29.11.03
Římské chrámy
Něco málo o vzniku svatostánků ve starém Římě
Místem náboženského kultu nebyl v antice původně chrám, nýbrž vymezený prostor pod širým nebem nebo v jeskyni. Toto starobylé pojetí se dochovalo např. v posvátných hájích. Teprve v krétském a mykénském náboženství bylo takovéto místo začleňováno do palácové stavby jako kaplička nebo na posvátných místech vznikají samostatné menší stavby.
Stavba chrámů větších rozměrů začala za vlády tyranů v Řecku (7.-6. stol. ACN). Okázalé stavby byly budovány jako výraz ideové reprezentace státu. Způsob stavby chrámů se díky řecké kolonizaci šířil do neřeckého prostředí. Tak se s ním seznámili i Etruskové v Itálii, kteří ho převzali spolu s řeckými náboženskými představami. Byli to právě Etruskové, kdo začal stavět první římský chrám (Jovův na Kapitolu).
Za helénismu se řecké chrámy rozšířily po celém Středomoří. Odtud je převzalo náboženství římské. Proto se v Římě chrámové stavby objevují hojněji až od 3. stol. ACN.
Chrámy se řídily vlastními předpisy (lex templi), a ty přecházely na později postavené chrámy spolu s převzatým kultem. Chrámy byly samostatně hospodařícími jednotkami, závislými na velikosti svých pozemků a na náboženském cítění mas, které mělo velký vliv na jejich důchody. Proto se chrámy staraly o svou popularitu opětovnými zázraky, přizpůsobováním se politické situaci (věštírny), okázalými výročními slavnostmi, které se vztahovaly zejména ke dni založení chrámu (dies natalis templi). V některých obdobích náboženského úpadku museli císaři (Augustus např.) finanční podporou odvracet zánik chrámu. Zkázu chrámů přivodilo odnětí důchodů křesťanskými panovníky.
Římské chrámy stávaly podle etruského vzoru na vysoké podstavě (podium) se schodištěm po celé šíři přední strany. Půdorysem se však spíš podobaly řeckým. Řecké chrámy byly zpravidla pravoúhlé (rotundy zřídka). Měly předsíň (pronáos), svatyni (náos) a zadní předsíň (opisthodomos). Římské chrámy nebyly na rozdíl od řeckých vždy orientováni sloupovým průčelím na východ. Byly však obráceny k foru, a to bez zřetele na světovou stranu. Na císařským forech bývaly umístěny na jejich střední ose. V Římě se vedle obdélných chrámů vyskytovaly i nevelké rotundy s vnějším sloupořadím, např. Vestin chrám na Foru v Římě, chrám v Tivoli.
Místem náboženského kultu nebyl v antice původně chrám, nýbrž vymezený prostor pod širým nebem nebo v jeskyni. Toto starobylé pojetí se dochovalo např. v posvátných hájích. Teprve v krétském a mykénském náboženství bylo takovéto místo začleňováno do palácové stavby jako kaplička nebo na posvátných místech vznikají samostatné menší stavby.
Stavba chrámů větších rozměrů začala za vlády tyranů v Řecku (7.-6. stol. ACN). Okázalé stavby byly budovány jako výraz ideové reprezentace státu. Způsob stavby chrámů se díky řecké kolonizaci šířil do neřeckého prostředí. Tak se s ním seznámili i Etruskové v Itálii, kteří ho převzali spolu s řeckými náboženskými představami. Byli to právě Etruskové, kdo začal stavět první římský chrám (Jovův na Kapitolu).
Za helénismu se řecké chrámy rozšířily po celém Středomoří. Odtud je převzalo náboženství římské. Proto se v Římě chrámové stavby objevují hojněji až od 3. stol. ACN.
Chrámy se řídily vlastními předpisy (lex templi), a ty přecházely na později postavené chrámy spolu s převzatým kultem. Chrámy byly samostatně hospodařícími jednotkami, závislými na velikosti svých pozemků a na náboženském cítění mas, které mělo velký vliv na jejich důchody. Proto se chrámy staraly o svou popularitu opětovnými zázraky, přizpůsobováním se politické situaci (věštírny), okázalými výročními slavnostmi, které se vztahovaly zejména ke dni založení chrámu (dies natalis templi). V některých obdobích náboženského úpadku museli císaři (Augustus např.) finanční podporou odvracet zánik chrámu. Zkázu chrámů přivodilo odnětí důchodů křesťanskými panovníky.
Římské chrámy stávaly podle etruského vzoru na vysoké podstavě (podium) se schodištěm po celé šíři přední strany. Půdorysem se však spíš podobaly řeckým. Řecké chrámy byly zpravidla pravoúhlé (rotundy zřídka). Měly předsíň (pronáos), svatyni (náos) a zadní předsíň (opisthodomos). Římské chrámy nebyly na rozdíl od řeckých vždy orientováni sloupovým průčelím na východ. Byly však obráceny k foru, a to bez zřetele na světovou stranu. Na císařským forech bývaly umístěny na jejich střední ose. V Římě se vedle obdélných chrámů vyskytovaly i nevelké rotundy s vnějším sloupořadím, např. Vestin chrám na Foru v Římě, chrám v Tivoli.
