14.2.05
Česká meziválečná literatura
Maturitní otázka z roku 1972
Dosáhla vynikající úrovně, bohaté rozrůzněností podle uměleckých směrů, podle tvůrčích individualit a také podle funkčního zaměření. Vytvořila řadu děl, jejichž umělecká hodnota byla srovnatelná se soudobou literaturou světovou.
Vlivy: světová válka, socialistická revoluce v Rusku
Poválečná literatura
- otřesné zážitky mladých lidí, kteří prožili válku v zákopech
- bída a nesvoboda lidu v zázemí a jeho přesvědčení o možnosti lepšího uspořádání společenských vztahů
Jaroslav Hašek: Osudy dobého vojáka Švejka
- nejvýraznější a myšlenkově nejpronikavější odsouzení válečného běsnění a tupého rakouského militarismu
Jiří Hausmann: Velkovýroba ctnosti
- terčem svého groteskního výsměchu s historickými narážkami učinil buržoazní nacionalismus a šovinismus
Jaromír John: Večery na slamníku
- ironické vyprávění o prostých českých vojácích v rakouských uniformách
Fráňa Šrámek: Žasnoucí voják
- povídky
Karel Nový: Železný kruh
- trilogie
- vliv války na drobný lid na českém venkově
Karel Konrád: Rozchod
- kronika válečného mládí autorovy generace, mládí chlapců, kteří byli ze školních lavic vyvlečeni do zákopů 1. světové války
Vladislav Vančura: Pole orná a válečná
- momenty ze života degenerované šlechtické rodiny, na níž autor ukazuje obludnou nesmyslnost války
Přes svou nesmyslnost posiluje válka u některých autorů víru v získání státní samostatnosti a ve spravedlivější uspořádání sociálních poměrů
- St. K. Neumann: Sbírky 1914-1918
- Karel Toman: Měsíce
- Viktor Dyk: báseň Země mluví
Legionářská literatura : problematika národně-osvobozeneckého boje a zároveň otázky revoluce a kontrarevoluce
Rudolf Medek
- projevuje se konzervativní nacionalismus a zaujatý protirevoluční postoj
Josef Kopta: Třetí rota
- románová kronika legií, ve které je vedle vojenského hrdinství zobrazen i život prostých vojáků
František Langer: Jízdní hlídka
- hluboká psychologický pohled na českého vojáka, který se v legiích dostal do tragické pozice bojovníka proti bolševikům
Jaroslav Kratochvíl: Prameny
- realistický a pokrokový obraz složitého názorového kvasu v legiích
Vitalismus : naděje na věčná mír, oslava života v jeho živelnosti i lásce k drobným věcem
Fráňa Šrámek: Splav
Civilismus : snaha o kontakt se světem moderní civilizace a techniky
St. K. Neumann: Nové zpěvy (1918)
- objevují krásu strojů, železobetonových konstrukcí, zázraků telekomunikace
- oslava tvořivé práce člověka, vyjádření dynamiky života v moderní době
: Ať žije život (1918)
- soubor statí, obhajoba nového směru
První polovina 20. let
- sociální rozpory v novém státě vyprovokovaly řadu umělců k rozchodu s buržoazní společností
- cesty některých autorů do porevolučního Ruska za poznáním tamního života vydávají svědectví:
Olbracht: Obrazy ze soudobého Ruska
Majerová: Den po revoluci
Proletářské umění : povinnost podpořit třídní boj dělnictva a působit na inteligenci, aby jí pžiblížili třídní zápas pracujících mas, obrat od umění individualistického, buržoarzního k umělní kolektivistickému, socialistickému
St. K. Neumann
- iniciativní a vůdčí osobnost
- časopis Červen (1918-1921)
- Rudé zpěvy - uskutečnění programu proletářské poezie, jejíž poslání je výhradně agitační
Jednostrannost a dogmatická zaujatost, i když odpovídaly revoluční situaci, bránily tomu, aby se nové umění vyrovnalo s celou životní realitou.
Josef Hora
- pojímal proletářské umění šíře, chtěl, aby vyjádřilo celého člověka, vedle jeho stránky rozumové a společenské také jeho stránku citovou a estetickou
- Pracující den (1920)
- Srdce a vřava světla (1922)
- Bouřlivé jaro (1923)
Jiří Wolker
- nejvýznamnější tvůrčí osobnost proletářské poezie
- stať Proletářské umění manifestem celé skupiny
Jaroslav Seifert
- přinesl osobité básnické hodnoty autentickým výrazem proletářské žižkovské periferie
- Město v slzách (1921)
- Samá láska (1923)
Konstantin Biebel
- uplatnil v rámci proletářské poezie osobité kvality své citovosti, chlapecké něhy, přemýšlivé básnické fantazie a neokázalé revolučnosti
- Věrný hlas (1924)
- Zlom (1925)
Jindřich Hořejší
- Korálový náhrdelník
Druhá polovina 20. let
Za dočasné stabilizace kapitalismu a buržoazní moci se zúžila perspektiva revoluce, poezie nemohla zůstat na pozici bezprostředně agitujících výzev.
