Blocek

Posledni dobou mě na blozích, které čas od času čtu, zaujala diskuse kolem Exploreru a Mozilly.

Zaujala mě proto, že s autory se mohou trochu ztotožnit. Minimálně v tom, že o počítačích toho vím hrozně málo a nikdy bych si na toto téma netroufla psát. Považovala jsem se až doteď za běžného uživatele. Umím psát ve Wordu, s trochou úsilí zvládnu i Excel, umím scannovat a tisknout, trochu zvládat Photoshop, umím mailovat a najít na Internetu, co potřebuju. Zvládla jsem nastavit připojení. Takže dalším krokem byl i nesmělý pokus o vlastní stránky.

Postupem času zjištuji, že přece jen asi nejsem běžný uživatel. Vezmu to trochu od lesa.

Začínala jsem na Amstradu, který byl naprosto úžasný (pro mé tehdejší potřeby a hlavně uměl hacky/carky), avšak nekompatibilní. Po přechodu z Amstradu na T602 jsem byla zklamaná. Žádné chytré funkce jako možnost samodopisování v textu často používaných slov. Ale naučila jsem se rychle, pač jsem to potřebovala a chápala jsem, že pokud mám něco odevzdávat na disketě a přenášet si psaní z jednoho počítače na druhý (neb tenkrát by mě ani nenapadlo, že bych mohla mít počítač jen sama pro sebe a nemusela ho sdílet s dalšími pěti lidmi), je počítač s "normální" disketou nutností a složitosti kolem převádění z Amstradu na běžnou disketu příliš náročné (mimo jiné cesta přes celou Prahu a role prosebníka). Ve škole jsme se učili s DOSem, psali jsme příkazy a byli nadšeni výtvory schopnějších jedinců, kteří byli schopni napsat jednoduché hry (ve školní počítačové učebně se velice prozíravě směly hrát jen hry, které studenti sami napsali).

Kdy jsem přešla na Windows nevím. Myslím, že to byla verze 94, pač na novoty kolem Win95 si matně vzpomínám. Bojovala jsem znovu, tentokrát proti naprosto novému protivníku. Nic z toho, co jsem uměla (kromě tukání do klávesnice) mi nebylo nic platné. Věřila jsem, ze počítač má duši a že mě nenávidí. Smířila jsem se postupem času s tím, že počítač je svým pánem a já mohu pracovat, jen pokud on sám dovolí a má dobrou náladu. Prací mám na mysli psaní v textovém editoru. Tak to šlo několik let. Časem jsem se naučila několik fint, jak vzpurný počítač přelstít. O "vnitřnostech" počítače jsem netušila zhola nic.

Pak jsem prošla školením v Corelu. Wordperfekt byl tak hrozně vstřícný. Nedělal nic, co jsem nezamýšlela. Naučila jsem se nastavit, co a jak jsem potřebovala. Tak jsem zjistila, že Word ze mě dělá nesvéprávného idiota. Ale i na něj jsem díky Wordperfektu vyzrála. Už jsem věděla, kde těm jeho libovůlím zatnout tipec. Stal se ze mě sebevědomý uživatel. A jakmile Windows viděly, že se nedám zdeptat, že mám navrch, samy vyměkly :o) V době corelového školení už existoval Internet. Čili pro mě vyhledávání informací a mailování. Doma jsem měla Explorer, ve škole Netscape. Nepřišlo mi to nijak divné, věděla jsem, že textový editor taky není jen jeden.

Pak jsem přišla k docela osobnímu počítači. Jen pro mě a navíc s osobním opravářem. Možná proto, ze to byl Můj počítač, odmítala jsem zásahy odborníka. Oba si dobře vzpomínáme na můj hysterický jekot, ať tam nic nepřenastavuje, že to je můj můj můj počítač, že chci vědět, co mi s ním zase dělá. Moje hamounství bylo prospěšné v tom, že jsem viděla víc z "vnitřností" počítače, tím pádem se zase o něco víc naučila a něco víc pochopila. Už by mě ani nenapadlo, že počítač má duši a že je proti mně zaujatý. Když neposlouchá, prostě se do něj hrábne.

Jelikož to byl na svou dobu neuvěřitelně "nabušený" počítač (vydržel dodnes a stále ještě ho nepovažuju za starou kraksnu) a můj osobní počítačový expert osvícený, nainstaloval mi kdeco. Všechny programy alespoň duplicitně. Mezi aplikacemi jsem si našla své favority, tzn., že jsem vyzkoušela všechny a rozhodla se pro ten, který mi byl nejsympatičtější.

Letos prišla další změna a troufám si tvrdit, že i pokrok. Změnila jsem počítač a s ním i operační systém. Vedly mě k tomu pohnutky osobní, ale i praktické. Proč si za stejnou cenu nekoupit něco lepšího, že ano? Operační systém je jiný, ale přesto už spolu neválčíme. Je na mě hrozně hodný a já jsem hrozně hodná na něj :o) Pravda, je poněkud neobvyklý, považovaný za největšího nepřítele ;o), opovrhovaný, co já vím, co všechno. Pro mě je ale nejdůležitější, že JÁ problém nemám. Já kompatibilní jsem, kdybych to nevytrubovala, tak to nikdo nepozná. Přesto tu jsou různé odlišnosti. A protože vím, že na světě neexistuje jen jeden počítač, opět se snažím být vybavena pro všechny případy. Možná už to zachází trochu do extrému, ale konkrétně prohlížeče mám čtyři.

