30.4.05
Balada v české poezii
Maturitní otázka z roku 1972
Balada je nevelký literární útvar lyricko-epického básnictví, líčí velmi stručně děj v rychlém spádu, námětu bývá neskutečně fantastického, sociálního nebo historického rázu, přičemž hlavními rysy dějě obyčejně jsou tragédie, hrůznost, smutek, pochmurnost, silné citové zabarvení a zvláštní důraz na subjektivní duševní stavy.
Balada vždy spěje k rychlému závěru, je vypravována velmi stručně a s mezerami v ději. Tím se právě dosahuje napětí a dramatičnosti.
Ve starší době převládá v baladě tématika zápasu lidí se silami přírody, představovanými nadpřirozenými bytostmi, a boj člověka s vlastními negativními vlastnostmi. V novější době se mění obsah balady v tom smyslu, že jejím jádrem bývá především vztah člověka ke společnosti, sociální zápas, který je v dílech umělců a spisovatelů s marxistickým názorem chápán jako třídní boj, směřující k přeměně společnosti. Objevuje se tak balada sociální.
V lidové slovesnosti se balada vyskytuje již v době pobělohorské, kdy vyjadřovala cítění a myšlení národa a kdy však nebyla zapisována. Šířila se ústně z generace na generaci. Mnohá balada byla zaznamenána až v době obrozenecké a stala se inspiračním zdrojem novočeských básníků a spisovatelů.
F. L. Čelakovský: Toman a lesní panna
Epická báseň, v níž vystihl sílu vášnivé lásky a podmanivost sil přírody. Básník vybírá vesnickému chlapci za nevěstu dceru myslivce. Tím vysvětluje pohrdavé chování (zpanštělé) dívky k prostému nápadníkovi a zároveň je vysvětlena cesta lesem, při níž Toman tragicky zahyne. Duševní náladu a vnitřní napětí Tomanovo vystihuje básník ve stručné zkratce (prudce hned, pak loudavě, ubíral se k doubravě). Přírodní scény jsou výrazné, i když jsou naznačeny úsporně jen několika slovy (půlnoc byla, měsíc zašel, sotva jezdec cestu našel).
K. J. Erben byl po vystudování gymnázia a práv zaměstnán jako archivář v Praze, takže měl přístup k nejstarším památkám. Celý život se věnoval sbírání památek lidové slovesnosti. Je představitelem klasické balady. Vytvářel vždy ucelený obraz života a myšlení dávných Slovanů, jak se jevil v jejich bájích, pohádkách a písních. Význam Erbenův tkví především v jeho práci sběratelské, vydavatelské a vlastní činnosti básnické a spisovatelské.
Kytice je jeho nejkrásnější prací a Erben se právě v ní jeví jako představitel klasické balady. Pro básně a balady vybíral takovou látku, kde nadpřirozené bytosti ztělesňují síly vně i uvnitř člověka, který s nimi zápasí a vyrovnává se, látku, kde se konflikt dotýká základních mravních zákonů. Erben nezobrazuje jen životní postoj našich předků, ale tížily jej i "máchovské otázky", tj. životní neklid, pochyby o smyslu života a světa, nespokojenost se společenskými poměry. Nalezl ale jiné řešení než Mácha. Zamítl Máchův revoluční odboj, vzpouru proti osudu i zákonům společenským i mravním. Nejen provinění proti světovému řádu, ale každé provinění člověka je potrestáno. Erbenovo dílo samo není revoluční, on sám psal spíše konzervativně. Kytice se stala trvalým inspiračním zdrojem pro umělce dalších generací
V básnické tvorbě Jana Nerudy zaujímají balady a romace zvláštní místo. Tématika se od starších balad liší v opuštění námětů strašidelných a nadpřirozených. Neruda si uvědomil, že tato cesta je uzavřena, proto hledal cesty nové, tj. bral baladické motivy přímo ze života. Částečně svou cestu naznačil už v knihách veršů Před fortnou Milosrdných a Dědova mísa, opravdu novou baladu ale stvořil ve sbírce Balady a romance. Inspirovali jej především lidé a děti.
