Blocek

Naposledy jsem ji měla asi jako malá, když jsem se těšila, že pojedu poprvé do ciziny a navíc k moři. Nikterak mě nevzrušovalo, že to má být moře severní a ledové.

Asi je svázaná s tím severním mořem. Pozítří jedu od něj do vnitrozemí a těším se jako nikdy. Ne, že by se mi u něj nelíbilo a ve vnitrozemí mě čekaly nějaké zvláštní příjemnosti (návštěvu tří lékařů ve třech dnech za žádný plezír nepovažuju), ale přesto.

Celý víkend už dávám na hromádku věci, které nesmím zapomenout, sestavuji seznam vzíti tam - vzíti sem - zařídit, propočítávám, kolik zdržení si kde můžu dovolit. Možná je to způsobeno nezvyklou a komplikovanou přepravou. Když jedu sama, pakuju na poslední chvíli, vyrážím o dvě hodiny později, než jsem plánovala, jedu si svým tempem a nestresuju se, protože jsem svým pánem. Teď bude mým pánem pan mašinfíra a pan autobusák, z nichž zvláště toho druhého v oblibě nemám. Navíc je na silnicích kvůli nanebevstoupení předpovídáno boží dopuštění.

Snad to všecko dobře dopadne, všechno stihnu, nic nezapomenu a během pěti dnů stačím potkat všechny, které potkat chci či musím. Škoda jen, že pro takový tryskový výlet nemám k dispozici tryskáč.