3.8.04
Pěkně jsme se na tobě podepsali...
... říká občas napůl vážně a napůl z legrace můj táta. Čím jsem starší, tím víc vnímám, jak moc je tomu tak. Ale i když pár lidí pochybuje o mé vyspělosti a zralosti, já si zas tak špatně nepřipadám. Můj táta má totiž prima mámu a moje máma má prima tátu :-) Jsou spolu hodně let a přitom pořád šťastni a mají se upřímně rádi. Jasně že museli projít spoustou kompromisů a že taky mají problémy. Ale čím sem starší, tím víc vím, že to není hra, narozdíl od mnoha jiných párů jejich věku... A to jsou spolu takřka 24 hodin denně, doma v práci, na dovolené... A pak že neexistuje láska na celý život!
Takže - rodiče se na mně určitě podepsali, třeba mi předali "to nejlepší" ze svých genů... Dioptrie, špatné zuby a dásně, náběh na žaludeční vředy a tak :D Ale taky strašně moc dobrých věcí. Ano, jsem stejskací, jsem nerad sám, v určitých věcech nechci být nikdy dospělý, někdy jsem až moc vtipný a nesnáším nespravedlnost a povýšené tupce. Ale je to špatně? Jsem na tom fakt hůř než moje okolí? Co třeba nejlepší kamarád, který je po vzoru svého otce neochvějná hlava rodiny, trošku patriarcha - kmenový vůdce? Nebo jeho přítelkyně, která se dodnes nevyrovnala s nenadálým odchodem svého otce za jinou "paní", vždyť byly s matkou zdánlivě tak spokojení - vytvořila si proto v hlavě pohádku o zamilovanosti a lásce, jediné věci na které záleží. Když se zamiluješ, máš přece právo spálit všechny mosty, nechat za sebou všechno ležet v prachu, přátele, rodinu, děti a komukoliv beztrestně ublížit... Nebo jiná kamarádka, jejíž otec byl hajzl, a tak zůstala sama s matkou a proto v hloubi duše nás muže nesnáší, ale neomylně si vždycky vybírá podobné typy... Nebo kamarád, jehož otec byl alkoholik a on si vybírá zásadně submisivní partnerky, kterým může dát pořádně vyžrat mládí s přísnou a nesmlouvavou matkou.... Nebo... nebo padesát dalších lidí okolo, na kterých se rodiče tak nebo onak podepsali a oni s tím budou bojovat do konce života...
Nene, nejsem na tom zdaleka tak špatně. Jsem sice v pár věcech infantilní, někdy nevím, kdy přestat s vtipy a začít být vážný a jsem třebas i snadno citově vydíratelný... A taky jsem asi z jiné planety - jsem z mála lidí, jehož rodiče jsou spolu a není to jen z nutnosti, zvyku nebo přetvářky. Jsem jeden z mála, kdo věří, že je možné mít nejlepšího přítele opačného pohlaví. A taky věřím na osud, třebas že existuje osoba něžného pohlaví, se kterou jsme si souzeni. A jestli je to směšný, tak ať. Nestydím se za to. Nestydím se za sebe, od toho mám totiž rodiče :-).
Takže - rodiče se na mně určitě podepsali, třeba mi předali "to nejlepší" ze svých genů... Dioptrie, špatné zuby a dásně, náběh na žaludeční vředy a tak :D Ale taky strašně moc dobrých věcí. Ano, jsem stejskací, jsem nerad sám, v určitých věcech nechci být nikdy dospělý, někdy jsem až moc vtipný a nesnáším nespravedlnost a povýšené tupce. Ale je to špatně? Jsem na tom fakt hůř než moje okolí? Co třeba nejlepší kamarád, který je po vzoru svého otce neochvějná hlava rodiny, trošku patriarcha - kmenový vůdce? Nebo jeho přítelkyně, která se dodnes nevyrovnala s nenadálým odchodem svého otce za jinou "paní", vždyť byly s matkou zdánlivě tak spokojení - vytvořila si proto v hlavě pohádku o zamilovanosti a lásce, jediné věci na které záleží. Když se zamiluješ, máš přece právo spálit všechny mosty, nechat za sebou všechno ležet v prachu, přátele, rodinu, děti a komukoliv beztrestně ublížit... Nebo jiná kamarádka, jejíž otec byl hajzl, a tak zůstala sama s matkou a proto v hloubi duše nás muže nesnáší, ale neomylně si vždycky vybírá podobné typy... Nebo kamarád, jehož otec byl alkoholik a on si vybírá zásadně submisivní partnerky, kterým může dát pořádně vyžrat mládí s přísnou a nesmlouvavou matkou.... Nebo... nebo padesát dalších lidí okolo, na kterých se rodiče tak nebo onak podepsali a oni s tím budou bojovat do konce života...
Nene, nejsem na tom zdaleka tak špatně. Jsem sice v pár věcech infantilní, někdy nevím, kdy přestat s vtipy a začít být vážný a jsem třebas i snadno citově vydíratelný... A taky jsem asi z jiné planety - jsem z mála lidí, jehož rodiče jsou spolu a není to jen z nutnosti, zvyku nebo přetvářky. Jsem jeden z mála, kdo věří, že je možné mít nejlepšího přítele opačného pohlaví. A taky věřím na osud, třebas že existuje osoba něžného pohlaví, se kterou jsme si souzeni. A jestli je to směšný, tak ať. Nestydím se za to. Nestydím se za sebe, od toho mám totiž rodiče :-).
