Blocek

To, že si připadám jako v akváriu, nemá s chlebem nic společného. Je to tím, že okna tvoří celou jednu stěnu mého bytu a že se dívám do zeleně a nikoli do ulice (to bych si připadala spíš jako za výlohou). Že si od včerejška připadám jako v chumelícím těžítku je zapříčiněno změnou pořasí, resp. poklesem teploty. Krása, stačí malinko zatrást a padají obrovské, těžké a tiché vločky.

Ale že jsem před chvilkou za oknem viděla velikého papouška, není tak snadno vysvětlitelné. Nevěřila jsem vlastním očím. Možná bych se měla zvednout a dojít nakoupit místo kouření přeschlého tabáku smeteného ze stolu spolu s drobky chleba. Na druhou stranu už delší dobu tuším, že tu kromě holoubků, vodního ptactva, sýkorek, vran a dravců poletuje i něco nápadně zeleného. Doteď se ono zelené hejno nikdy neusadilo na stromech před mým oknem, takže jsem se dohadovala, že to jsou andulky, které někomu ulétly a přes léto se v divoké přírodě rozmnožily. Ale teď je zima a andulka je asi desetkrát menší. Nemá masivní zahnutý zobák, červenou tečku nad ním, žlutozelené tělo a ocas do modra. Tihle likvidátoři polozmrzlých pupenců mi spíš připomínají papouška zpěvavého. Jen mají o něco delší ocas. Anebo možná ne, už je to dlouho, co mi jeden takový exemplář proštípl rukavici.

Pokud někdo z Vás tuší, který poměrně velký zelený papoušek přežije zimu v přírodě a ještě se mu evidentně daří (hejno jich čítá asi dvacet), dejme mi vědět.