Blocek

Vlastně nevím, proč jsem tak rozladěná. Počítač mám zpátky, opravený, zadarmo, a to všecko takovou rychlostí, že se ani nebylo nutné chlácholit, že tak to chodí vždycky a co že jsem čekala. Možná právě proto. Že je všecko tak dokonalé, ale přesto ne úplně. Štve mě, že nemůžu rozchodit icq a nedostanu se na stránky bloggera. Obojí bez zjevného důvodu a pouze doma. Jsou to pitomosti, ale kazí potěšení z toho, že je zase všecko v pořádku.

Možná mám taky ještě pokaženou náladu z čoklíků. Poprvé v životě se dostali do role velkých, otravných, nevycválaných psisek. Bratr si pořídil kotě. Z psího útulku, měsíc staré. Je roztomilé, veselé a na krku má bezpečnostní rolničku. Čoklíci jsou proti němu skutečnými psy, asi jako rotvajler proti nim. A najednou se všechno to jejich psovství projevilo. Hlučnost, neohrabanost, teleckost. Hrůza, něčeho takového jsem se dočkat nechtěla. A vysvětlujte to někomu, kdo si vydyndal kotě místo dítěte. S kocourkem to ještě bude zajímavé. Prej bude mít hlavní stan u bratra, protože... Prostě proto. Plyne z toho, že tam bude mít hlavní stan i někdo jiný? Nebo ho bude mít bratr na krku, až přejde první nadšení?

Od úterka zase pěkně do školy. To na náladě taky nepřidá, když pomyslím na všechny ty organizační zmatky, které začátek každého trimestru provázejí. Už znám rozvrh, jenom nevím, který pro mě platí. V každém případě sbohem dvoudenní celodenní studium.

A prší a prší. Co mě naladí?