6.6.04
Dát přednost momentální výhodě, nebo plánovat dopředu?
Ve všelikých naucích o člověku se hovoří o jeho schopnosti plánovat a s rozmyslem hospodařit s možným budoucím užitkem. Prý ho to odlišuje od jiných živočichů, kteří sice možná konají s ohledem na budoucnost, nicméně se při tom zřejmě neřídí rozumem.
To že si lidé dělají zásoby toaletního papíru, protože nebude, zavařují lesní plody a suší houby, sekají dříví na zimu apod., je podobné zvířecímu, křeččímu, chování. Lidé ale také plánují děti, šetří na penzi, investují své peníze a na burze se obchoduje i s ještě neexistujícím zbožím. Jsou schopni určitého chování, kterém se odlišují od zvířat. Oni sami sebe odlišují. Jsou hrdí, že nejednají jako divá zvěř.
Přesto se jako zvěř často chovají. Provedla jsem malý experiment. Měla jsem ideální podmíky, jaké může poskytnout jen dvacetikilometrová zácpa. Že to je zácpa dlouhá dvacet kilometrů, z jakého důvodu a který ze dvou pruhů končí a který pokračuje, jsem se dozvěděla z rádia. Bylo navýsost zajímavé pozorovat, jak se okolní řidiči chovají. Jestli se dají strhnout tím, že jeden pruh jede chvilku o něco rychleji než druhý, a budou přejíždět sem tam. Chytili se jen jedni frantíci. A jenom na chvilku. Ukáznění řidiči se po několika jejich kličkách semkli a už je nepustili. Nutno dodat, že bylo nad slunce jasné, z jakého že výletu se oni frantíci vrací a nejsou proto zcela soudní.
Zácpa se došourala až k ceduli, že za 1500 metrů pravý pruh končí. Od té chvíle jsem před sebou nechávala dost velkou mezeru, aby se mohl zařadit, kdo by chtěl. Nikdo nechtěl, všichni se tlačili až na konec. Kam se podělo lidství? Kde zůstala předvídavost a schopnost spočíst si, že momentální výhoda rychlejšího popojíždění, není ve výsledku tak výhodná jako rychlé seřazení, takže všichni projedou zúžení rychle? Krátkozrakost, žádná proklamovaná superiorita nad ostaními živočichy.
To že si lidé dělají zásoby toaletního papíru, protože nebude, zavařují lesní plody a suší houby, sekají dříví na zimu apod., je podobné zvířecímu, křeččímu, chování. Lidé ale také plánují děti, šetří na penzi, investují své peníze a na burze se obchoduje i s ještě neexistujícím zbožím. Jsou schopni určitého chování, kterém se odlišují od zvířat. Oni sami sebe odlišují. Jsou hrdí, že nejednají jako divá zvěř.
Přesto se jako zvěř často chovají. Provedla jsem malý experiment. Měla jsem ideální podmíky, jaké může poskytnout jen dvacetikilometrová zácpa. Že to je zácpa dlouhá dvacet kilometrů, z jakého důvodu a který ze dvou pruhů končí a který pokračuje, jsem se dozvěděla z rádia. Bylo navýsost zajímavé pozorovat, jak se okolní řidiči chovají. Jestli se dají strhnout tím, že jeden pruh jede chvilku o něco rychleji než druhý, a budou přejíždět sem tam. Chytili se jen jedni frantíci. A jenom na chvilku. Ukáznění řidiči se po několika jejich kličkách semkli a už je nepustili. Nutno dodat, že bylo nad slunce jasné, z jakého že výletu se oni frantíci vrací a nejsou proto zcela soudní.
Zácpa se došourala až k ceduli, že za 1500 metrů pravý pruh končí. Od té chvíle jsem před sebou nechávala dost velkou mezeru, aby se mohl zařadit, kdo by chtěl. Nikdo nechtěl, všichni se tlačili až na konec. Kam se podělo lidství? Kde zůstala předvídavost a schopnost spočíst si, že momentální výhoda rychlejšího popojíždění, není ve výsledku tak výhodná jako rychlé seřazení, takže všichni projedou zúžení rychle? Krátkozrakost, žádná proklamovaná superiorita nad ostaními živočichy.
