31.12.03
Doba Augustova
z kulturního a společenského hlediska
Augustus navazoval na staré římské tradice jak v zákonodárství, tak i v náboženství. Během občanských válek upadala v Itálii vážnost starých kultů, avšak rostla religiosita, což Augustovi umožnilo obnovit některé staré kulty (např. kult kapitolské trojice) a povznést význam některých božstev, zvláště Venuše jako prarodičky rodu Iuliů, Apollóna jako dárce vítězství u Aktia a Marta jako mstitele Caesarovy smrti. Proto dal zbudovat nádherné chrámy, zvláště Apollónův chrám na Palatinu. Tam byly uloženy Sibylliny knihy a přenesena hlavní část slavností saecula. Neméně významný byl chrám Venušin na Augustově foru, nebo roku 25 AC vybudovaný Pantheon. V tomto údobí se Augustus zaměřil též na obnovu starých římských mravů. Rozklad rodiny a rozvrat společnosti mělo zadržet obnovení kultu bohyně Pietas.
V Orientu, kde byl vladař již dříve považován za boha, byl Augustus již roku 29 AC uctíván jako bůh a roku 27 AC byl v Pergamu vybudován chrám Augusta a Romy (Říma). Na Západě se Augustus dal označovat jen jako syn božského Iulia a zobrazovat jako některý bůh sestoupivší z nebe (např. Mercurius Augustus nebo Apollo Augustus).
K dalším reformám přikročil roku 12 AC, kdy převzal hodnost nejvyššího pontifika. Obsadil po 75 let neobsazený úřad Jovova obětníka a posílil význam vestálek. Avšak starobylý kult Vesty - ochránkyně státu - proměnil v soukromý kult svého paláce. V těchto letech byl též vybudován na Martově poli skvělý Oltář Míru (Ara Pacis), zasvěcený roku 9 AC. Významné bylo i opatření z roku 7 AC, kdy při novém rozdělení města byla mezi sošky tzv. Lares compitales (na hranicích pozemků) postavena i soška genia Augusti.
Velkou pozornost věnoval Augustus a jeho přátelé a rádcové1 též literatuře, jež měla šířit oficiální ideologii hlásáním návratu k starých obyčejům a oslavou císaře jako dárce klidu a míru (Augustovým hlavním heslem byl trvalý mír (Pax Romana)).
Velkolepá stavební činnost, kterou Augustus rozvinul, byla vnějším výrazem velmocenského postavení Říma. Právem mluvíme o Augustově době jako o zlatém věku římské kultury (stín na tento jasný obraz vrhají ale životní osudy Cornelia Galla2 a Ovidia).
1. Gaius Cilnius Maecenas (74/64 - 8 AC) byl bohatý a vzdělaný římský aristokrat etruského původu. Byl blízkým přítelem Augusta, který mu svěřoval důležité diplomatické úkoly. Proslul zvláště jako příznivec kultury (mecenáš). Shromáždil - sám literárně činný - kolem sebe skupinu básníků a poskytl jim hmotné zabezpečení, aby měli dostatek času na uměleckou tvorbu. Vstup do Maecenatovy družiny zavazoval básníky k podpoře Augusta a jeho politiky. Patřili k ní kromě méně známých básníků Vergilius, Horatius a Propertius.
2. Gaius Cornelius Gallus (asi 69 - 26 AC) byl římský básník, zakladatel římské milostné elegie. Napsal 4 knihy elegií, nadepsaných krycím jménem jeho milenky Volumnie, Lycoris. Byl velmi vážen u mladší básnické generace, Vergilius parafrázoval řadu jeho veršů v 10. ekloze svých Bukolik. Jinak je jeho dílo ztraceno. Augustem byl jmenován prvním praefektem Egypta, byl ale z neznámé příčiny osočen nebo udán, upadl v nemilost a spáchal sebevraždu.
Augustus navazoval na staré římské tradice jak v zákonodárství, tak i v náboženství. Během občanských válek upadala v Itálii vážnost starých kultů, avšak rostla religiosita, což Augustovi umožnilo obnovit některé staré kulty (např. kult kapitolské trojice) a povznést význam některých božstev, zvláště Venuše jako prarodičky rodu Iuliů, Apollóna jako dárce vítězství u Aktia a Marta jako mstitele Caesarovy smrti. Proto dal zbudovat nádherné chrámy, zvláště Apollónův chrám na Palatinu. Tam byly uloženy Sibylliny knihy a přenesena hlavní část slavností saecula. Neméně významný byl chrám Venušin na Augustově foru, nebo roku 25 AC vybudovaný Pantheon. V tomto údobí se Augustus zaměřil též na obnovu starých římských mravů. Rozklad rodiny a rozvrat společnosti mělo zadržet obnovení kultu bohyně Pietas.
V Orientu, kde byl vladař již dříve považován za boha, byl Augustus již roku 29 AC uctíván jako bůh a roku 27 AC byl v Pergamu vybudován chrám Augusta a Romy (Říma). Na Západě se Augustus dal označovat jen jako syn božského Iulia a zobrazovat jako některý bůh sestoupivší z nebe (např. Mercurius Augustus nebo Apollo Augustus).
K dalším reformám přikročil roku 12 AC, kdy převzal hodnost nejvyššího pontifika. Obsadil po 75 let neobsazený úřad Jovova obětníka a posílil význam vestálek. Avšak starobylý kult Vesty - ochránkyně státu - proměnil v soukromý kult svého paláce. V těchto letech byl též vybudován na Martově poli skvělý Oltář Míru (Ara Pacis), zasvěcený roku 9 AC. Významné bylo i opatření z roku 7 AC, kdy při novém rozdělení města byla mezi sošky tzv. Lares compitales (na hranicích pozemků) postavena i soška genia Augusti.
Velkou pozornost věnoval Augustus a jeho přátelé a rádcové1 též literatuře, jež měla šířit oficiální ideologii hlásáním návratu k starých obyčejům a oslavou císaře jako dárce klidu a míru (Augustovým hlavním heslem byl trvalý mír (Pax Romana)).
Velkolepá stavební činnost, kterou Augustus rozvinul, byla vnějším výrazem velmocenského postavení Říma. Právem mluvíme o Augustově době jako o zlatém věku římské kultury (stín na tento jasný obraz vrhají ale životní osudy Cornelia Galla2 a Ovidia).
1. Gaius Cilnius Maecenas (74/64 - 8 AC) byl bohatý a vzdělaný římský aristokrat etruského původu. Byl blízkým přítelem Augusta, který mu svěřoval důležité diplomatické úkoly. Proslul zvláště jako příznivec kultury (mecenáš). Shromáždil - sám literárně činný - kolem sebe skupinu básníků a poskytl jim hmotné zabezpečení, aby měli dostatek času na uměleckou tvorbu. Vstup do Maecenatovy družiny zavazoval básníky k podpoře Augusta a jeho politiky. Patřili k ní kromě méně známých básníků Vergilius, Horatius a Propertius.
2. Gaius Cornelius Gallus (asi 69 - 26 AC) byl římský básník, zakladatel římské milostné elegie. Napsal 4 knihy elegií, nadepsaných krycím jménem jeho milenky Volumnie, Lycoris. Byl velmi vážen u mladší básnické generace, Vergilius parafrázoval řadu jeho veršů v 10. ekloze svých Bukolik. Jinak je jeho dílo ztraceno. Augustem byl jmenován prvním praefektem Egypta, byl ale z neznámé příčiny osočen nebo udán, upadl v nemilost a spáchal sebevraždu.