Skupina Devětsil
Zpočátku proletářské umění, poyzději se v tomto pojetí rozešla => poetismus
Karel Teige: Umění života, umění žít a užívat
- revolučnost nemizí, je pojímána spíše v perspektivě budoucího osvobození člověka v beztřídní společnosti
- umělecké dílo není obrazem současné reality, nýbrž předobrazem reality budoucí
Vítězslav Nezval: Pantomima (1924)
- praktický výraz tvůrčích snah poetismu
Jaroslav Seifert: Na vlnách TSF
Kostantin Biebel, Vilém Závada, František Halas
Surrealismus pokračováním poetismu, zdůraznění významu podvědomí a snu pro umělcovu tvorbu, oslabení úlohy rozumu.
V. Nezval: Surrealismus v ČSR (1934) - manifest
Sbohem a šáteček
Žena v množném čísle (1936)
Praha s prsty deště
Absolutní hrobař
K. Biebel: Nebe, peklo, ráj (1931)
Zrcadlo noci (1939)
Surrealismus jako reakce na chápání umění jako prostředku zobrazovacího, zároveň vyjadřuje nutnost najít výraz pro nové životní pocity soudobého člověka.
Socialistický realismus
- vznik v SSSR (Maxim Gorkij)
- vliv na české autory, pokrokové tendence
- prozaikové si kladou důležité společenské úkoly (např. zobrazení růstu třídního uvědomění mladých lidí)
- Marie Majerová: Nejkrásnější svět
- Ivan Olbracht: Anna proletářka
Vedle spisovatelů-socialistů též buržoazní spisovatelé, kteří zobrazují radosti i těžkosti života v buržoazním společenském řádu, jehož nedostatky mají být odstraňovány pozvolně.
Karel Čapek ukazuje choroby kapitalistické společnosti, zneužívající vědy a techniky, připravující války a zotročující lidstvo. Vyslovuje obavu, že revoluční změny by spoleřenské rozpory spíše zhoršily, než napravily.
Kritický pohled na současnou buržoazní společnost, pravdivé zobrazení třídních rozporů:
A. M. Tilschová: Haldy
- prostředí ostravských dolů, široká společenská kronika, zobrazuje dělníky sjednocené proti útlaku
K. M. Čapek-Chod: Jindrové
- tragikomický román o vztahu otce a syna v době války
Božena Benešová zdůrazňuje úlohu inteligence v protirakouském odboji ve své trilogii Úder, Podzemní plameny a Tragická duha.
Karel Poláček: Okresní město
- satirický obraz českého maloměsta
Jaroslav Havlíček: Petrolejové lampy
Hospodářská krize v 30. letech => prohloubení společenské odpovědnosti literatury
bezprostřední reakce:
Karel Nový: Chceme žít
- příběh milenecké dvojice nezaměstnaných v období krize
Julius Fučík - reportáže ze severních Čech
V tomto období píší svá nejlepší díla:
Ivan Olbracht: Nikola Šuhaj loupežník
- románová balada s látkou současného zbojnického mýtu
Golet v údolí
- nahlédnutí do uzavřeného života pravověrných židů ze zakarpatské Rusi
Marie Majerová: Siréna
- na třech dělnických generacích zachytila proces třídního uvědomování dělnictva na Kladně
Marie Pumanová: Lidé na křižovatce
T. Svatopluk: Botostroj
- nezkresleně ukazuje kapitalistickou podstatu Baťova koncernu ve Zlíně
Vladislav Vančura: Útěk do Budína, Konec starých časů, Tři řeky
Jarmila Glazarová: Roky v kruhu, Vlčí jáma, Advent
České divadlo po vzniku republiky navazovalo na tradici vytvořenou Národním divadlem a divadly mimopražskými. Repertoár v podstatě vycházel vstříc vkusu buržoazie a vedle klasických děl dramatiky české i světové v něm bylo mnoho kusů lehkých a konverzačních.
Nové myšlenky a podněty do českého tradičního divadelního úsilí vnesla zejm. mladá generace, která vystoupila v polovině 20. let v Osvobozeném divadle.
V roce 1933 vytvořil v Praze revoluční, pokrokové divadlo E. F. Burian.
V druhé polovině 30. let sílí hrozba fašismu a pozornost celého národa se obrací k otázce samostatné existence Československa. Většina umělců bojuje ve své tvorbě proti tomuto nebezpečí, vzniká jednotná protifašistická fronta.
