22.12.03
O barbínách
Koutkem oka jsem viděla pořad o barbínách a jejich sběratelích. Barbínami mám na mysli všelijaké panenky barbíního typu, ať už to je Barbie, Cindy, Pippa nebo jak se všechny jmenují. Zaujaly mě dvě věci.
Jednak, že ty panenky šíleně ukazují, kudy se ubírala móda. Na normálním oblečení to není tak markantní (výjimkou jsou nehorázná 80. léta), ale ty hračky hrozně bijí do očí. Asi proto, že je u nich všechno ještě nadsazenější a přehnanější, pač se absolutně nemusí hledět na použitelnost.
Dvak bylo pozoruhodné, jak moc se sběratelky snažily barbínám podobat. Bylo to přímo zrůdné. Jako malá jsem měla barbíny ráda (říkaly jsme jim "nohačky"), pač to nebyla nudná miminka, za ty dlouhé nohy se dobře držely, takže se s nimi vlastně hrálo pimprlové divadlo, šití hadříků nebylo složité, pač hlava se dala vždycky odendat. Ty vlasy přilepené v jednom místě byly také fascinující.
Ale nikdy mě nenapadlo, že bych měla vypadat jako ony. Jako kašpárek nebo Karkulka jsem přece taky nikdy netoužila vypadat. Takže to musí být nějaká porucha - chtít vypadat jako barbína. Mít velkou hlavu, vlasy přilepené na jednom místě, neustále chodit po špičkách...
Asi jsem v dětství zdárně překonala onen bod, kdy se dítě naučí rozlišovat mezi realitou a nerealitou. A asi bych za to měla být vděčná, evidentně se to ne každému povede :o).
Jednak, že ty panenky šíleně ukazují, kudy se ubírala móda. Na normálním oblečení to není tak markantní (výjimkou jsou nehorázná 80. léta), ale ty hračky hrozně bijí do očí. Asi proto, že je u nich všechno ještě nadsazenější a přehnanější, pač se absolutně nemusí hledět na použitelnost.
Dvak bylo pozoruhodné, jak moc se sběratelky snažily barbínám podobat. Bylo to přímo zrůdné. Jako malá jsem měla barbíny ráda (říkaly jsme jim "nohačky"), pač to nebyla nudná miminka, za ty dlouhé nohy se dobře držely, takže se s nimi vlastně hrálo pimprlové divadlo, šití hadříků nebylo složité, pač hlava se dala vždycky odendat. Ty vlasy přilepené v jednom místě byly také fascinující.
Ale nikdy mě nenapadlo, že bych měla vypadat jako ony. Jako kašpárek nebo Karkulka jsem přece taky nikdy netoužila vypadat. Takže to musí být nějaká porucha - chtít vypadat jako barbína. Mít velkou hlavu, vlasy přilepené na jednom místě, neustále chodit po špičkách...
Asi jsem v dětství zdárně překonala onen bod, kdy se dítě naučí rozlišovat mezi realitou a nerealitou. A asi bych za to měla být vděčná, evidentně se to ne každému povede :o).
