu byl mužům vstup zakázán. Oheň udržovaly vestálky, kněžky nastupující úřad v 6 letech, povinně si uchovávající panenství, které musely v úřadě setrvat min. do 30 let života. Ve svatyni Vestina chrámu byly uschované posvátné státní symboly. Hlavní veřejná slavnost na Vestinu počest (vestálie) se konala v Římě vždy 9.června. Při nástupu do úřadu jí přinášeli konzulové oběť ve starobylém chrámu v Laviniu, který prý postavil Aeneas. Vestin chrám na Foru, který ironií osudu několikrát vyhořel, dal naposledy obnovit císař Septimius Severus po roce 193 AD. Zachovaleji než okolní stavby vypadá proto, že byl v letech 1925-1930 AD z odkrytých trosek zčásti rekonstruován. Tzv. Vestin chrám na foru Boariu u Palatinského mostu nese své jméno neprávem. Dostal je proto, že půdorysem připomíná okrouhlý Vestin chrám na Foru. Pochází z 1. stol. ACN a komu byl zasvěcen se neví. Je to ale s nedalekým chrámem Fortuny Virilis jedna z nejlépe zachovalých antických chrámových staveb v Římě.
V Římě měl Herkules dva chrámy. Jeden pod Kapitolem, druhý za Velkým cirkem u Tiberu. Z ostatních je známý zejména jeho chrám v Ostiiu Říma v italo-dórském stylu z 1. stol. ACN, dnes v troskách.
Kult egyptské bohyně Isidy pronikl do Řecka koncem 5. stol. ACN. Za doby helénismu se rozšířil po celém antickém světě, v Itálii je doložen od konce 2. stol. ACN. V Římě stál oficiální chrám Isidy a Sarápida od 2. poloviny 1. stol., ale teprve za Caracally (211-217) přestal být kult těchto božstev považován za cizí (sacra peregrina). V císařské době patřila Isis k nejoblíbenějším božstvům v říši. Koncem 4. stol. byl Isidin kult zakázán zákonem Theopsia I. proti pohanským kultům.
V Římě byl Mars od nepaměti uctíván mimo vlastní město. Na Martově poli mu byl zasvěcen oltář, kde se jednou za pět let konalo lustrum - obě't konaná censory k očistě římského občanstva, jež se shromáždilo ve vojenském útvaru na Martově poli. Za hranicemi města stály i dva nejstarší chrámy, a to na Martově poli a u Kapenské brány (tam se shromažďovalo vojsko k válečnému tažení na jih). Mars byl uctíván jako bůh války a také jako patron polních prací. Římský rok původně začínal březnem (Martius), kdy začínaly polní práce a válečná tažení. Hlavní slavnosti se odehrávaly na jaře a na podzim. Na jaře to bylo vyhánění zimy, kdy byl zakuklený muž, zvaný Mamurius Veturius, vyháněn holemi z města. Dále byly Martovi zasvěceny i slavnosti jarního očištění města (amburbium), pozemků, koní (27.2. a 17.3.), zbraní (19.3.) a polnic (23.3. a 23.5.). Na podzim byl Martovi obětován vítězný kůň ze slavnosti 15.10. a 19.10. byly očištěny zbraně a uloženy na zimu. Všechny tyto dny byly považovány za bohu zaslíbené, a proto se o nich nesměla konat ani válečná výprava, ani uzavírat sňatek. Římané považovali Marta za otce Romula a Rema, a uctívali ho proto jako praotce římského národa. Přímo ve městě, na Foru, stála starobylá svatyně zasvěcená Martovi. V ní bylo uloženo 12 štítů, z nichž jeden údajně Mars shodil do Říma z nebe, aby ho chránil (11 štítů dal vyrobit král Numa Pompolius, aby se nepoznalo, který je ten pravý, a aby ho nikdo nemohl ukrást). Štíty byly ve svatyni celý rok, jen 1.3. na Martovy narozeniny je jeho kněží nosili ve slavnostním průvodu s tancem a zpěvem po městě. Nejvýstavnější chrám dal Martovi Mstiteli (Mars Ultor) postavit Augustus na pamět pomsty nad vrahy svého adoptivního otce Caesara. Zasvěcen byl roku 2 AD na nově založeném Augustově foru a dodnes se z něj zachovalo několik ulomených sloupů a podstavec chrámové sochy.