Tím se dostávám k Exploreru a Mozille. Explorer jsem používala vždycky. Netscape také. Proč jsem u Exploreru nezůstala a dnes ho nechávám v drtivé většině zavřený (dokonce ho ani nemám vytažený na plochu (o;)? Když jsem se začala zajímat o to, jak se ty webové stránky vlastně dělají, co to je vůbec zač, nabídla mi Mozilla okamžitě svůj Composer. Možná je to moje mínus, ale v Exploreru jsem ho doteď nenašla. Fakt nevím, jestli tam je. A že se dají dělat stránky ve Wordu? To by mě ani ve snu nenapadlo. Je to přece absurdní. Copak má Word něco společného s Internetem? Copak se Wordem surfuje? Ať si teď zním jako pako, ale jsem ženská a mám svou logiku :o) Takže svoje první pokusy jsem spáchala nasucho v Mozille. Něco jsem napsala a pak se dívala, co se s tím "vzadu" stalo. A četla si v té změti. Pravda, není to barevné, musím se namáhat, abych našla, co je html a co moje písání. Tak jsem vyčetla, co je třeba
. Byla jsem pyšná. Obdivuju svého bratra, který si sedne a píše. Rovnou. Žádné grafické berličky. Všechno má v hlavě. To nedokážu, už proto, že bych se musela něco učit zpaměti. Ale jsem spokojena. Opět dovedu, co potřebuju, a to mi stačí ke štěstí. Postupem času se to třeba ještě zlepší. Možná přijdu na to, co je in za barvy a písma apod. Zatím mi stačí, že se to dá číst a že mi fungují odkazy (také jeden ze závratných objevů samouka). A že jsem podle obrázku s popisky prvků dokázala přenastavit design css podle svých představ.

Další fází byla kontrola mého výtvoru v jiných prohlížečích. Snad za to může další neblahá vlastnost, a sice pýcha. Prostě jsem se chtěla pokochat. Jak to vypadá v těch čtyřech různých prohlížečích. Snad i proto, že k surfování Mozillu běžně nepoužívám, pač mám lehkonožší prohlížeče. Tak jak je to tedy vidět v nich. A upravovala jsem. Jednak nastavení prohlížečů, dvak své výtvory. Třeba ten potvora Explorer byl nastaven tak, aby ignoroval mnou speciálně vybrané písmo. Mrška Mozilla měla nastavené nevyhovující character coding (tuším, že to je i jeden z důvodů, proč se nelze dostat do banky) atd. Nakonec se mi podařilo, že ve všech čtyřech vidím přibližně to, co bych vidět chtěla (odhlížím od vkusu druhých). Předpokládám, ze čtyři zobrazení jsou relativně dostatečnou kontrolou, že ostatní nevidí nějaký paskvil.

Potěšilo mě, když jsem si přečetla, že moje intuitivní volba Mozilly byla v základu správná. Že píše kompatibilnější kód, než Word jsem laicky pochopila ve chvíli, kdy jsem zjistila, kolik údajů a html Word do souboru automaticky napral ještě před tím, než začínal vlastní dokument. Například se mě osobně dotklo, že si dovolil vyplnit jméno autora souboru a jméno autora posledních změn. O to jsem se ho neprosila! Zvlášť v mém případě :o) Prostě ze mě zase dělá nesvéprávného idiota. I když neumím psát html z hlavy, podepisovat se budu tak, jak uznám za vhodné, stejně jako v bance. Stejně tak jsem si laicky uvědomila, že ta Mozilla bude asi lepší, když po přechodu na jejího mailového klienta přestalo docházet k virovým onemocněním (a pochybuju, že by to bylo tím, že přestaly existovat viry).

Co z toho všeho plyne? Jsem vděčná za nekompatibilní začátky, jsem vděčná za menšinovost. Možná jsem pyšná, ale nejsem zpupná. Počítám s různými možnostmi. Vím, že svět je rozličný. Že existuje i jiná obuv než holiny. Vím, že pro vzájemné porozumění je nutná dohoda na společném jazyce. Ať už to je morseovka, pravopis nebo html. Taky vím, že i s menšinou je slušnost počítat. Pokud naše (euro-americká) společnost deklaruje, že i ten nejslabší má právo na plnohodnotný život a ochranu, pokud mají být veřejné budovy bezbariérové, proč nerespektovat bezbariérovost i v html? Vždyť není nic snazšího (a jak vidíte i pro úplného začátečníka a samouka), než psát standardně, aby si mohl nerušeně číst každý. Kdo chce něco navíc, prosím, proti tomu nelze nic namítat, ale základ nechť je pro všechny. A o tom to je :o).