26.2.04
Halucinogenní chléb a papoušci
To, že si připadám jako v akváriu, nemá s chlebem nic společného. Je to tím, že okna tvoří celou jednu stěnu mého bytu a že se dívám do zeleně a nikoli do ulice (to bych si připadala spíš jako za výlohou). Že si od včerejška připadám jako v chumelícím těžítku je zapříčiněno změnou pořasí, resp. poklesem teploty. Krása, stačí malinko zatrást a padají obrovské, těžké a tiché vločky.
Ale že jsem před chvilkou za oknem viděla velikého papouška, není tak snadno vysvětlitelné. Nevěřila jsem vlastním očím. Možná bych se měla zvednout a dojít nakoupit místo kouření přeschlého tabáku smeteného ze stolu spolu s drobky chleba. Na druhou stranu už delší dobu tuším, že tu kromě holoubků, vodního ptactva, sýkorek, vran a dravců poletuje i něco nápadně zeleného. Doteď se ono zelené hejno nikdy neusadilo na stromech před mým oknem, takže jsem se dohadovala, že to jsou andulky, které někomu ulétly a přes léto se v divoké přírodě rozmnožily. Ale teď je zima a andulka je asi desetkrát menší. Nemá masivní zahnutý zobák, červenou tečku nad ním, žlutozelené tělo a ocas do modra. Tihle likvidátoři polozmrzlých pupenců mi spíš připomínají papouška zpěvavého. Jen mají o něco delší ocas. Anebo možná ne, už je to dlouho, co mi jeden takový exemplář proštípl rukavici.
Pokud někdo z Vás tuší, který poměrně velký zelený papoušek přežije zimu v přírodě a ještě se mu evidentně daří (hejno jich čítá asi dvacet), dejme mi vědět.
Ale že jsem před chvilkou za oknem viděla velikého papouška, není tak snadno vysvětlitelné. Nevěřila jsem vlastním očím. Možná bych se měla zvednout a dojít nakoupit místo kouření přeschlého tabáku smeteného ze stolu spolu s drobky chleba. Na druhou stranu už delší dobu tuším, že tu kromě holoubků, vodního ptactva, sýkorek, vran a dravců poletuje i něco nápadně zeleného. Doteď se ono zelené hejno nikdy neusadilo na stromech před mým oknem, takže jsem se dohadovala, že to jsou andulky, které někomu ulétly a přes léto se v divoké přírodě rozmnožily. Ale teď je zima a andulka je asi desetkrát menší. Nemá masivní zahnutý zobák, červenou tečku nad ním, žlutozelené tělo a ocas do modra. Tihle likvidátoři polozmrzlých pupenců mi spíš připomínají papouška zpěvavého. Jen mají o něco delší ocas. Anebo možná ne, už je to dlouho, co mi jeden takový exemplář proštípl rukavici.
Pokud někdo z Vás tuší, který poměrně velký zelený papoušek přežije zimu v přírodě a ještě se mu evidentně daří (hejno jich čítá asi dvacet), dejme mi vědět.
25.2.04
Otrocky makám na svého vykořisťovatele a navíc dobrovolně
Jen jsem si našla řešení pro Blocek, dočetla jsem se, i s návodným obrázkem, že ten, kdo mi, jak aspoň doufám, usnadňuje život, je vykořisťovatel. Že mu pomáhám nehorázně vydělávat.
Ani takový pocit nemám. Posledních 24 hodin v bdělém stavu jsem strávila na Bloggerovi. Prolezla jsem kde co, včetně všech neoficiálních helpů a faqů, a nikde mě žádná reklama neotravovala. Dneska jsem to ještě letem světem přehlédla, jestli jsem se v zápalu boje nepřehlédla, a nic. Nikdo mi nic nevnucuje. Bezva.
Že mám na stránce ikonku, jaký systém používám, mi připadá normální. Jednak proto, že jinak by si snad někdo mohl myslet, že jsem tak schopná, a chlubila bych se cizím peřím. Dvak proto, že pokud někdo poskytuje dobré služby, je jeho zákazník spokojený a chválí ho. Jakou jinou cestou se shánějí spolehliví řemeslníci? Vždycky jen na doporučení. Že si někdo dá na stránku místo malé ikonky dole velký banner nahoru? Asi je hodně spokojený, nebo používá takovou službu, která to jako kompenzaci žádá.
