Blocek

Že jsem hlava děravá a orientace v čase, jakož i zacházení s ním, mi činí potíže, vím. I tady už jsem se o tom zmiňovala. Dneska ráno jsem se např. probudila úlekem, že jsem zapomněla jít na veledůležitou schůzku. Prostě mi nedošlo, že je teprve pondělí. Štěstí bylo, že jsem takhle zapomněla s předstihem, čili jsem nic nepropásla.

Zato tatíčkovi milenému se podařil husarský kousek: úplně se mu vykouřily z hlavy sestřiny narozeniny. Dvacáté narozeniny. A to s ní ještě ten den telefonoval. Položila sluchátko, byla pobledlá a v očích měla slzy. "Von si na mě vůbec nevzpomněl."

Dneska měli jít spolu na oběd. Nevím, jestli už mu to docvaklo, jestli se sestra připomenula, nebo jak to dopadlo. Rozhodně nám všem pěkně zatrnulo. Smířili jsme se, že už nepatříme do jeho života, že na místo mladých vylétl z hnízda on, že neměl potřebu nám sdělit, že se hodlá ženit atp. Ale tohle je silné kafe, zvlášť když byl před týdnem na máminých padesátinách, zvlášt když se narozeniny opakují každý rok ve stejnou dobu. A dvacet let, to už je solidní doba pro zapamatování.