16.7.04
Na každém konci je krásné to...
... že něco nového začíná. Ač se se zařekl, že po blogu e-rasi pátrat nebudu, tak jsem to prostě nevydržel. Rok a dva měsíce sem o něm neměl nejmenší tušení, když sem začal tušit, musel sem ho prostě najít. To co jsem nalezl mě ohromilo, udivilo a nestydím se říci ? vyrazilo mi dech. Netušil sem, že najdu jeden z nejlepších a nejstarších blogů v naší malé zemičce; hodně matně si pamatuju, jak cosi kutila za pomocí prastaré příručky o html - prý nějaké stránky s materiály do školy... a vida :-).
To, co jsem se zde dočetl, odpovědělo na spoustu mých otázek a znovu mě přesvědčilo jak neuvěřitelná e-rasi je. Kéž bych dokázal být alespoň z poloviny takový. Nevím, jestli mojí návštěvu čekala, ale zmerčila mě po 15 minutách a hned věděla, že jsem to já... Číst si něčí blog, záznamy, o roce života na novém místě, člověka, kterého jste leta znali a s kterým jste sdíleli dobré i zlé, je jako najít klíč k dveřím, co byly přes zimu zavřené a teď objevujete "poklady" loňského léta. Chápu, proč nechtěla, abych tohle někdy našel, bála se, že se budu hněvat nad věcmi, o kterých sem neměl ani tušení, ale nestalo se. Naopak. Jen doufám, že se kvůli mně nezačneš "hlídat" a autocenzurovat, co sem píšeš, hrozně by mě to mrzelo. Tím bych ti to celé pokazil a to nedopustím, to radši zapomenu, že tohle místo existuje a nikdy se sem nevrátím...
Jak říká můj blízký kamarád - charakter je někdy jen nedostatek odvahy. A o mně to poslední dobou platí dost... Někdy si prostě nedokážu nechat pro sebe to, co když vypustím, tak sice uleví mně, ale druhému to ublíží (byť to třeba nedá znát), a jindy zas neřeknu to bych sakra měl, jen proto, že se moje nafouklé ego se šprajcne a převálcuje mě a zase ublížím. Lidi kolem mě nejsou pokusní králíci!
Poslední dobou neprocházím úplně nejšťastnějším obdobím. Měl jsem se vlastně donedávna, ale vlastní hloupostí, nezralostí a sobectvím jsem to málem zničil. Nehodlám to tady teď obšírně rozebírat, ještě je to moc čerstvé a ještě mi není všecko úplě jasné... Strašně, i když ne se zlým úmyslem, jsem ublížil těm co mám rád a vím, že i když mi to odpustí, jizvy na jejich srdcích se ještě dlouho nezahojí... Ublížil sem i sobě? V určitém smyslu ano... Člověk určitě nemůže spasit všechny, ale nikdy nesmí dopustit to, aby byť neúmyslně způsobil to, co jsem způsobil já. Není nic, co by to mohlo omluvit, ale snad je něco, co by to mohlo časem odčinit...
První krok je změnit sebe. Porazit své ego, vyhrát nad svým sobectvím, přestat se schovávat za zbytečné obavy, kterými si dokážu ledacos omluvit a hlavně, hlavně nést odpovědnost za svoje rozhodnutí, nečekat že je za mnou někdo, kdo to vždycky pochopí, vyžehlí a pomůže, ať už to jsou rodiče, nebo blízcí lidé... Už je mi sakra 24 let, je čas dospět a začít se chovat trochu uvážlivě, protože i když sem narozen pod šťastnou hvězdou, moje přehmaty mi nikdo do smrti tolerovat nebude. Ani moje přítelkyně, ani moje nejmilejší kamarádka. Ještě nevím, jak dlouho se budu z toho, co jsem si nadrobil, hrabat ven, ale jedno vím jistě, je na čase udělat v sobě tlustou čáru a snažit se ze všech sil nelhat sám sobě, nelhat jiným a žít tak, abych se nad tím už nemusel trápit. Přiznat si tohle všechno bylo sice hodně, ale snad je to první krok...
