29.6.04
Jen malinko si posteskneme, hned zase půjdeme
Čím více se blíží čas odjezdu, tím méně se těším. Přepadají mě chmury a ptám se sama sebe, nebylo-li lepší zůstat, kde jsem.
Je tu přece krásně, moře je blahodárné a každý o dovolené touží jet právě k němu. Ne tak já. Do vnitrozemí jsem se těšila celý rok. Přesněji od podzimu, kdy jsem dobrovolně upadla do nedobrovolného zajatectví. Vidina léta a prázdnin mi byla útěchou, když jsem propadala beznaději a depresi.
Jenže co mě čeká? Nic. Nedomyslela jsem to. Přátelé a známí míří v tu dobu opačným směrem, mineme se. Modroočko vyslovil obavy z hysterického záchvatu své přítelkyně, způsobeného mou přítomností. Ani rodinná dovolená se nekoná, někteří se raději chystají dobývat Zelený ostrov, než by tvrdli na pevnině, jiní se chystají užívat luxusu bulharského letoviska.
A tak nevím. Neměla bych raději zůstat lenošit tady, chodit k moři a pálit se ve zrádném vánku, konečně se pořádně zhulit, když to není zakázané, objet pamětihodnosti, co jsem přes rok nestihla, poohlédnout se po nějakém perspektivnějším modroočkovi a na domov zapomenout?
Je tu přece krásně, moře je blahodárné a každý o dovolené touží jet právě k němu. Ne tak já. Do vnitrozemí jsem se těšila celý rok. Přesněji od podzimu, kdy jsem dobrovolně upadla do nedobrovolného zajatectví. Vidina léta a prázdnin mi byla útěchou, když jsem propadala beznaději a depresi.
Jenže co mě čeká? Nic. Nedomyslela jsem to. Přátelé a známí míří v tu dobu opačným směrem, mineme se. Modroočko vyslovil obavy z hysterického záchvatu své přítelkyně, způsobeného mou přítomností. Ani rodinná dovolená se nekoná, někteří se raději chystají dobývat Zelený ostrov, než by tvrdli na pevnině, jiní se chystají užívat luxusu bulharského letoviska.
A tak nevím. Neměla bych raději zůstat lenošit tady, chodit k moři a pálit se ve zrádném vánku, konečně se pořádně zhulit, když to není zakázané, objet pamětihodnosti, co jsem přes rok nestihla, poohlédnout se po nějakém perspektivnějším modroočkovi a na domov zapomenout?
