6.6.04
Římské zákony
Psané se objevily poprvé v polovině 5. století ACN. Byla to vlastně ustanovení staršího obyčejového práva. Jinak se v Římě pod zákony rozuměla ustanovení usnesená na sněmech všeho občanstva, dostalo-li se jin (aspoň formálního) potvrzení od senátu. Usnesení plebejského shromáždění (concilia plebis), zvané plebiscitum, bylo zpočátku závazné jen pro plebeje. Zákonem Publia Philona z roku 339 ACN bylo ale stanoveno, že plebiscita, pokud je schválí senát, budou napříště závazná pro všechny občany. Zákon Hortensiův (lex Hortensia) z roku 287 ACN stanovil, aby se plebiscitům dostalo schválení senátu předem, dříve než byl návrh předložen shromáždění. Postup, jakým se zákony stávaly obecně závaznou normou, byl přesně stanoven.
Zákon obsahoval jméno navrhovatele, bližší údaje o svém odhlasování, vlastní ustanovení zákona a ustanovení o následcích jeho neuposlechnutí (sanctio). Zákony byla normována ustanovení práva ústavního a správního, trestního i soukromoprávního řádu.
Z nejdůležitějších:
1. Zákon Aebutiův (lex Aebutia) z 1. poloviny 2. století ACN zavedl pro soukromoprávní rozepře vedle legisakcí pružnější řízení průpověďními formulacemi.
2. Zákon Aeliův a Sentiův (lex Aelia Sentia) z roku 4 AD měl zabránit propouštění přílišného počtu otroků na svobodu tím, že omezoval právo osob mladších dvaceti let otroky propouštět a zmenšoval práva propuštěnců, kteří nedosáhli věku třiceti let.
3. Zákonem Calpurniovým (lex Calpurnia de repetundis) z roku 149 ACN byl zřízen první stálý soudní dvůr, a to pro vyšetřování případů, kdy se úředníci dopustili vydírání na obyvatelstvu provincií. Jeho vznik byl vynucen stále rychleji rostoucím ožebračováním provincií. Před soud však přicházely jen nejkřiklavější případy (Verres). Na tomto soudě zasedali senátoři, od tribunátu C. Graccha až po Sullovu diktaturu jezdci.
4. Zákon Gabiniův (lex Gabinia) z roku 67 ACN pověřoval Gnaea Pompeia Magna mimořádnými plnými mocemi k boji s piráty.
5. Zákon Juliův (lex Iulia) z poloviny 5. století ACN rozdělil půdu na Aventinu plebejům (pozemkové reformy).
6. Zákon Juliův o zemědělství (lex Iulia agraria) z roku 59 ACN byl prosazen Caesarem. Půda měla být přidělována Pompeiovým vysloužilcům a chudým občanům s více než třemi dětmi (pozemkové reformy).
7. Zákon Juliův o vyděračství (lex Iulia de repetundis) z roku 59 ACN zvyšoval tresty těm, kdož se dopustili vydírání v provinciích.
8. Zákony Liciniovy a Sextiovy (leges Liciniae Sextiae) = agrární zákon C. Licinia Stolona a L. Sextia Laterana z roku 367 ACN, podle něhož nesměl jednotlivec okupovat více než 500 jiter státní půdy (= pokus zabránit rychlému růstu statků) (pozemkové reformy)
9. Zákon Maniliův (lex Manilia) z roku 67 ACN zvyšoval politický význam propuštěnců tím, že směli hlasovat ve všech tribuích (do tribuí byli zapsáni podle příslušnosti svého bývalého pána); do té doby hlasovali pouze ve čtyřech městských tribuích. Tento zákon ale narazil na odpor u vedoucích římských politiků a byl již roku 66 ACN odvolán.
Zákon Maniliův z roku 66 ACN pověřoval na návrh tribuna lidu C. Manilia Cn. Pompeia mimořádnou plnou mocí ve válce proti pontskému králi Mithradatovi VI. Návrh byl podporován Ciceronem.
10. Zákon Ogulniův (lex Ogulnia) z roku 300 ACN zjednal přístup ke kněžským úřadům i pro plebejce.
11. Zákonem Plautiovým a Papiriovým (lex Plautia Papiria) z roku 89 ACN bylo uděleno římské občanství všem Italikům usazeným na jih od Pádu, pokud byli spojenci Říma a přihlásili se o ně do šedesáti dní.
12. Zákon Poeteliův (lex Poetelia) z roku 326 ACN odstranil dlužní otroctví, takže napříště se svobodný římský občan nesměl stát v Římě otrokem.
13. Zákon o provincii (lex provinciae) = základní směrnice administrativy jednotlivých provincií určovaly komise vysílané do nově připojených provincií.
14. Rhodský zákon o svržení (zboží do moře) (lex Rhodia de iactu) = na náhradě za zboží, které muselo být hozeno do moře pro záchranu lodi a cestujících participovali jak majitelé obětovaného, tak i zachráněného zboží. Uznáván i u Řeků.
15. Zákon Rubriův (lex Rubria) = zákon Gaia Graccha o založení kolonie na místě někdejšího Kartága, v níž usídlil 6000 rodin.
16. Zákony Semproniovy (leges Semproniae) = demokratické reformní zákony bratří Gracchů.
17. Zákony Sullovy (leges Corneliae) měly zajistit senátu nejvyšší moc ve státě, jezdecký stav zcela pozbyl významu, politická práva tribunů byla silně okleštěna, poklesl význam lidových shromáždění a zvrostl význam centuriátních komitií.