Mám vlastní doménu, hosting, hodlám používat zavedený systém. Nikdo po mně nechce, abych nějak zvlášť platila za to, čeho požívám. A že to přece jen není úplně zadarmo je nasnadě a nemám to nikomu ani v nejmenším za zlé. Ani kuře zadarmo nehrabe. Cena, že odporučím to, s čím jsem spokojena, je minimální ve srovnání s tím, co bych zaplatila, kdybych provozovala vlastní server a napsala si vlastní publikační systém. A tak to beru. Kolik moji "řemeslníci" vydělají, mě nezajímá. I kdyby fůru prachů, je to v pořádku, protože poskytují dobré služby a mají spokojené zákazníky. Kdyby zákazníci spokojeni nebyli, utečou jinam. Možností je nepřeberně.
Ano, řemeslníci vydělávají. Služba žádá protislužbu. Je obvyklé žádat vše a sám nedat nic? Internet se neliší od kadeřnictví. Nejste profesionální holič, takže máte dvě možnosti: buď si na ostříhání někoho najmout, anebo se opižlat sám. I pokud Vás ošmiká kamarádka tzv. zadarmo, nějakým způsobem se jí odvděčíte. Pokud ne, jste hulvát a příště už pro Vás nehne ani prstem. A dobře udělá :o)
Mimochodem, na bázi vzájemné výpomoci a výměny úsluh funguje i Blogbarter, což mi připadá dost sympatické.
Ani takový pocit nemám. Posledních 24 hodin v bdělém stavu jsem strávila na Bloggerovi. Prolezla jsem kde co, včetně všech neoficiálních helpů a faqů, a nikde mě žádná reklama neotravovala. Dneska jsem to ještě letem světem přehlédla, jestli jsem se v zápalu boje nepřehlédla, a nic. Nikdo mi nic nevnucuje. Bezva.
Že mám na stránce ikonku, jaký systém používám, mi připadá normální. Jednak proto, že jinak by si snad někdo mohl myslet, že jsem tak schopná, a chlubila bych se cizím peřím. Dvak proto, že pokud někdo poskytuje dobré služby, je jeho zákazník spokojený a chválí ho. Jakou jinou cestou se shánějí spolehliví řemeslníci? Vždycky jen na doporučení. Že si někdo dá na stránku místo malé ikonky dole velký banner nahoru? Asi je hodně spokojený, nebo používá takovou službu, která to jako kompenzaci žádá.
Mám vlastní doménu, hosting, hodlám používat zavedený systém. Nikdo po mně nechce, abych nějak zvlášť platila za to, čeho požívám. A že to přece jen není úplně zadarmo je nasnadě a nemám to nikomu ani v nejmenším za zlé. Ani kuře zadarmo nehrabe. Cena, že odporučím to, s čím jsem spokojena, je minimální ve srovnání s tím, co bych zaplatila, kdybych provozovala vlastní server a napsala si vlastní publikační systém. A tak to beru. Kolik moji "řemeslníci" vydělají, mě nezajímá. I kdyby fůru prachů, je to v pořádku, protože poskytují dobré služby a mají spokojené zákazníky. Kdyby zákazníci spokojeni nebyli, utečou jinam. Možností je nepřeberně.
Ano, řemeslníci vydělávají. Služba žádá protislužbu. Je obvyklé žádat vše a sám nedat nic? Internet se neliší od kadeřnictví. Nejste profesionální holič, takže máte dvě možnosti: buď si na ostříhání někoho najmout, anebo se opižlat sám. I pokud Vás ošmiká kamarádka tzv. zadarmo, nějakým způsobem se jí odvděčíte. Pokud ne, jste hulvát a příště už pro Vás nehne ani prstem. A dobře udělá :o)
Mimochodem, na bázi vzájemné výpomoci a výměny úsluh funguje i Blogbarter, což mi připadá dost sympatické.
Sláva :o)
Funguje to a vypadá to docela nadějně. Až na neexistenci kategorií a rss. Ale v Atomu je údajně budoucnost. No, nevím, snad se mi nerozbije. Teď zbývá dovypátrat, jak nastavit Mozblog, aby mi fungoval, a pak to půjde jedna radost. Leda, že by si s Bloggerem nerozumněl :o/
Možná jsem přece jen těch 24 hodin měla věnovat knize, která slibuje, že naučí php za stejnou dobu. Ovšem experty, takže nic pro mě. Místo abych se učila, tady šaškuju. Zaříkávám se, že začnu zítra, už od soboty a ještě jsem se na to ani nepodívala.
Užívám si ticha. Je neskutečně příjemné být vzhůru v noci, kdy všichni slušní lidé spí, a tudíž nedělají rámus jako ve dne, kdy celé dny cosi bastlí, což je k nevydržení. Doufám, že se onen činorodý soused stěhuje a za pár ní bude klid. Už i ta jeho pračka na noční proud mi vadí. Když jdu spát vypínám topení. Jednak je to zdravé, dvak se s vodou nešíří i hluk. Zvláštní, nikdy dřív by mě to nenapadlo.
