Blocek

Nemyslím, že bych byla ten typ, co se raduje z neštěstí druhých a škodolibě jim ho přeje. Ne, naopak, až moc si beru, co se mě vlastně vůbec netýká. Nicméně posledních pár týdnů pro mě nebylo zrovna veselých, a proto jsem byla šťastná a vděčná, když jsem slyšela, že i jiní mají průsery (průšvih je přiliš slabé slovo :o)) a mohla jsem se těm vlastním i cizím zasmát. Nic než smích také nezbývá, pač jsou i situace neřešitelné a bezvýchodné. Takže jsem v smíchu a slzách došla k tomu, že magor v patách ještě není to nejhorší, že moje původní volba byla správná a že jsem přece jen pěkná potvora, takže si dávejte pozor :o).

A odteď už zase vesele, sice sem všichni chodí přes vyhledávače, když potřebují obšlehnout nějaký úkol, takže jim to může být fuk, ale já už se otrávit ani otravovat nedám a budu pro změnu otravná já :o)