Dosáhla vynikající úrovně, bohaté rozrůzněností podle uměleckých směrů, podle tvůrčích individualit a také podle funkčního zaměření. Vytvořila řadu děl, jejichž umělecká hodnota byla srovnatelná se soudobou literaturou světovou.
Vlivy: světová válka, socialistická revoluce v Rusku
Poválečná literatura
- otřesné zážitky mladých lidí, kteří prožili válku v zákopech
- bída a nesvoboda lidu v zázemí a jeho přesvědčení o možnosti lepšího uspořádání společenských vztahů
Jaroslav Hašek: Osudy dobého vojáka Švejka
- nejvýraznější a myšlenkově nejpronikavější odsouzení válečného běsnění a tupého rakouského militarismu
Jiří Hausmann: Velkovýroba ctnosti
- terčem svého groteskního výsměchu s historickými narážkami učinil buržoazní nacionalismus a šovinismus
Jaromír John: Večery na slamníku
- ironické vyprávění o prostých českých vojácích v rakouských uniformách
Fráňa Šrámek: Žasnoucí voják
- povídky
Karel Nový: Železný kruh
- trilogie
- vliv války na drobný lid na českém venkově
Karel Konrád: Rozchod
- kronika válečného mládí autorovy generace, mládí chlapců, kteří byli ze školních lavic vyvlečeni do zákopů 1. světové války
Vladislav Vančura: Pole orná a válečná
- momenty ze života degenerované šlechtické rodiny, na níž autor ukazuje obludnou nesmyslnost války
Přes svou nesmyslnost posiluje válka u některých autorů víru v získání státní samostatnosti a ve spravedlivější uspořádání sociálních poměrů
- St. K. Neumann: Sbírky 1914-1918
- Karel Toman: Měsíce
- Viktor Dyk: báseň Země mluví
Legionářská literatura : problematika národně-osvobozeneckého boje a zároveň otázky revoluce a kontrarevoluce
Rudolf Medek
- projevuje se konzervativní nacionalismus a zaujatý protirevoluční postoj
Josef Kopta: Třetí rota
- románová kronika legií, ve které je vedle vojenského hrdinství zobrazen i život prostých vojáků
František Langer: Jízdní hlídka
- hluboká psychologický pohled na českého vojáka, který se v legiích dostal do tragické pozice bojovníka proti bolševikům
Jaroslav Kratochvíl: Prameny
- realistický a pokrokový obraz složitého názorového kvasu v legiích
Vitalismus : naděje na věčná mír, oslava života v jeho živelnosti i lásce k drobným věcem
Fráňa Šrámek: Splav
Civilismus : snaha o kontakt se světem moderní civilizace a techniky
St. K. Neumann: Nové zpěvy (1918)
- objevují krásu strojů, železobetonových konstrukcí, zázraků telekomunikace
- oslava tvořivé práce člověka, vyjádření dynamiky života v moderní době
: Ať žije život (1918)
- soubor statí, obhajoba nového směru
První polovina 20. let
- sociální rozpory v novém státě vyprovokovaly řadu umělců k rozchodu s buržoazní společností
- cesty některých autorů do porevolučního Ruska za poznáním tamního života vydávají svědectví:
Olbracht: Obrazy ze soudobého Ruska
Majerová: Den po revoluci
Proletářské umění : povinnost podpořit třídní boj dělnictva a působit na inteligenci, aby jí pžiblížili třídní zápas pracujících mas, obrat od umění individualistického, buržoarzního k umělní kolektivistickému, socialistickému
St. K. Neumann
- iniciativní a vůdčí osobnost
- časopis Červen (1918-1921)
- Rudé zpěvy - uskutečnění programu proletářské poezie, jejíž poslání je výhradně agitační
Jednostrannost a dogmatická zaujatost, i když odpovídaly revoluční situaci, bránily tomu, aby se nové umění vyrovnalo s celou životní realitou.
Josef Hora
- pojímal proletářské umění šíře, chtěl, aby vyjádřilo celého člověka, vedle jeho stránky rozumové a společenské také jeho stránku citovou a estetickou
- Pracující den (1920)
- Srdce a vřava světla (1922)
- Bouřlivé jaro (1923)
Jiří Wolker
- nejvýznamnější tvůrčí osobnost proletářské poezie
- stať Proletářské umění manifestem celé skupiny
Jaroslav Seifert
- přinesl osobité básnické hodnoty autentickým výrazem proletářské žižkovské periferie
- Město v slzách (1921)
- Samá láska (1923)
Konstantin Biebel
- uplatnil v rámci proletářské poezie osobité kvality své citovosti, chlapecké něhy, přemýšlivé básnické fantazie a neokázalé revolučnosti
- Věrný hlas (1924)
- Zlom (1925)
Jindřich Hořejší
- Korálový náhrdelník
Druhá polovina 20. let
Za dočasné stabilizace kapitalismu a buržoazní moci se zúžila perspektiva revoluce, poezie nemohla zůstat na pozici bezprostředně agitujících výzev.
