6.12.03
O (stupido-)rádiu
Povšimla jsem si, ze rádio už není zdrojem informací.
Když si pročítám cizí blogy, nacházím reakce na informace z Internetu, z televize a z tisku. "Viděl jsem, četl jsem..." Poslech chybí. Jak to?
Je to tím, že nejsou atraktivní stanice s původními pořady? Hrají rádia jen muziku a mezitím čtou zprávy převzaté z televize a z novin? Blábolí moderátoři tak, že se to nedá poslouchat? Je vizuální podoba o tolik přitažlivější a snazší? Není rádio prvním skutečným kandidátem na zánik poté, co tištěná média zřejmě svůj zánik prorokovaný s nástupem elektronických médií přežila? Že by to rádio odneslo doopravdy?
Mám jenom rádio. Poslouchám cizí stanice. Hudbu hrají dobrou, dokonce muzika v celoodpoledním pořadu o sportu je víc než dobrá. Pravidelně poslouchám zajimavé pořady. V sobotu o půlnoci si nerada nechávám utéct rozhovor s osobností. Něco jako "Na plovárně", ale s méně uhlazeným moderátorem. Ráno v devět debatu s poslanci. Přijdou do studia, protože to považují za důležité. V sedm večer kulturní pořad. Dozvím se, kde se co děje zajímavého a proč to stojí za pozornost. Žádné rychločtení FANu. V jedenáct večer dokumenty a reportáže. Někdy z nich běhá mráz po zádech a nejsou k tomu potřeba žádné návodné obrázky. Kdykoli zapnu rádio, narazím na něco zajímavého.
Proč takových stanic není víc a proč zrovna takové bojují o přežití? Proč se daří jen stupido-rádiům? Vždyť stupido-rádia by měla logicky krachnout jako první. Kdo by poslouchal hudbu, která není ani taková, ani maková. Blábolení moderátorů, kteří by potřebovali akutní zásah logopeda. Stokrát přežvýkané zprávy, ze kterých se nikdo nic nového nedozví. Ani drby nejsou žhavé, poněvadž a jelikož předžvýkané bulvárním plátkem.
Když chci poslouchat hudbu, pustím si tu, co mám ráda a ne naředěnou popěvky, o které nestojím.
Stupido-rádia evidentně profitují z toho, že je ve skutečnosti nikdo neposlouchá, ale všichni je pouští jako kulisu. Ať už proto, že je to nejjednodušší, že se nemusí vyměňovat cd v přehrávači, nebo přetáčet kazety. Nebo proto, že se tím neriskuje střet s ostatními a nutnost projevit, nedej bože chránit!, vlastní vkus.
Anebo se pletu a jsem jediná, komu přestává chutnat, když mu k jídlu vyhrávají ze stupido-rádia? Třeba jsem mimo a existují skutečně lidé, jejichž idoly jsou interpreti stupido-popěvků, a pro něž je posvátné vše, co vychází z úst blábolilů. Tomu ale nevěřím, nechci věřit.
Či jde pouze o ten hluk? Hluk, který má přebít a vyplnit tu prázdnotu v dutině lebeční.
Když si pročítám cizí blogy, nacházím reakce na informace z Internetu, z televize a z tisku. "Viděl jsem, četl jsem..." Poslech chybí. Jak to?
Je to tím, že nejsou atraktivní stanice s původními pořady? Hrají rádia jen muziku a mezitím čtou zprávy převzaté z televize a z novin? Blábolí moderátoři tak, že se to nedá poslouchat? Je vizuální podoba o tolik přitažlivější a snazší? Není rádio prvním skutečným kandidátem na zánik poté, co tištěná média zřejmě svůj zánik prorokovaný s nástupem elektronických médií přežila? Že by to rádio odneslo doopravdy?
Mám jenom rádio. Poslouchám cizí stanice. Hudbu hrají dobrou, dokonce muzika v celoodpoledním pořadu o sportu je víc než dobrá. Pravidelně poslouchám zajimavé pořady. V sobotu o půlnoci si nerada nechávám utéct rozhovor s osobností. Něco jako "Na plovárně", ale s méně uhlazeným moderátorem. Ráno v devět debatu s poslanci. Přijdou do studia, protože to považují za důležité. V sedm večer kulturní pořad. Dozvím se, kde se co děje zajímavého a proč to stojí za pozornost. Žádné rychločtení FANu. V jedenáct večer dokumenty a reportáže. Někdy z nich běhá mráz po zádech a nejsou k tomu potřeba žádné návodné obrázky. Kdykoli zapnu rádio, narazím na něco zajímavého.
Proč takových stanic není víc a proč zrovna takové bojují o přežití? Proč se daří jen stupido-rádiům? Vždyť stupido-rádia by měla logicky krachnout jako první. Kdo by poslouchal hudbu, která není ani taková, ani maková. Blábolení moderátorů, kteří by potřebovali akutní zásah logopeda. Stokrát přežvýkané zprávy, ze kterých se nikdo nic nového nedozví. Ani drby nejsou žhavé, poněvadž a jelikož předžvýkané bulvárním plátkem.
Když chci poslouchat hudbu, pustím si tu, co mám ráda a ne naředěnou popěvky, o které nestojím.
Stupido-rádia evidentně profitují z toho, že je ve skutečnosti nikdo neposlouchá, ale všichni je pouští jako kulisu. Ať už proto, že je to nejjednodušší, že se nemusí vyměňovat cd v přehrávači, nebo přetáčet kazety. Nebo proto, že se tím neriskuje střet s ostatními a nutnost projevit, nedej bože chránit!, vlastní vkus.
Anebo se pletu a jsem jediná, komu přestává chutnat, když mu k jídlu vyhrávají ze stupido-rádia? Třeba jsem mimo a existují skutečně lidé, jejichž idoly jsou interpreti stupido-popěvků, a pro něž je posvátné vše, co vychází z úst blábolilů. Tomu ale nevěřím, nechci věřit.
Či jde pouze o ten hluk? Hluk, který má přebít a vyplnit tu prázdnotu v dutině lebeční.
