1.3.04
Vítej modrý popelníku
nad soudním dvorem
piloti kouří dýmku
napěchovanou dýmku
piloti kouří dýmku
voňavou lehkou dýmku
nad soudním dvorem...
Nikoli, ač by úvodní písnička tak mohla našeptávat, nekradu popelníky v letadlech ani jinde.
Pouze mám radost z nádherného, jednoduchého, kobaltově modrého předmětu, který se u mě zabydluje. Kobaltově modrou mám ráda. Je to jedovatá barva glazury dávných vzpomínek, lesklá a studená jako nezpracovaná hlína, strašidelná jako temná neznámá voda.
Teprve dnes večer jsem si uvědomila, jak úděsná je ledová voda v noci. Nespadla jsem do ní, ačkoli cestička se k ní nebezpečně nakláněla, jen jsem viděla nejčernější vodu v životě. Vím, jak vypadá ve dne, jak hororové je listí na jejím dně, jež se díky průzračnosti zdá být tak blízko.
Kdepak divoká voda. Ta nenahání tolik strachu, protože se od ní očekává, že je nebezpečná a zrádná. Tichá, nehnutá voda o sobě nic nepoví, neprozradí na sebe svou zákeřnost. Jako kobalt.
Nebojím se být ve vodě, jakékoliv, kdekoliv, kdykoliv, ale nemám ráda chození kolem vody. Z hrází mám husí kůži. Na jedné straně voda, na druhé mokřina. Snad proto, že jsem často jezdila po jedné hrázi, oddělující rybník a mokřad, život a smrt, hrdinství a dezerci, vděk a zlolajnou podlost, východ a západ.
Kobaltová axis mundi.
piloti kouří dýmku
napěchovanou dýmku
piloti kouří dýmku
voňavou lehkou dýmku
nad soudním dvorem...
Nikoli, ač by úvodní písnička tak mohla našeptávat, nekradu popelníky v letadlech ani jinde.
Pouze mám radost z nádherného, jednoduchého, kobaltově modrého předmětu, který se u mě zabydluje. Kobaltově modrou mám ráda. Je to jedovatá barva glazury dávných vzpomínek, lesklá a studená jako nezpracovaná hlína, strašidelná jako temná neznámá voda.
Teprve dnes večer jsem si uvědomila, jak úděsná je ledová voda v noci. Nespadla jsem do ní, ačkoli cestička se k ní nebezpečně nakláněla, jen jsem viděla nejčernější vodu v životě. Vím, jak vypadá ve dne, jak hororové je listí na jejím dně, jež se díky průzračnosti zdá být tak blízko.
Kdepak divoká voda. Ta nenahání tolik strachu, protože se od ní očekává, že je nebezpečná a zrádná. Tichá, nehnutá voda o sobě nic nepoví, neprozradí na sebe svou zákeřnost. Jako kobalt.
Nebojím se být ve vodě, jakékoliv, kdekoliv, kdykoliv, ale nemám ráda chození kolem vody. Z hrází mám husí kůži. Na jedné straně voda, na druhé mokřina. Snad proto, že jsem často jezdila po jedné hrázi, oddělující rybník a mokřad, život a smrt, hrdinství a dezerci, vděk a zlolajnou podlost, východ a západ.
Kobaltová axis mundi.