Balada pašiová - Kristův trest za to, že se má z kříže dívat, jak matce puká srdce, jak žádá satan.
Balada dětská - smrt jde pro dítě, ne jako kostlivec, ale jako dítě, které zve ku společným hrám.
Balada horská - naivní víra děcka, že léčivé byliny zahojí rány Kristovy, jak se také stane.
Balady na biblické nebo satiricko-náboženské téma: Balada tříkrálová, Romance štědrovečerní, Balada rajská.
Balady dotýkající se otázek českého národního života: Balada česká, Balada o duši K. H. Borovského, Romance o Karlu IV.
Optimismus sbírky, vtipná ironie, lidovost a prostá myšlenková závažnost dodaly dílu na popularitě.
Z vlasteneckého předvědčení Jaroslava Vrchlického (1853-1912) vznikla jeho básnická sbírka Selské balady, v nichž zachytil pobělohorskou dobu s bezmezným útlakem selského lidu. V lidu vidí Vrchlický pravého zachránce národa. Oslavuje selská povstání a jejich vůdce, celá sbírka je prodchnuta odporem k násilí a sympatií s utlačovanými. V jednotlivých básních ožívají postavy rebelů, ať bezejmenných či historicky doložených, a je vystižena krutost a bezohlednost feudálních pánů.
Petr Bezruč se stal pokračovatelem Nerudových balad a klasikem sociální balady. V sociálních baladách charakterizuje a konkretizuje Slezsko i slezskou problematiku národní a třídní (Maryčka Magdonova, Kantor Halfar).
Jiří Wolker navazuje na tradici Erbenovy balady v knize Těžká hodina.
Balada o nenarozeném dítěti - smutek dvojice, které bída nedovolí radovat se z dítěte.
Balada o snu - přímá výzva k revolučnímu boji.
Balada o očích topičových - poměr jedince ke kolektivu.
Wolkerovy balady představují nejen vrchol jeho díla, ale jsou i důležitým článkem ve vývoji české balady. Člověk v nich stojí proti sociálním silám. Proti silám, které mohou a musí být rozbity jen spojením všech trpících.
Balada je nevelký literární útvar lyricko-epického básnictví, líčí velmi stručně děj v rychlém spádu, námětu bývá neskutečně fantastického, sociálního nebo historického rázu, přičemž hlavními rysy dějě obyčejně jsou tragédie, hrůznost, smutek, pochmurnost, silné citové zabarvení a zvláštní důraz na subjektivní duševní stavy.
Balada vždy spěje k rychlému závěru, je vypravována velmi stručně a s mezerami v ději. Tím se právě dosahuje napětí a dramatičnosti.
Ve starší době převládá v baladě tématika zápasu lidí se silami přírody, představovanými nadpřirozenými bytostmi, a boj člověka s vlastními negativními vlastnostmi. V novější době se mění obsah balady v tom smyslu, že jejím jádrem bývá především vztah člověka ke společnosti, sociální zápas, který je v dílech umělců a spisovatelů s marxistickým názorem chápán jako třídní boj, směřující k přeměně společnosti. Objevuje se tak balada sociální.
V lidové slovesnosti se balada vyskytuje již v době pobělohorské, kdy vyjadřovala cítění a myšlení národa a kdy však nebyla zapisována. Šířila se ústně z generace na generaci. Mnohá balada byla zaznamenána až v době obrozenecké a stala se inspiračním zdrojem novočeských básníků a spisovatelů.
F. L. Čelakovský: Toman a lesní panna
Epická báseň, v níž vystihl sílu vášnivé lásky a podmanivost sil přírody. Básník vybírá vesnickému chlapci za nevěstu dceru myslivce. Tím vysvětluje pohrdavé chování (zpanštělé) dívky k prostému nápadníkovi a zároveň je vysvětlena cesta lesem, při níž Toman tragicky zahyne. Duševní náladu a vnitřní napětí Tomanovo vystihuje básník ve stručné zkratce (prudce hned, pak loudavě, ubíral se k doubravě). Přírodní scény jsou výrazné, i když jsou naznačeny úsporně jen několika slovy (půlnoc byla, měsíc zašel, sotva jezdec cestu našel).
