Blocek

Mám ráda svítání. Pomalé rozednívání, ticho, kdy jenom ptáci začínají rozespale čiřikat. Čerstvost a vlhkost vzduchu. Vyšla jsem ve čtyři ráno do zahrady a užívala si pocitu, jako bych byla na světě jediná. Žádná auta, žádní lidé. Chvíle mezi nocí a dnem je snad jediný okamžik, kdy je skutečně klid. Nikdo ještě nepospíchá do práce, nikdo se nevrací z flámu a kombajny už kolem nejezdí. Lampy jakoby váhaly, mají-li ještě svítit, stejně jako se večer, když se šeří, nesměle rozsvěcují. Ačkoli je pusto, ani mě nenapadne, že by na mě mohl v zahradě někdo bafnout jako v noci, kdy všude něco šramotí. Teď teprve je skutečné ticho, ani lísteček se nepohne, asi že je zatížen rosou. Je to krása. Je čas jít spát.