28.1.04
Jako houby po dešti
se v poslední době objevily příspěvky o trampotách se spodním prádlem. Ve všech případech od dam, které mají prsa. Žehrají na výrobce a jejich zvůvěřilé představy o podobě padnoucí podprsenky. Sice žádná prsa nemám a potýkám se s opačným poměrem obvodu hrudníku a velikosti košíčků, ale musím potvrdit, že výrobci při zahleděnosti do extravagance modelu (design a la jezeďačka považuji v dnešní době za extravaganci asi tak jako modely z přehlídkových mol) zcela přehlížejí hledisko použitelnosti (stejně jako Haute Couture). To hledíte, co? :o)
Jelikož jsem nestyda, nevadí mi očumující prodavačky a pokud mám dostatek času a energie, zkouším, zkouším a zkouším, až najdu nějakou, která se mi skutečně líbí a pak několik týdnů nedýchám a doufám, že povolí. Není to žádný požitek a vůbec si nepřipadám v novém kousku sexy, ale starší prádlo sexy také není, nehledě na nepředvídatelnou možnost nutnosti náhlého převozu do nemocnice a následného pohoršení se nemocničního personálu nad stavem mých spodků, na kterou ode dávna upozorňuje babička.
Pokud se ovšem chcete v obchodě se spodním prádlem pobavit, vřele doporučuji navštívit ho jako odborný doprovod nezkušené a neobeznámené s nástrahami, jež se tam skrývají. Nemám na mysli děvenku mladou a stydlivou, ale přesto toužící po svůdnosti, protože být svědkem cizího traumatu nepovažuji za zábavu, nýbž se ženou dospělou, starší, s vlastním přesvědčením a světonázorem, jehož součástí je názor, že podprsenka je věc zbytečná, asi jako počítačové hry.
Konkrétně jsem se takto pobavila s matinkou. Moje matka je stvoření dosti výstřední. Kromě toho, že podprsenku považuje za zbytečnost, počítačové hry za ztrátu času, gaborky za synonymum bot a muže za nelibě páchnoucí ješity a závistivce, se vyznačuje ve svých padesáti letech (ačkoli každému tvrdí, že je jí šedesát) a po třech dětech postavou mladice a účesem pankáče. Tuto ženštinu se mi před několika lety podařilo přesvědčit, že lepším vánočním dárkem, než vyplnění jejího svérázného přání "abyste byli hodný", bude její první podprsenka.
Vydaly jsme se tedy do specializovaného butiku. Matku sice uchvátilo ihned po vstupu pyžamo-kombinéza čili dupáky, ale podařilo se mi ji dokormidlovat až k pultu, protože mám jednak silovou převahu, dvak jsem jí připomněla, že má své potomky poslouchat, aby si zvykla na stáří, až jí nic jiného nezbyde. Po tomto entree jsem šokovala prodavačku, když jsem poručila, aby vydala vše, co má ve velikosti 75-85A. Matčin rudo-oranžový chochol a ukázka mých přesvědčovacích metod nám zajistily nejen nekladení odporu, ale i příkladně svižné a úslužné obsloužení. Osvědčenou metodou jsem matku nasměrovala do kabinky, protože nestydatost je dědičná, ale z generace na generaci slábne. Pak už zbývalo jen matce vysvětlit, že zkoušení na holé tělo je sice nehygienické, ale jiné jako by neexistovalo.
Po kratší přednášce na téma míchání, transparence a krycí schopnosti barev jsme butik opustily s lososově-růžovou soupravičkou, protože ladila s ofinou. Nutno říct, že tato anabáze škodolibě nepobavila jen mě, ale na Štědrý den i matku, když si u stromečku dárek rozbalila a šokované babičce přisvědčila, že to je dárek od milence, a vzápětí dodala, že ale bohužel neví od kterého, že s určitostí lze vyloučit jen toho masochistu.
Jelikož jsem nestyda, nevadí mi očumující prodavačky a pokud mám dostatek času a energie, zkouším, zkouším a zkouším, až najdu nějakou, která se mi skutečně líbí a pak několik týdnů nedýchám a doufám, že povolí. Není to žádný požitek a vůbec si nepřipadám v novém kousku sexy, ale starší prádlo sexy také není, nehledě na nepředvídatelnou možnost nutnosti náhlého převozu do nemocnice a následného pohoršení se nemocničního personálu nad stavem mých spodků, na kterou ode dávna upozorňuje babička.
Pokud se ovšem chcete v obchodě se spodním prádlem pobavit, vřele doporučuji navštívit ho jako odborný doprovod nezkušené a neobeznámené s nástrahami, jež se tam skrývají. Nemám na mysli děvenku mladou a stydlivou, ale přesto toužící po svůdnosti, protože být svědkem cizího traumatu nepovažuji za zábavu, nýbž se ženou dospělou, starší, s vlastním přesvědčením a světonázorem, jehož součástí je názor, že podprsenka je věc zbytečná, asi jako počítačové hry.
Konkrétně jsem se takto pobavila s matinkou. Moje matka je stvoření dosti výstřední. Kromě toho, že podprsenku považuje za zbytečnost, počítačové hry za ztrátu času, gaborky za synonymum bot a muže za nelibě páchnoucí ješity a závistivce, se vyznačuje ve svých padesáti letech (ačkoli každému tvrdí, že je jí šedesát) a po třech dětech postavou mladice a účesem pankáče. Tuto ženštinu se mi před několika lety podařilo přesvědčit, že lepším vánočním dárkem, než vyplnění jejího svérázného přání "abyste byli hodný", bude její první podprsenka.
Vydaly jsme se tedy do specializovaného butiku. Matku sice uchvátilo ihned po vstupu pyžamo-kombinéza čili dupáky, ale podařilo se mi ji dokormidlovat až k pultu, protože mám jednak silovou převahu, dvak jsem jí připomněla, že má své potomky poslouchat, aby si zvykla na stáří, až jí nic jiného nezbyde. Po tomto entree jsem šokovala prodavačku, když jsem poručila, aby vydala vše, co má ve velikosti 75-85A. Matčin rudo-oranžový chochol a ukázka mých přesvědčovacích metod nám zajistily nejen nekladení odporu, ale i příkladně svižné a úslužné obsloužení. Osvědčenou metodou jsem matku nasměrovala do kabinky, protože nestydatost je dědičná, ale z generace na generaci slábne. Pak už zbývalo jen matce vysvětlit, že zkoušení na holé tělo je sice nehygienické, ale jiné jako by neexistovalo.
Po kratší přednášce na téma míchání, transparence a krycí schopnosti barev jsme butik opustily s lososově-růžovou soupravičkou, protože ladila s ofinou. Nutno říct, že tato anabáze škodolibě nepobavila jen mě, ale na Štědrý den i matku, když si u stromečku dárek rozbalila a šokované babičce přisvědčila, že to je dárek od milence, a vzápětí dodala, že ale bohužel neví od kterého, že s určitostí lze vyloučit jen toho masochistu.