Minerva, původně etruská bohyně moudrosti, řemesel, umění a lékařství později ztotožněná s Athénou, patřila ke kapitolské trojici. Kromě Kapitolu měla chrám na Esquilinu (jako Minerva Medica), poblíž dnešního Pantheonu (na jeho místě stojí od roku 1280 AD křesťanský chrám Santa Maria Sopra Minerva), a z pozdějších na Neronově foru (jeho pozůstatky dal odstranit teprve roku 1606 AD papež Pavel V., aby si z jejich mramoru vyzdobil fontánu na Janikule). Minervin hlavní chrám stál na Aventinu. Bylo to středisko řemeslníků, od roku 207 ACN i herců a básníků, později také lékařů. Den založení tohoto chrámu byl hlavní slavností římských řemeslníků a pro školy platil za sváteční. Připadal na 19.3., kdy se slavil svátek Quinquatrus, původně zasvěcený Martovi. Velké slavnosti na její počest se konaly 5 dní v březnu a 3 dny v červnu.
Kapitol (mons Capitolinus, Capitolium) se původně jmenoval Tarpejský vrch (mons Tarpeius). Na jihozápadním výběžku pahorku bylo odpradávna kultovní místo Jova Kapitolského. Římští králové tam vystavěli chrám zasvěcený etruské božské trojici Jupiter - Juno - Minerva, jejichž kult přenesli na Kapitol z Quirinalu (tam byla ve starších dobách uctívána trojice Jupiter - Mars - Quirinus). Chrám na Kapitolu se stal hlavní svatyní státu. Zbudován byl koncem 6. stol. ACN etruskými umělci. Později byl několikrát zničen požárem, ale vždy znovu obnovem a ještě krásněji vyzdoben. Místo původní cihlové stavby s dřevěným sloupovím, s třemi řadami po 6 sloupech v průčelí trojdílné svatyně a s jednou řadou na bočních stěnách, byla vytvořena stavba mramorová (o rozměrech 56x60m), krytá taškami z pozlaceného bronzu. Kultovní terakotová socha Jovova od etruského umělce Vulky byla nahrazena chrýselefantinovou od Řeka Apollónia (1. stol. ACN).
Za císařství se kult kapitolské trojice rozšířil jako projev loajálnosti v provinciích, kde vznikala místní Capitolia. Jakožto sídlo nejvyšší božské trojice stal se kapitolský chrám středem náboženského života Říma. Konala se v něm oběť o idách (Idus byl 13. nebo 15. den v měsíci), dospělí občané v něm začínali svůj občanský život, konzulové zahajovali při slavnostním zasedání svůj úřední rok, vítězní vojevůdci v něm zakončovali triumf. Zbroj přemožených nepřátel byla jako oběť zavěšována Jovově chrámu. Pod Jovovou ochranou uzavíral pontifex maximus manželství (confarreatio). V době sucha se konala na Kapitol procesí prosící o déšť, neboť Jupiter byl bohem přírodních sil. Z kněží měl k Jovovi nejtěsnější vztah Jovův obětník (flamen Dialis), ale obětovat mohli i ostatní kněží, zejména pontifex maximus.
Vedle hlavního chrámu byla na vrcholu i úbočích vrchu spousta dalších svatyní, menších chrámů, oltářů a soch (nejen) bohů. Během věků byl chrám a jeho okolí zničeno. Rekonstrukci kapitolského areálu provedl v 16. stol. AD Michelangelo.