K. J. Erben byl po vystudování gymnázia a práv zaměstnán jako archivář v Praze, takže měl přístup k nejstarším památkám. Celý život se věnoval sbírání památek lidové slovesnosti. Je představitelem klasické balady. Vytvářel vždy ucelený obraz života a myšlení dávných Slovanů, jak se jevil v jejich bájích, pohádkách a písních. Význam Erbenův tkví především v jeho práci sběratelské, vydavatelské a vlastní činnosti básnické a spisovatelské.
Kytice je jeho nejkrásnější prací a Erben se právě v ní jeví jako představitel klasické balady. Pro básně a balady vybíral takovou látku, kde nadpřirozené bytosti ztělesňují síly vně i uvnitř člověka, který s nimi zápasí a vyrovnává se, látku, kde se konflikt dotýká základních mravních zákonů. Erben nezobrazuje jen životní postoj našich předků, ale tížily jej i "máchovské otázky", tj. životní neklid, pochyby o smyslu života a světa, nespokojenost se společenskými poměry. Nalezl ale jiné řešení než Mácha. Zamítl Máchův revoluční odboj, vzpouru proti osudu i zákonům společenským i mravním. Nejen provinění proti světovému řádu, ale každé provinění člověka je potrestáno. Erbenovo dílo samo není revoluční, on sám psal spíše konzervativně. Kytice se stala trvalým inspiračním zdrojem pro umělce dalších generací
V básnické tvorbě Jana Nerudy zaujímají balady a romace zvláštní místo. Tématika se od starších balad liší v opuštění námětů strašidelných a nadpřirozených. Neruda si uvědomil, že tato cesta je uzavřena, proto hledal cesty nové, tj. bral baladické motivy přímo ze života. Částečně svou cestu naznačil už v knihách veršů Před fortnou Milosrdných a Dědova mísa, opravdu novou baladu ale stvořil ve sbírce Balady a romance. Inspirovali jej především lidé a děti.
Balada pašiová - Kristův trest za to, že se má z kříže dívat, jak matce puká srdce, jak žádá satan.
Balada dětská - smrt jde pro dítě, ne jako kostlivec, ale jako dítě, které zve ku společným hrám.
Balada horská - naivní víra děcka, že léčivé byliny zahojí rány Kristovy, jak se také stane.
Balady na biblické nebo satiricko-náboženské téma: Balada tříkrálová, Romance štědrovečerní, Balada rajská.
Balady dotýkající se otázek českého národního života: Balada česká, Balada o duši K. H. Borovského, Romance o Karlu IV.
Optimismus sbírky, vtipná ironie, lidovost a prostá myšlenková závažnost dodaly dílu na popularitě.
Z vlasteneckého předvědčení Jaroslava Vrchlického (1853-1912) vznikla jeho básnická sbírka Selské balady, v nichž zachytil pobělohorskou dobu s bezmezným útlakem selského lidu. V lidu vidí Vrchlický pravého zachránce národa. Oslavuje selská povstání a jejich vůdce, celá sbírka je prodchnuta odporem k násilí a sympatií s utlačovanými. V jednotlivých básních ožívají postavy rebelů, ať bezejmenných či historicky doložených, a je vystižena krutost a bezohlednost feudálních pánů.
Petr Bezruč se stal pokračovatelem Nerudových balad a klasikem sociální balady. V sociálních baladách charakterizuje a konkretizuje Slezsko i slezskou problematiku národní a třídní (Maryčka Magdonova, Kantor Halfar).
Jiří Wolker navazuje na tradici Erbenovy balady v knize Těžká hodina.
Balada o nenarozeném dítěti - smutek dvojice, které bída nedovolí radovat se z dítěte.
Balada o snu - přímá výzva k revolučnímu boji.
Balada o očích topičových - poměr jedince ke kolektivu.
Wolkerovy balady představují nejen vrchol jeho díla, ale jsou i důležitým článkem ve vývoji české balady. Člověk v nich stojí proti sociálním silám. Proti silám, které mohou a musí být rozbity jen spojením všech trpících.
