Blocek

Zdrava dosla, tak jsem zase doma. Mam pocity jako pred rokem. Dole sedi v kukani pan spravce a neproklouzne mu ani mys. Nakladni vytah ma stale spatny kontakt. Kdyz rozrazim litacky do chodby, dychne na me ten samy dech hotelovych chodeb. Novy soused ma ruske jmeno a je to prece jen nocni tvor. Tichy ne.

Rozpakovavam jako pred rokem. Rozdil je v tom, ze prvni noc jsem nespala na zemi. Nejaky nabytek uz prece jen mam. A taky televizi. Mozna se na ni ted i budu divat, kdyz je muj pocitac chory. Udajne ho vyleci za tyden a pul az dva tydny, coz je prilis krasne, nez aby to byla pravda. Tak si pockame.

Jsem rada zase doma. Neni totiz doma jako doma. Cele leto jsem byla doma, u mamy. Nejak to tam ale prestava byt doma. Vim, ze jsem slibila, ze muj domov tam zustava, ale je rozdil mezi doma a domovem. Napr. duchodcu. Poslednich ctrnact dni tam bylo prelidneno a novy chlap do domu znamena budovatelske nadseni.

To je vubec zvlastni. Touha bastlit a vylepsovat, ale spis pro potechu nez funkcne. Jak se neco musi, nadseni je v trapu. A posedlost vodou. Zahrada uz pamatuje po dvou bazenech, jezirkach a venkovnich sprchach. Ted pribyde fontanka. Zajimalo by me, o cem vypovida srovnani velkych projektu zednickeho razu s nabytkovymi inovacemi a prekachlikovavanim pradelny.

Nejsem na tom ale nejhur, o svuj pokojicek jsem jeste neprisla. A to tam ani nekourim!