Blocek

S autorskými právy jsem si nikdy hlavu moc nelámala. Opisovat ve škole nebylo dost dobře možné, protože moji profesoři nebyli žádní hlupáci a samozřejmě poznali, co je odněkud obšlehnuté a co ne. Ani při referátu se netrpělo přeříkání toho, co stálo v učebnici či jiné knize. Je nad slunce jasnější, že každý není génius, a proto jsou potřeba podklady a materiály, ze kterých mě naučili citovat a používat je.

Jelikož bylo vždy třeba zplodit vlastní a originální dílo, potýkala jsem se s nedostatkem vhodných podkladů. Proto jsem si původně založila Blocek, abych měla místo, kde bych se mohla s ostatními podělit. Že nikomu nestálo za námahu podělit se se mnou, mě trochu zklamalo, ale budiž, kdybych chtěla něco za něco, tak si dám inzerát typu Vyměním Lidské srdce za Rituály severoamerických Indiánů.

Jsem víceméně srozuměna s tím, že se najdou tací, kteří si můj text jednodušše vytisknou, podepíšou ho svým jménem a odevzdají ve škole. Je to otázka jejich vlastního svědomí a ochoty riskovat trapas, pokud učiteli bude text nějak povědomý (což je dokonce velmi pravděpodobné, nepodceňujme inteligenci vyučujících). Je mi to jedno, kdysi jsem to napsat musela, pro mě to jsou odepsané náklady a nechci moralizovat, kdoví, co bych odevzdávala já, kdybych takovou možnost měla.

S čím ale srozuměna nejsem, je duplicitní publikování bez mého svolení. Doslovné převzetí textu mi připadá naprosto zbytečné. Zvláště pokud je jako autor uveden Blocek a pod textem umístěn odkaz na můj původní text. Divím se, že nestačí odkaz, pokud je kam odkázat a pokud nechci čtenáře ochudit o tak významnou informaci, jakou je řízení srdce.

Zamýšlím se i nad svým přístupem. Můj e-Hajaja také není moc košer. Proto jsem také při stěhování předělala ty příspěvky, jejichž obsah už někde na Internetu existuje. V případě knih stále nevím. Kde končí reklama, ve smyslu upozornění na něco zajímavého "ochutnávkou", a kde začíná krádež?

Kdy je porušení něčích práv pro mě přijatelné? Ku příkladu cédéčka. Cd-přehrávač jsem měla velice dlouho jediný, a sice na počítači. Koupila jsem si jisté cd a jako nezkušená v těchto věcem jsem si nevšimla, že je chráněno před přehráváním na počítači. Prostě mi nefungovalo. Nechala jsem si ho proto přepálit, což bylo jistě porušením zákona, přepalovatel ho nepřepaloval pro sebe, nechala si kopii a originál věnovala někomu, kdo vlastní cd-přehrávač, kde cédéčko funguje. Porušuji tedy něčí práva, protože svých jsem se zbavila tím, že jsem originál postoupila někomu dalšímu.

Je toto přijatelné? Můžu porušit práva někoho, kdo mě samotnou omezuje? Jednak tím, že mám právo na presumpci neviny, a proto těžko chápu, proč se mnou od začátku nakládá jako s pirátem. Jednak proto, že omezuje moje vlastnické právo nakládat si se svým majetkem, jak chci. Co je mu do toho, že nemám hifi-vež a proč mě nutí si ji pořizovat?

Na druhou stranu rozumím, že já si kupuju něčí produkt a on ho může vyrobit, jaký se mu zachce, a prodávat jeho části, jaké se mu zachce. Když se mi to nelíbí, nikdo mě nenutí si právě jej kupovat. Ovšem když nemám jinou možnost a někdo nehledí na mé okolnosti a možnosti?

Zůstává tedy otázkou, čí právo je víc. Zda-li jeden může prosazovat svá práva a upřednosťovat je před právy druhého, zda-li svým právem může omezovat práva druhého a zasahovat do nich. Přetěžká otázka...