5.6.04
Římské zákonodárství
Začíná v polovině 5. století kodifikací obyčejového práva v zákonech XII desek, jejichž autory byli decemvirové. Právní ustanovení později normovaná bývala připojována k souboru dvanácti desek. Zákony vykládal zpočátku sbor pontifiků, od 3. století ACN profánní znalci práva. Od té doby tvořily výroky znalců práva (iuris prudentes) podklad zejm. pro právo majetkové. Od počátku 3. století ACN byly nové právní zásady vyhlašovány buď formou zákonů nebo úředních vyhlášek (edictum). Dlležité byly zejm. edikty praetorské.
Za republiky měl vliv na zákonodárství senát, který předem projednával návrhy zákonů pro sněmy a zákony také potvrzoval. Zákonodárná moc centurijního sněmu se týkala především ústavních a soukromoprávních poměrů. Od poloviny 5. století ACN nabývala usnesení tributního sněmu platnosti zákona a zasahovala povětšinou poměry soukromoprávní.
Postup, jakým se zákon stával obecně platnou normou, byl přesně stanoven. Návrh zákona (rogatio) musel být jistou dobu před svoláním zákonodárného sněmu veřejně vyhlášen, dále měl být prodiskutován v lidových shromážděních. Následovalo hlasování o celé osnově na sněmu řádně svolaném. Návrh většinou sněmu schválený byl vyhlášen předsedajícím magistrátem. Zveřejňovat zákon, aby se stal platným, nebylo třeba.
Za principátu byl zákonodárnou autoritou sám princeps. Císařské konstituce měly platnost zákona od 2. století AD. Konečnou podobu praetorskému právu dal císař Hadrianus (edictum perpetuum Hadriani).
Za republiky měl vliv na zákonodárství senát, který předem projednával návrhy zákonů pro sněmy a zákony také potvrzoval. Zákonodárná moc centurijního sněmu se týkala především ústavních a soukromoprávních poměrů. Od poloviny 5. století ACN nabývala usnesení tributního sněmu platnosti zákona a zasahovala povětšinou poměry soukromoprávní.
Postup, jakým se zákon stával obecně platnou normou, byl přesně stanoven. Návrh zákona (rogatio) musel být jistou dobu před svoláním zákonodárného sněmu veřejně vyhlášen, dále měl být prodiskutován v lidových shromážděních. Následovalo hlasování o celé osnově na sněmu řádně svolaném. Návrh většinou sněmu schválený byl vyhlášen předsedajícím magistrátem. Zveřejňovat zákon, aby se stal platným, nebylo třeba.
Za principátu byl zákonodárnou autoritou sám princeps. Císařské konstituce měly platnost zákona od 2. století AD. Konečnou podobu praetorskému právu dal císař Hadrianus (edictum perpetuum Hadriani).