Takže po dlouhé době opět jeden můj malý objev :o)
Možná jsem přece jen těch 24 hodin měla věnovat knize, která slibuje, že naučí php za stejnou dobu. Ovšem experty, takže nic pro mě. Místo abych se učila, tady šaškuju. Zaříkávám se, že začnu zítra, už od soboty a ještě jsem se na to ani nepodívala.
Užívám si ticha. Je neskutečně příjemné být vzhůru v noci, kdy všichni slušní lidé spí, a tudíž nedělají rámus jako ve dne, kdy celé dny cosi bastlí, což je k nevydržení. Doufám, že se onen činorodý soused stěhuje a za pár ní bude klid. Už i ta jeho pračka na noční proud mi vadí. Když jdu spát vypínám topení. Jednak je to zdravé, dvak se s vodou nešíří i hluk. Zvláštní, nikdy dřív by mě to nenapadlo.
Takže po dlouhé době opět jeden můj malý objev :o)
24.2.04
Vývoj pokračuje
Zkoumám další možnosti psaní do Blocku, protože přepisovat pokaždé čtyři stránky je dost pracné...
22.2.04
Dobrá duše nebo špatné svědomí?
Tak nevím, jsem skutečně taková dobračka, že svému nejmilejšímu příteli přeju jenom štěstí, anebo si jen přisazuju, protože se mi to hodí a jsem alibista?
Nejmilejší přítel váhá, jestli si má něco začít se slečnou, která ho uhání. Protože/prestože je mým přítelem, svěřil se mi. Mé srdce zaplesalo. Jenže nevím, jestli proto, že to je srdce ženské, a tudíž nakloněné ostatní párovat, nebo proto, že mu to samému dává větší volnost a prostor pro manévrování.
Oceňuju, jak je ke mně otevřený, já k němu ne. Jsem potvora a jeho úlety snáším, ale nemyslím, že by ho celá pravda o mně potěšila. Ta by ostatně potěšila málokoho. Říkám mu, ať to se slečnou zkusí a pak se uvidí. Je to rozumné. Taková je situace. Tam jsme došli. Ale co nebohá slečna? Jak přijde k tomu, že je nějaká nejmilejší přítelkyně a ona to není. I když se může lehce stát, že ona se stane nejmilejší přítelkyní a já si řežu větev sama pod sebou. To je ale riziko, které jsem se rozhodla podstoupit před rokem.
Tak nějak vůbec nic nevím. Stáze má vážné trhliny a čas se do ní nějak moc dere. Stárnu a vím, kdo je toho příčinou. Je mi zima, nic se mi nechce a i pro cigarety jsem si líná dojít, ačkoliv mám tak šílenou chuť. Šílenou chuť utéct. Nejspíš se opravdu blíží jaro, čas zběsilého běhu o život.
Nejmilejší přítel váhá, jestli si má něco začít se slečnou, která ho uhání. Protože/prestože je mým přítelem, svěřil se mi. Mé srdce zaplesalo. Jenže nevím, jestli proto, že to je srdce ženské, a tudíž nakloněné ostatní párovat, nebo proto, že mu to samému dává větší volnost a prostor pro manévrování.
Oceňuju, jak je ke mně otevřený, já k němu ne. Jsem potvora a jeho úlety snáším, ale nemyslím, že by ho celá pravda o mně potěšila. Ta by ostatně potěšila málokoho. Říkám mu, ať to se slečnou zkusí a pak se uvidí. Je to rozumné. Taková je situace. Tam jsme došli. Ale co nebohá slečna? Jak přijde k tomu, že je nějaká nejmilejší přítelkyně a ona to není. I když se může lehce stát, že ona se stane nejmilejší přítelkyní a já si řežu větev sama pod sebou. To je ale riziko, které jsem se rozhodla podstoupit před rokem.
Tak nějak vůbec nic nevím. Stáze má vážné trhliny a čas se do ní nějak moc dere. Stárnu a vím, kdo je toho příčinou. Je mi zima, nic se mi nechce a i pro cigarety jsem si líná dojít, ačkoliv mám tak šílenou chuť. Šílenou chuť utéct. Nejspíš se opravdu blíží jaro, čas zběsilého běhu o život.
20.2.04
Napište svému poslanci
a otestujte, má-li plnou schránku :o)
Po včerejším nepozorném čtení jsem dnes zjistila, že jsem ještě nepropásla možnost napsat svým poslancům, ať mi neberou možnost svobodně se rozhodnout v otázce interrupcí.
