Blocek

Navštívila jsem stránky své střední školy. Nic moc, na to, jak se pořád kasá a chlubí. V rožku nenápadná výzva pro absolventy. Klikho. Pan ředitel žádá bývalé studenty, aby na sebe zanechali kontakt, že škola nemá téměř žádné kontaktní údaje, aby je mohla zvát na maturitní plesy a jiné školní akce.

A tak se rozmýšlím. Jednak mám averzi k panu řediteli. Poslední rok dva nám dost znepříjemňoval. Není to dobrý člověk. Léčit si mindráky na 'podřízených' není dobré. Nevím, proč bych měla chtít s jeho školou udržovat nějaký kontakt. Nota bene, když 'jeho' škola není ta moje. S lidmi z 'mé' školy se stále stýkám.

Jednak mi pozvánky na školní akce stále chodí. Sekretářka Uršula zřejmě i nadále pokračuje v poskytování osobních údajů studentů i zaměstnanců. I mně kdesi leží jeden takový seznam. Přitom i malé místečko na FANu má větší účinnost.

Navíc nevěřím, že se politika pana ředitele změnila. Jako trest za nepoddajnost nám odepřel příspěvek na maturiťák a oficiálně se od něj distancoval. No co, nemlčeli jsme, pěkně mu zazpívali a vydělali. Jemu se to ale zalíbilo, protože je šetřivý, a i dalším třídám nepřispěl. Ne z trestu, z šetrnosti.

A tak si říkám, jestli mi to stojí za to. Přicházet znovu do styku s někým, koho nemusím. Riskovat, že moje údaje někdo ze školy jednou pěkně po ekonomicku zpeněží. Šeptandou se beztak dozvím rychleji, co se děje. Možná založit spolek absolventů. Absolventů 'mojí' školy. Jen tak, pro potěchu.