27.5.04
Lodní deník - Den druhý
Ráno mě čekalo krušné vstávání, protože jsem s matičkou křandala do půl druhé v noci a zubařka je ranní ptáče. Ze svého posledního dne v práci před důchodem měla takovou radost, že mi ani nijak nevyčítala zub vytržený u konkurence. Měla by na to i jakési právo, protože ho několik let zachraňovala, jak nejlépe uměla. Ostranila mi zubní kámen a pochválila zdravotní pojišťovnu. Zubaři prý zvažují hromadné vypovězení smlouvy s VZP, jelikož neplatí, jak má. Vlastně by mě zajímalo, co vůbec platí, protože veškeré zásahy u zubaře platím zvlášť. Možná, kdybych si nechala dělat ty ošklivé, jedovaté, kovové plomby, připlácet bych nemusela, ale nebylo by to zdravé. Kdysi, dříve než se definitivně zbláznil, mi to řekl jeden homeopat. Na rozdíl od škodlivosti kovových kruhů v uších a účinnosti kobřího jedu proti zánětu středního ucha mu to věřím.
V poledne jsem se došla nechat ostříhat. Tento výlet byl vlastně taková generální údržba. Slečna kadeřnice byla příjemná jako obvykle. Mám ji ráda, protože mlčí. Nesnáším žvanivost dam, které využívají toho, že jim dočasně nemůžete utéct a melou a melou. I matinka musela uznat, že mě ostříhali perfektně a nebylo to ani předražené, jak namítala minule.
Odpoledne jsem chodila po krámech a docela mě to bavilo. Prodavačky opět nezklamaly. Napřed kyselé obličeje, co jim to do krámu zase leze na čumendu, a následně ta úlisná podlézavost. Jsem škodolibá, ale ta stagnace už mě štve. Jak to, že se za ty roky ještě nenaučily, že ten, kdo se na to nevypadá, často udělá největší útratu.
K večeru jsem u přítele nejmilejšího začala s posledním zálohováním a instalací nového systému. Jeho slavné připojení na tom nebylo nijak slavně, asi hodinu jsem ho zcela okupovala a celá firma musela čekat, až všecko dopřetáhnu a stáhnu. Možná mu křivdím a bylo to bouřkou, co taky čekat od signálu, který zastaví závaží jeřábu, který se mu postaví do cesty. Pomalost ale způsobila zpoždění, takže na sraz s kamarádkou jsme dorazili o hodinu a půl později. Naštěstí je to naše kamarádka, tzn. že s časem nakládá podobně, takže jí to ani moc nevadilo. Čekala jen půl hodiny.
Večer jsme strávili ve vinném baru s pomalou a neochotnou obsluhou. Možná by neměla tolik konzumovat v pracovní době. Krásně jsme si ale popovídali, probrali úplně všecko od počítačů, zneužívání sociálních dávek, lyžování v Rakousku, přes potomky mladších spolužaček, tristní stav vysokého školství a zdraví, po rodinné tragédie a domácí zvířenu, vyslechli všechny drby, přislíbili si vzájemnou návštěvu v dočasných exilech a předposledním metrem se rozjeli k domovům.
V poledne jsem se došla nechat ostříhat. Tento výlet byl vlastně taková generální údržba. Slečna kadeřnice byla příjemná jako obvykle. Mám ji ráda, protože mlčí. Nesnáším žvanivost dam, které využívají toho, že jim dočasně nemůžete utéct a melou a melou. I matinka musela uznat, že mě ostříhali perfektně a nebylo to ani předražené, jak namítala minule.
Odpoledne jsem chodila po krámech a docela mě to bavilo. Prodavačky opět nezklamaly. Napřed kyselé obličeje, co jim to do krámu zase leze na čumendu, a následně ta úlisná podlézavost. Jsem škodolibá, ale ta stagnace už mě štve. Jak to, že se za ty roky ještě nenaučily, že ten, kdo se na to nevypadá, často udělá největší útratu.
K večeru jsem u přítele nejmilejšího začala s posledním zálohováním a instalací nového systému. Jeho slavné připojení na tom nebylo nijak slavně, asi hodinu jsem ho zcela okupovala a celá firma musela čekat, až všecko dopřetáhnu a stáhnu. Možná mu křivdím a bylo to bouřkou, co taky čekat od signálu, který zastaví závaží jeřábu, který se mu postaví do cesty. Pomalost ale způsobila zpoždění, takže na sraz s kamarádkou jsme dorazili o hodinu a půl později. Naštěstí je to naše kamarádka, tzn. že s časem nakládá podobně, takže jí to ani moc nevadilo. Čekala jen půl hodiny.
Večer jsme strávili ve vinném baru s pomalou a neochotnou obsluhou. Možná by neměla tolik konzumovat v pracovní době. Krásně jsme si ale popovídali, probrali úplně všecko od počítačů, zneužívání sociálních dávek, lyžování v Rakousku, přes potomky mladších spolužaček, tristní stav vysokého školství a zdraví, po rodinné tragédie a domácí zvířenu, vyslechli všechny drby, přislíbili si vzájemnou návštěvu v dočasných exilech a předposledním metrem se rozjeli k domovům.
