15.4.04
Seřvaná jako malá holka
Dopoledne jsem strávila v knihovně. Knihovny nemám ráda. Ještě jsem nepotkala takovou, kde bych bez přemáhání se s radostí pobývala. Striktní vyžadování naprostého ticha ke klidu na studium nijak nepřispívá. Alespoň podle mého názoru. Knihovnice stejně pořád na někoho ječí a provoz kopírek a tiskáren také není zrovna bezhlučný.
Školní knihovna je dvoupatrová. U vstupu dole trůní přísná dozorkyně a vládne hrobové ticho, umocněné zatemněním, jelikož regály s knihami stojí u oken, nikoli na druhé straně. V patře jsou počítače a stoly pro studenty, kteří pracují ve skupinách. Mluvit, tisknout, kopírovat je tedy nutné a hluk v místnosti po většinu času dosahuje hladiny v nádražní hale.
Při odchodu jsem cítila, že se mi v kapse třese telefon. Jelikož odpoledne byl dead-line skupinového cancu a já měla roli pohaněče, tj. byla jsem tím, kdo ostatní otravuje, ať konečně odevzdají své příspěvky, telefon jsem zvedla, otočila se na podpatku a zamířila zpět hlučné části knihovny. Ovšem ne dost rychle a nenápadně, abych nepřilákala pozornost dozorkyně, která se neuvěřitelnou rychlostí vyřítila po schodech nahoru a jala se mě nevybíravě plísnit. Sprdla mě jak malou holku. Co jsem jí měla říct? Byla jsem už tak dost nasupená ze skluzu a nemínila jsem se handrkovat s nějakou babiznou, jestli můj dvouminutový rozhovor ruší či neruší halasící studenty. Omluvila jsem se, protože vím, že v knihovně je zakázáno telefonovat, a odkráčela.
Také bych chtěla nemít na práci nic lepšího než celý den číhat na telefonující :-/ Vlastně by mě docela zajímalo, proč někde, kde to je absolutně nelogické, zakazují telefonování. Pochopím okolí lomu, popř. benzínky, kde si dovedu představit, že můj signál něco odpálí. Ale v knihovně? Pokud tolerují bavení se nahlas s druhými? Za samomluvu by se na mě asi taky vrhla :o)
Odpoledne jsem dostala odpověď od své poslankyně. Potěšilo mě to. Termín odpovědi sice dvakrát neodpovídá zvyklostem emailové korespondence, ale budiž. Ona a její kolega (ten odpověděl obratem) byli jediní, kdo se namáhali mi odpovědět. Mám spoustu výhrad k poslancům a politikům, ale fakt, že oni dva, nebo jejich sekretářky, odpověděli na (otravný) dopis svému voliči, mě poněkud obměkčil. Vím, že je dva příště otravovat už nebudu, protože ti vychovávat nepotřebují :o)
Školní knihovna je dvoupatrová. U vstupu dole trůní přísná dozorkyně a vládne hrobové ticho, umocněné zatemněním, jelikož regály s knihami stojí u oken, nikoli na druhé straně. V patře jsou počítače a stoly pro studenty, kteří pracují ve skupinách. Mluvit, tisknout, kopírovat je tedy nutné a hluk v místnosti po většinu času dosahuje hladiny v nádražní hale.
Při odchodu jsem cítila, že se mi v kapse třese telefon. Jelikož odpoledne byl dead-line skupinového cancu a já měla roli pohaněče, tj. byla jsem tím, kdo ostatní otravuje, ať konečně odevzdají své příspěvky, telefon jsem zvedla, otočila se na podpatku a zamířila zpět hlučné části knihovny. Ovšem ne dost rychle a nenápadně, abych nepřilákala pozornost dozorkyně, která se neuvěřitelnou rychlostí vyřítila po schodech nahoru a jala se mě nevybíravě plísnit. Sprdla mě jak malou holku. Co jsem jí měla říct? Byla jsem už tak dost nasupená ze skluzu a nemínila jsem se handrkovat s nějakou babiznou, jestli můj dvouminutový rozhovor ruší či neruší halasící studenty. Omluvila jsem se, protože vím, že v knihovně je zakázáno telefonovat, a odkráčela.
Také bych chtěla nemít na práci nic lepšího než celý den číhat na telefonující :-/ Vlastně by mě docela zajímalo, proč někde, kde to je absolutně nelogické, zakazují telefonování. Pochopím okolí lomu, popř. benzínky, kde si dovedu představit, že můj signál něco odpálí. Ale v knihovně? Pokud tolerují bavení se nahlas s druhými? Za samomluvu by se na mě asi taky vrhla :o)
Odpoledne jsem dostala odpověď od své poslankyně. Potěšilo mě to. Termín odpovědi sice dvakrát neodpovídá zvyklostem emailové korespondence, ale budiž. Ona a její kolega (ten odpověděl obratem) byli jediní, kdo se namáhali mi odpovědět. Mám spoustu výhrad k poslancům a politikům, ale fakt, že oni dva, nebo jejich sekretářky, odpověděli na (otravný) dopis svému voliči, mě poněkud obměkčil. Vím, že je dva příště otravovat už nebudu, protože ti vychovávat nepotřebují :o)