Na severní výši Kapitolu stával chrám Junony Monety (Napomínatelky - ochránkyně před hrozícím nebezpečím státu), v němž byla mincovna (odtud moneta = mince, peníz). Na Aventinu byl chrám Junony Reginy, zbudovaný roku 392 po pádu Vejí. Jak se zvyšoval počet ovládnutých měst, kde byla Juno ochranným božstvem, přibývalo jejích chrámu i v Římě. Juno byla původně ochránkyní všech žen ve městě. Tak se z ní stalo božstvo plodnosti celého města. Pod vlivem Řeků přenesli Římané na Junonu rysy ochránkyně města Athény. Ochránkyní všech římských žen byla Juno Caprotina, oslavovaná 7. července veselým průvodem, při němž byly otrokyně oblečeny jako římské občanky, vedly obscénní řeči a šlehaly přihlížející fíkovými ratolestmi. Juno Lucina chránila naproti tomu pouze matrony a rodička jí přinášela po šťastném porodu oběť v atriu domu. Chrám zasvěcený Junoně Lucině stál na svahu Cispia. Den založení jejího chrámu na Esquilinu (1. březen) byl velkým svátkem žen (Matronalia), které tehdy dostávaly dary od svých manželů a příbuzných. Junoně byly zasvěceny kalendy, tj. první dny v měsíci a šestý měsíc roku (Iunius). Starobylou svatyni měla ve městě Lanuviu. Když ho roku 338 ACN Římané připojili ke svému státu, stanovili, aby jí tam konzulové každoročně přinášeli oběť. Později byl chrám Junony Lanuvijské postaven i v Římě.
Na Juliově foru v Římě měla výstavný chrám Venuše Roditelka. Chrám nechal postavit Caesar roku 48 ACN. Za Caesara a Augusta se Venuše těšila zvláštní úctě, neboť Ceasar pocházel z rodu Juliů, který od ní odvozoval svůj původ. Z chrámu se dodnes zachovalo několik sloupů. Venuše měla spolu s Romou chrám nedaleko Kolosea. Byl to vlastně dvojchrám pod společnou střechou, a to největší na půdě antického Říma. Jeho půdorys měřil 110x53m. Dal jej postavit císař Hadrianus roku 121 ACN. V pozůstatcích chrámu je zčásti vestavěn chrám Santa Francesca Romana se známou kampanilou z 12. stol AD.
Na Foru stál chrám Vesty, ochránkyně rodiny, rodinného krbu, Říma a celé říše . Jejím oltářem byl krb a jejím obrazem planoucí oheň, který nesměl nikdy vyhasnout. Okrouhlý půdorys chrámu připomína krb. Do chrámu byl mužům vstup zakázán. Oheň udržovaly vestálky, kněžky nastupující úřad v 6 letech, povinně si uchovávající panenství, které musely v úřadě setrvat min. do 30 let života. Ve svatyni Vestina chrámu byly uschované posvátné státní symboly. Hlavní veřejná slavnost na Vestinu počest (vestálie) se konala v Římě vždy 9.června. Při nástupu do úřadu jí přinášeli konzulové oběť ve starobylém chrámu v Laviniu, který prý postavil Aeneas. Vestin chrám na Foru, který ironií osudu několikrát vyhořel, dal naposledy obnovit císař Septimius Severus po roce 193 AD. Zachovaleji než okolní stavby vypadá proto, že byl v letech 1925-1930 AD z odkrytých trosek zčásti rekonstruován. Tzv. Vestin chrám na foru Boariu u Palatinského mostu nese své jméno neprávem. Dostal je proto, že půdorysem připomíná okrouhlý Vestin chrám na Foru. Pochází z 1. stol. ACN a komu byl zasvěcen se neví. Je to ale s nedalekým chrámem Fortuny Virilis jedna z nejlépe zachovalých antických chrámových staveb v Římě.
V Římě měl Herkules dva chrámy. Jeden pod Kapitolem, druhý za Velkým cirkem u Tiberu. Z ostatních je známý zejména jeho chrám v Ostiiu Říma v italo-dórském stylu z 1. stol. ACN, dnes v troskách.