Odrazit se ode dna, na kterého sem si před pár dny sáhl, a udělat první krok k novému začátku... Snad krásnému...
To, co jsem se zde dočetl, odpovědělo na spoustu mých otázek a znovu mě přesvědčilo jak neuvěřitelná e-rasi je. Kéž bych dokázal být alespoň z poloviny takový. Nevím, jestli mojí návštěvu čekala, ale zmerčila mě po 15 minutách a hned věděla, že jsem to já... Číst si něčí blog, záznamy, o roce života na novém místě, člověka, kterého jste leta znali a s kterým jste sdíleli dobré i zlé, je jako najít klíč k dveřím, co byly přes zimu zavřené a teď objevujete "poklady" loňského léta. Chápu, proč nechtěla, abych tohle někdy našel, bála se, že se budu hněvat nad věcmi, o kterých sem neměl ani tušení, ale nestalo se. Naopak. Jen doufám, že se kvůli mně nezačneš "hlídat" a autocenzurovat, co sem píšeš, hrozně by mě to mrzelo. Tím bych ti to celé pokazil a to nedopustím, to radši zapomenu, že tohle místo existuje a nikdy se sem nevrátím...
Jak říká můj blízký kamarád - charakter je někdy jen nedostatek odvahy. A o mně to poslední dobou platí dost... Někdy si prostě nedokážu nechat pro sebe to, co když vypustím, tak sice uleví mně, ale druhému to ublíží (byť to třeba nedá znát), a jindy zas neřeknu to bych sakra měl, jen proto, že se moje nafouklé ego se šprajcne a převálcuje mě a zase ublížím. Lidi kolem mě nejsou pokusní králíci!
Poslední dobou neprocházím úplně nejšťastnějším obdobím. Měl jsem se vlastně donedávna, ale vlastní hloupostí, nezralostí a sobectvím jsem to málem zničil. Nehodlám to tady teď obšírně rozebírat, ještě je to moc čerstvé a ještě mi není všecko úplě jasné... Strašně, i když ne se zlým úmyslem, jsem ublížil těm co mám rád a vím, že i když mi to odpustí, jizvy na jejich srdcích se ještě dlouho nezahojí... Ublížil sem i sobě? V určitém smyslu ano... Člověk určitě nemůže spasit všechny, ale nikdy nesmí dopustit to, aby byť neúmyslně způsobil to, co jsem způsobil já. Není nic, co by to mohlo omluvit, ale snad je něco, co by to mohlo časem odčinit...
První krok je změnit sebe. Porazit své ego, vyhrát nad svým sobectvím, přestat se schovávat za zbytečné obavy, kterými si dokážu ledacos omluvit a hlavně, hlavně nést odpovědnost za svoje rozhodnutí, nečekat že je za mnou někdo, kdo to vždycky pochopí, vyžehlí a pomůže, ať už to jsou rodiče, nebo blízcí lidé... Už je mi sakra 24 let, je čas dospět a začít se chovat trochu uvážlivě, protože i když sem narozen pod šťastnou hvězdou, moje přehmaty mi nikdo do smrti tolerovat nebude. Ani moje přítelkyně, ani moje nejmilejší kamarádka. Ještě nevím, jak dlouho se budu z toho, co jsem si nadrobil, hrabat ven, ale jedno vím jistě, je na čase udělat v sobě tlustou čáru a snažit se ze všech sil nelhat sám sobě, nelhat jiným a žít tak, abych se nad tím už nemusel trápit. Přiznat si tohle všechno bylo sice hodně, ale snad je to první krok...
Odrazit se ode dna, na kterého sem si před pár dny sáhl, a udělat první krok k novému začátku... Snad krásnému...
