Blocek

Potkala jsem zvláštní dámu. Tedy, dámu... pod tímto pojmem si představuji ženu decentnější a kultivovanější... Osobu dvakrát starší než já, dvakrát tak objemnou, dvakrát tak užvaněnou.

K větrné smršti ji přirovnat nemohu, protože působí ničivěji. Možná k mořské bouři nebo k vodopádu. Ohluší vás, obklopí, zalehne, není úniku. A dosáhne svého. Je to prodavačka, přebornice ve svém oboru. Zákaznice jí tolerují, že jim tyká, ačkoliv je mladší, že je nazývá nejrůznějšími nejhrůznějšími zdrobnělinami, že nadává jako špaček, že řve a neposlouchá nikoho kromě sebe, že jim napálí cenu, jakou odhadne podle obsahu jejich peněženky. Prostě že je hrozná. Je totiž tak moc suverénní, že jí je snadno uvěřit.

Zvláštní, jakou moc a účinky má kombinace zkušeností, psychologických triků, odhadu, vulgarity, suverenity, elitářství, podvodnictví a snahy prodat.

Vlastně ani nevím, co jsem chtěla říct. Že mi vykecala díru do hlavy? Nedokážu popsat pocit ze dvou hodinového setkání, které mě naprosto fyzicky vyčerpalo a duševně otupilo a přitom potěšilo, i když jsem se dozvěděla taktéž méně lichotivé věci. Tak jsem jen zvědavá, jestli se vyplní její proroctví, že až se začnu živit mozkem, skončím u Niny Ricci. Vždyť kruci ani neví, co dělám :o)