10.1.06
Kroužek výpočetní techniky
Jmenovalo se to tak přece, nebo ne?
10:59 Tak kdo tam sakra půjde?
11:00 Začínám rozešívat spis.
12:00 Odfaxovala jsem 65 stránek podkladů.
12:10 Nedostávám peníze na vlak.
12:21 Nastupuji do správného vlaku.
12:45 Bez bloudění jsem dorážím na místo. Jdu se podívat na náměstí. Vůbec si ho nepamatuji, povědomý mi je jen jeden dům, ale spíš z jiného města.
10:59 Tak kdo tam sakra půjde?
11:00 Začínám rozešívat spis.
12:00 Odfaxovala jsem 65 stránek podkladů.
12:10 Nedostávám peníze na vlak.
12:21 Nastupuji do správného vlaku.
12:45 Bez bloudění jsem dorážím na místo. Jdu se podívat na náměstí. Vůbec si ho nepamatuji, povědomý mi je jen jeden dům, ale spíš z jiného města.
13:10 Usazuji se v čekárně.
13:20 Doráží klient.
13:25 Doráží moje nová mentorka, která neví nic o tom, že by měla být něčí mentorkou.
13:30 Nic se neděje. Kromě paní přiskřípnuté automatickými dveřmi.
13:43 Usazujeme se.
13:50 Jsme vykázáni na chodbu.
14:00 Znovu se usazujeme.
14:05 Soudce pochopil, oč jde.
15:45 Soudce vzdal pokusy vysvětlit protistraně, oč jde.
15:53 Stojím v nádražní hale a ujíždí mi vlak.
15:10 Nedobíhám včas na předsunuté nástupiště a ujíždí mi vlak.
15:23 Sedím ve vlaku a modlím se, aby nejel na druhou stranu.
15:50 Ve dveřích se srážím s paní Evou. Ujíždí jí výtah.
Nezbývá než doufat ve štěstí v neštěstí. Pán z kroužku výpočetní techniky je neuvěřitelný. Organizační schopnosti nadačních činovníků by samy o sobě stály za rozbor. Bydlí v Bahamičkách, ale nikoho tak ustrojeného jsem tu ještě nepotkala. I jeho vnitřní ustrojení mi v souvislosti s kroužkem výpočetní techniky zůstává záhadou. Možná je ale naopak klíčem.
Když se po osmé za dva dny zpoza protějšího počítače ozve, že se to může vysrat, že se to zase posralo, ptám se Kosáka, kde bere trpělivost. Krčí rameny, už dnes ví, že žádný kroužek výpočetní techniky v budoucnu vést nehodlá, natož pro ádéhádáky. Zajeďte myší do pravého horního rohu...
13:20 Doráží klient.
13:25 Doráží moje nová mentorka, která neví nic o tom, že by měla být něčí mentorkou.
13:30 Nic se neděje. Kromě paní přiskřípnuté automatickými dveřmi.
13:43 Usazujeme se.
13:50 Jsme vykázáni na chodbu.
14:00 Znovu se usazujeme.
14:05 Soudce pochopil, oč jde.
15:45 Soudce vzdal pokusy vysvětlit protistraně, oč jde.
15:53 Stojím v nádražní hale a ujíždí mi vlak.
15:10 Nedobíhám včas na předsunuté nástupiště a ujíždí mi vlak.
15:23 Sedím ve vlaku a modlím se, aby nejel na druhou stranu.
15:50 Ve dveřích se srážím s paní Evou. Ujíždí jí výtah.
Nezbývá než doufat ve štěstí v neštěstí. Pán z kroužku výpočetní techniky je neuvěřitelný. Organizační schopnosti nadačních činovníků by samy o sobě stály za rozbor. Bydlí v Bahamičkách, ale nikoho tak ustrojeného jsem tu ještě nepotkala. I jeho vnitřní ustrojení mi v souvislosti s kroužkem výpočetní techniky zůstává záhadou. Možná je ale naopak klíčem.
Když se po osmé za dva dny zpoza protějšího počítače ozve, že se to může vysrat, že se to zase posralo, ptám se Kosáka, kde bere trpělivost. Krčí rameny, už dnes ví, že žádný kroužek výpočetní techniky v budoucnu vést nehodlá, natož pro ádéhádáky. Zajeďte myší do pravého horního rohu...