Skupina Devětsil
Zpočátku proletářské umění, poyzději se v tomto pojetí rozešla => poetismus
Karel Teige: Umění života, umění žít a užívat
- revolučnost nemizí, je pojímána spíše v perspektivě budoucího osvobození člověka v beztřídní společnosti
- umělecké dílo není obrazem současné reality, nýbrž předobrazem reality budoucí
Vítězslav Nezval: Pantomima (1924)
- praktický výraz tvůrčích snah poetismu
Jaroslav Seifert: Na vlnách TSF
Kostantin Biebel, Vilém Závada, František Halas
Surrealismus pokračováním poetismu, zdůraznění významu podvědomí a snu pro umělcovu tvorbu, oslabení úlohy rozumu.
V. Nezval: Surrealismus v ČSR (1934) - manifest
Sbohem a šáteček
Žena v množném čísle (1936)
Praha s prsty deště
Absolutní hrobař
K. Biebel: Nebe, peklo, ráj (1931)
Zrcadlo noci (1939)
Surrealismus jako reakce na chápání umění jako prostředku zobrazovacího, zároveň vyjadřuje nutnost najít výraz pro nové životní pocity soudobého člověka.
Socialistický realismus
- vznik v SSSR (Maxim Gorkij)
- vliv na české autory, pokrokové tendence
- prozaikové si kladou důležité společenské úkoly (např. zobrazení růstu třídního uvědomění mladých lidí)
- Marie Majerová: Nejkrásnější svět
- Ivan Olbracht: Anna proletářka
Vedle spisovatelů-socialistů též buržoazní spisovatelé, kteří zobrazují radosti i těžkosti života v buržoazním společenském řádu, jehož nedostatky mají být odstraňovány pozvolně.
Karel Čapek ukazuje choroby kapitalistické společnosti, zneužívající vědy a techniky, připravující války a zotročující lidstvo. Vyslovuje obavu, že revoluční změny by spoleřenské rozpory spíše zhoršily, než napravily.
Kritický pohled na současnou buržoazní společnost, pravdivé zobrazení třídních rozporů:
A. M. Tilschová: Haldy
- prostředí ostravských dolů, široká společenská kronika, zobrazuje dělníky sjednocené proti útlaku
K. M. Čapek-Chod: Jindrové
- tragikomický román o vztahu otce a syna v době války
Božena Benešová zdůrazňuje úlohu inteligence v protirakouském odboji ve své trilogii Úder, Podzemní plameny a Tragická duha.
Karel Poláček: Okresní město
- satirický obraz českého maloměsta
Jaroslav Havlíček: Petrolejové lampy
Hospodářská krize v 30. letech => prohloubení společenské odpovědnosti literatury
bezprostřední reakce:
Karel Nový: Chceme žít
- příběh milenecké dvojice nezaměstnaných v období krize
Julius Fučík - reportáže ze severních Čech
V tomto období píší svá nejlepší díla:
Ivan Olbracht: Nikola Šuhaj loupežník
- románová balada s látkou současného zbojnického mýtu
Golet v údolí
- nahlédnutí do uzavřeného života pravověrných židů ze zakarpatské Rusi
Marie Majerová: Siréna
- na třech dělnických generacích zachytila proces třídního uvědomování dělnictva na Kladně
Marie Pumanová: Lidé na křižovatce
T. Svatopluk: Botostroj
- nezkresleně ukazuje kapitalistickou podstatu Baťova koncernu ve Zlíně
Vladislav Vančura: Útěk do Budína, Konec starých časů, Tři řeky
Jarmila Glazarová: Roky v kruhu, Vlčí jáma, Advent
České divadlo po vzniku republiky navazovalo na tradici vytvořenou Národním divadlem a divadly mimopražskými. Repertoár v podstatě vycházel vstříc vkusu buržoazie a vedle klasických děl dramatiky české i světové v něm bylo mnoho kusů lehkých a konverzačních.
Nové myšlenky a podněty do českého tradičního divadelního úsilí vnesla zejm. mladá generace, která vystoupila v polovině 20. let v Osvobozeném divadle.
V roce 1933 vytvořil v Praze revoluční, pokrokové divadlo E. F. Burian.
V druhé polovině 30. let sílí hrozba fašismu a pozornost celého národa se obrací k otázce samostatné existence Československa. Většina umělců bojuje ve své tvorbě proti tomuto nebezpečí, vzniká jednotná protifašistická fronta.
