24.1.04
Osobní osobní počítač
O fízlování a drzosti
Jsem přesvědčena, že osobní počítač je věcí osobní. Nikomu není nic do toho, co na svém počítači máte, co tam děláte, kudy surfujete, s kým si píšete. Dozvěděla jsem se, že to, že svůj notebook vždycky sklapnu, když kdosi přijde na návštěvu, působí podezřele. Že vzbuzuju podezření, že se zabývám něčím nekalým, že něco tajím...
Přijde mi to jako drzost. Nic než drzost. Samozřejmě, že osobu blízkou v klidu nechám kouknout na můj počítač, předvedu ho, pochlubím se, ale dožadovat se inspekce je nepřípustné. Každý má právo na soukromí, netuším, proč bych se měla zpovídat, kolikrát do týdne mailuju s matkou, jestli čtu Spy a co mám v oblíbených v prohlížeči. Vždyť i standardní složky se jmenujou "My documents", "My favorites" atd., což je samo o sobě výstižné.
Nejde mi tolik o to, co skutečně tajného na počítači mám nebo nemám (co je tajné, to stejně nikdo nenajde, že ano), ale o princip. Pokud se považuje za nepřijatelné otvírat cizí dopisy a vyptávat se, co v nich stojí, je obsah hardisku něco jiného? Pokud je nepřípustné kontrolovat telefonní seznam, výpis hovorů a obsah sms v mobilu, je historie počítače jiný případ? Je-li šacování kapes nevychovanost a šmíráctví, není šacování počítače to samé? Proč bych měla snášet, že kdosi chce mít pod kontrolou mé počítačové aktivity?
Kdyby šlo o počítač sdílený s někým jiným, kdyby to nebyl počítač můj, ale např. zaměstnavatele, ani neceknu. Pak to není můj osobní majetek a vím, že ostatní nejsou zvědavi na to, co tam dělám, případně že mají právo určovat, co smím a nesmím dělat. V takovém případě považuji za slušnost a samozřejmost pracovat pouze ve svém profilu, mazat po sobě temporary files a historii, nezavirovávat počítač ze soukromých mailů apod.
U svého osobního počítače ale takové fízlování nesnesu a nepřipadá mi to nepochopitelné. Pro mě je to na stejné úrovni jako prehistorické praktiky pročítání tajných deníčků a kontrola spodního prádla dospívajícím dcerám jejich matkami. Hnus a drzost.
Jsem přesvědčena, že osobní počítač je věcí osobní. Nikomu není nic do toho, co na svém počítači máte, co tam děláte, kudy surfujete, s kým si píšete. Dozvěděla jsem se, že to, že svůj notebook vždycky sklapnu, když kdosi přijde na návštěvu, působí podezřele. Že vzbuzuju podezření, že se zabývám něčím nekalým, že něco tajím...
Přijde mi to jako drzost. Nic než drzost. Samozřejmě, že osobu blízkou v klidu nechám kouknout na můj počítač, předvedu ho, pochlubím se, ale dožadovat se inspekce je nepřípustné. Každý má právo na soukromí, netuším, proč bych se měla zpovídat, kolikrát do týdne mailuju s matkou, jestli čtu Spy a co mám v oblíbených v prohlížeči. Vždyť i standardní složky se jmenujou "My documents", "My favorites" atd., což je samo o sobě výstižné.
Nejde mi tolik o to, co skutečně tajného na počítači mám nebo nemám (co je tajné, to stejně nikdo nenajde, že ano), ale o princip. Pokud se považuje za nepřijatelné otvírat cizí dopisy a vyptávat se, co v nich stojí, je obsah hardisku něco jiného? Pokud je nepřípustné kontrolovat telefonní seznam, výpis hovorů a obsah sms v mobilu, je historie počítače jiný případ? Je-li šacování kapes nevychovanost a šmíráctví, není šacování počítače to samé? Proč bych měla snášet, že kdosi chce mít pod kontrolou mé počítačové aktivity?
Kdyby šlo o počítač sdílený s někým jiným, kdyby to nebyl počítač můj, ale např. zaměstnavatele, ani neceknu. Pak to není můj osobní majetek a vím, že ostatní nejsou zvědavi na to, co tam dělám, případně že mají právo určovat, co smím a nesmím dělat. V takovém případě považuji za slušnost a samozřejmost pracovat pouze ve svém profilu, mazat po sobě temporary files a historii, nezavirovávat počítač ze soukromých mailů apod.
U svého osobního počítače ale takové fízlování nesnesu a nepřipadá mi to nepochopitelné. Pro mě je to na stejné úrovni jako prehistorické praktiky pročítání tajných deníčků a kontrola spodního prádla dospívajícím dcerám jejich matkami. Hnus a drzost.