18. Zákon Thoriův (lex Thoria) z roku 111 ACN odstranil zákony Liciniovy a Sextiovy. Příděly půdy provedené podle gracchovských zákonů se jím stávaly zcizitelným soukromým vlastnictvím (>> další růst velkostatků).
V době císařské se stal nejvyšším zdrojem práva císař, jehož konstituce nahradily zákony.
Zákon obsahoval jméno navrhovatele, bližší údaje o svém odhlasování, vlastní ustanovení zákona a ustanovení o následcích jeho neuposlechnutí (sanctio). Zákony byla normována ustanovení práva ústavního a správního, trestního i soukromoprávního řádu.
Z nejdůležitějších:
1. Zákon Aebutiův (lex Aebutia) z 1. poloviny 2. století ACN zavedl pro soukromoprávní rozepře vedle legisakcí pružnější řízení průpověďními formulacemi.
2. Zákon Aeliův a Sentiův (lex Aelia Sentia) z roku 4 AD měl zabránit propouštění přílišného počtu otroků na svobodu tím, že omezoval právo osob mladších dvaceti let otroky propouštět a zmenšoval práva propuštěnců, kteří nedosáhli věku třiceti let.
3. Zákonem Calpurniovým (lex Calpurnia de repetundis) z roku 149 ACN byl zřízen první stálý soudní dvůr, a to pro vyšetřování případů, kdy se úředníci dopustili vydírání na obyvatelstvu provincií. Jeho vznik byl vynucen stále rychleji rostoucím ožebračováním provincií. Před soud však přicházely jen nejkřiklavější případy (Verres). Na tomto soudě zasedali senátoři, od tribunátu C. Graccha až po Sullovu diktaturu jezdci.
4. Zákon Gabiniův (lex Gabinia) z roku 67 ACN pověřoval Gnaea Pompeia Magna mimořádnými plnými mocemi k boji s piráty.
5. Zákon Juliův (lex Iulia) z poloviny 5. století ACN rozdělil půdu na Aventinu plebejům (pozemkové reformy).
6. Zákon Juliův o zemědělství (lex Iulia agraria) z roku 59 ACN byl prosazen Caesarem. Půda měla být přidělována Pompeiovým vysloužilcům a chudým občanům s více než třemi dětmi (pozemkové reformy).
7. Zákon Juliův o vyděračství (lex Iulia de repetundis) z roku 59 ACN zvyšoval tresty těm, kdož se dopustili vydírání v provinciích.
8. Zákony Liciniovy a Sextiovy (leges Liciniae Sextiae) = agrární zákon C. Licinia Stolona a L. Sextia Laterana z roku 367 ACN, podle něhož nesměl jednotlivec okupovat více než 500 jiter státní půdy (= pokus zabránit rychlému růstu statků) (pozemkové reformy)
9. Zákon Maniliův (lex Manilia) z roku 67 ACN zvyšoval politický význam propuštěnců tím, že směli hlasovat ve všech tribuích (do tribuí byli zapsáni podle příslušnosti svého bývalého pána); do té doby hlasovali pouze ve čtyřech městských tribuích. Tento zákon ale narazil na odpor u vedoucích římských politiků a byl již roku 66 ACN odvolán.
Zákon Maniliův z roku 66 ACN pověřoval na návrh tribuna lidu C. Manilia Cn. Pompeia mimořádnou plnou mocí ve válce proti pontskému králi Mithradatovi VI. Návrh byl podporován Ciceronem.
10. Zákon Ogulniův (lex Ogulnia) z roku 300 ACN zjednal přístup ke kněžským úřadům i pro plebejce.
11. Zákonem Plautiovým a Papiriovým (lex Plautia Papiria) z roku 89 ACN bylo uděleno římské občanství všem Italikům usazeným na jih od Pádu, pokud byli spojenci Říma a přihlásili se o ně do šedesáti dní.
12. Zákon Poeteliův (lex Poetelia) z roku 326 ACN odstranil dlužní otroctví, takže napříště se svobodný římský občan nesměl stát v Římě otrokem.
13. Zákon o provincii (lex provinciae) = základní směrnice administrativy jednotlivých provincií určovaly komise vysílané do nově připojených provincií.
14. Rhodský zákon o svržení (zboží do moře) (lex Rhodia de iactu) = na náhradě za zboží, které muselo být hozeno do moře pro záchranu lodi a cestujících participovali jak majitelé obětovaného, tak i zachráněného zboží. Uznáván i u Řeků.
15. Zákon Rubriův (lex Rubria) = zákon Gaia Graccha o založení kolonie na místě někdejšího Kartága, v níž usídlil 6000 rodin.
16. Zákony Semproniovy (leges Semproniae) = demokratické reformní zákony bratří Gracchů.
17. Zákony Sullovy (leges Corneliae) měly zajistit senátu nejvyšší moc ve státě, jezdecký stav zcela pozbyl významu, politická práva tribunů byla silně okleštěna, poklesl význam lidových shromáždění a zvrostl význam centuriátních komitií.
18. Zákon Thoriův (lex Thoria) z roku 111 ACN odstranil zákony Liciniovy a Sextiovy. Příděly půdy provedené podle gracchovských zákonů se jím stávaly zcizitelným soukromým vlastnictvím (>> další růst velkostatků).
V době císařské se stal nejvyšším zdrojem práva císař, jehož konstituce nahradily zákony.