Kult egyptské bohyně Isidy pronikl do Řecka koncem 5. stol. ACN. Za doby helénismu se rozšířil po celém antickém světě, v Itálii je doložen od konce 2. stol. ACN. V Římě stál oficiální chrám Isidy a Sarápida od 2. poloviny 1. stol., ale teprve za Caracally (211-217) přestal být kult těchto božstev považován za cizí (sacra peregrina). V císařské době patřila Isis k nejoblíbenějším božstvům v říši. Koncem 4. stol. byl Isidin kult zakázán zákonem Theopsia I. proti pohanským kultům.
V Římě byl Mars od nepaměti uctíván mimo vlastní město. Na Martově poli mu byl zasvěcen oltář, kde se jednou za pět let konalo lustrum - obě't konaná censory k očistě římského občanstva, jež se shromáždilo ve vojenském útvaru na Martově poli. Za hranicemi města stály i dva nejstarší chrámy, a to na Martově poli a u Kapenské brány (tam se shromažďovalo vojsko k válečnému tažení na jih). Mars byl uctíván jako bůh války a také jako patron polních prací. Římský rok původně začínal březnem (Martius), kdy začínaly polní práce a válečná tažení. Hlavní slavnosti se odehrávaly na jaře a na podzim. Na jaře to bylo vyhánění zimy, kdy byl zakuklený muž, zvaný Mamurius Veturius, vyháněn holemi z města. Dále byly Martovi zasvěceny i slavnosti jarního očištění města (amburbium), pozemků, koní (27.2. a 17.3.), zbraní (19.3.) a polnic (23.3. a 23.5.). Na podzim byl Martovi obětován vítězný kůň ze slavnosti 15.10. a 19.10. byly očištěny zbraně a uloženy na zimu. Všechny tyto dny byly považovány za bohu zaslíbené, a proto se o nich nesměla konat ani válečná výprava, ani uzavírat sňatek. Římané považovali Marta za otce Romula a Rema, a uctívali ho proto jako praotce římského národa. Přímo ve městě, na Foru, stála starobylá svatyně zasvěcená Martovi. V ní bylo uloženo 12 štítů, z nichž jeden údajně Mars shodil do Říma z nebe, aby ho chránil (11 štítů dal vyrobit král Numa Pompolius, aby se nepoznalo, který je ten pravý, a aby ho nikdo nemohl ukrást). Štíty byly ve svatyni celý rok, jen 1.3. na Martovy narozeniny je jeho kněží nosili ve slavnostním průvodu s tancem a zpěvem po městě. Nejvýstavnější chrám dal Martovi Mstiteli (Mars Ultor) postavit Augustus na pamět pomsty nad vrahy svého adoptivního otce Caesara. Zasvěcen byl roku 2 AD na nově založeném Augustově foru a dodnes se z něj zachovalo několik ulomených sloupů a podstavec chrámové sochy.
Minerva, původně etruská bohyně moudrosti, řemesel, umění a lékařství později ztotožněná s Athénou, patřila ke kapitolské trojici. Kromě Kapitolu měla chrám na Esquilinu (jako Minerva Medica), poblíž dnešního Pantheonu (na jeho místě stojí od roku 1280 AD křesťanský chrám Santa Maria Sopra Minerva), a z pozdějších na Neronově foru (jeho pozůstatky dal odstranit teprve roku 1606 AD papež Pavel V., aby si z jejich mramoru vyzdobil fontánu na Janikule). Minervin hlavní chrám stál na Aventinu. Bylo to středisko řemeslníků, od roku 207 ACN i herců a básníků, později také lékařů. Den založení tohoto chrámu byl hlavní slavností římských řemeslníků a pro školy platil za sváteční. Připadal na 19.3., kdy se slavil svátek Quinquatrus, původně zasvěcený Martovi. Velké slavnosti na její počest se konaly 5 dní v březnu a 3 dny v červnu.