Že vůbec někdo vůbec uvažuje nad možností potraty zakázat, mi přijde jako nehoráznost. Nemyslím si, že interrupce je něco dobrého, ale to se týká mě. Jiným může připadat jako přijatelné řešení. Další nemusí mít na výběr, třeba proto, že jde zdraví matky. Někdo ji upřednostní před odložením do nelidského ústavu. Někdo se vyrovná s potratem, ale nezvládnutou péči o postižené dítě by si neodpustil. Každý má své stanovisko, své přesvědčení a své důvody. A to je nutno respektovat, zvláště u věci tak osobní. Svobodnou volbu mít dítě nikdo nezpochybňuje. Svobodnou volbu používat antikoncepci a nemít dítě také ne. Svobodnou volbu žít v celibátu také ne. V čem se liší potrat? Pokud není možnost dítě nemít, není ani mít dítě svobodnou volbou, nýbrž povinností či nevyhnutelností. To je absurdní.
Každý se musí vypořádat se svým vlastním svědomím. Moje svědomí mi říká, že nemám druhým co diktovat, jestli půjdou na interrupci nebo ne. Proto jsem obeslala své poslance a vyjádřila přání nezakazovat potraty.
Chcete-li i Vy dát svému poslanci najevo, že s navrhovaným zákazem interrupcí nesouhlasíte, můžete tak poměrně bezpracně učinit díky organizaci Gender Studies, o.p.s., která předpřipravila dopis a seznam poslanců (jen Janu Klasovi pište na janklas@seznam.cz a nikoli na @volny.cz).
Po včerejším nepozorném čtení jsem dnes zjistila, že jsem ještě nepropásla možnost napsat svým poslancům, ať mi neberou možnost svobodně se rozhodnout v otázce interrupcí.
Že vůbec někdo vůbec uvažuje nad možností potraty zakázat, mi přijde jako nehoráznost. Nemyslím si, že interrupce je něco dobrého, ale to se týká mě. Jiným může připadat jako přijatelné řešení. Další nemusí mít na výběr, třeba proto, že jde zdraví matky. Někdo ji upřednostní před odložením do nelidského ústavu. Někdo se vyrovná s potratem, ale nezvládnutou péči o postižené dítě by si neodpustil. Každý má své stanovisko, své přesvědčení a své důvody. A to je nutno respektovat, zvláště u věci tak osobní. Svobodnou volbu mít dítě nikdo nezpochybňuje. Svobodnou volbu používat antikoncepci a nemít dítě také ne. Svobodnou volbu žít v celibátu také ne. V čem se liší potrat? Pokud není možnost dítě nemít, není ani mít dítě svobodnou volbou, nýbrž povinností či nevyhnutelností. To je absurdní.
Každý se musí vypořádat se svým vlastním svědomím. Moje svědomí mi říká, že nemám druhým co diktovat, jestli půjdou na interrupci nebo ne. Proto jsem obeslala své poslance a vyjádřila přání nezakazovat potraty.
Chcete-li i Vy dát svému poslanci najevo, že s navrhovaným zákazem interrupcí nesouhlasíte, můžete tak poměrně bezpracně učinit díky organizaci Gender Studies, o.p.s., která předpřipravila dopis a seznam poslanců (jen Janu Klasovi pište na janklas@seznam.cz a nikoli na @volny.cz).
19.2.04
Copak se tají, copak se skrývá?
Vražda, drogy, záhady, spiknutí, tajná organizace, korupce, útěk...
Prvního března začně ve valonském městečku Arlon největší proces v Belgii. Souzen bude Marc Dutroux, belgický nepřítel číslo 1, jak ho zvou noviny. Oč běží? O smrt čtyř dětí, selhání policie a soudů, podivné okolnosti celého případu. Co z toho všeho bude? Nebo se veřejnost nic nedozví, protože někomu záleží na tom, aby zůstalo co nejvíce nejasností? Jasné ale je, že se chystá mediální monstrproces.
Posuďte sami, jak se případ vyvíjel.
Přehled událostí, jak ho nabízí belgický deník De Standaard:
Léto 1996
15. srpna 1996 se svět seznamuje s krutými činy Marca Dutrouxe. Toho dne byly ze sklepa Dutrouxova domu v Marcinelle osvobozeny dvě dívky, Sabine Dardenne a Laetitia Delhez. Dutroux byl dva dny předtím zadržen spolu se svou ženou Michelle Martin a Michelem Lelièvrem. K zadržení došlo na základě tipu svědka, který zahlédl část poznávací značky Dutrouxova auta v blízkosti koupaliště v Bertrix, kde 9. sprna zmizela Laetitia.
Několik měsíců předtím, po zmizení Sabine 28. května v Kaïn, části Doorniku, zahájila policie rozsáhlé pátrání. I přes spolupráci s CBO (Centrálním úřadem pátrání po pohřešovaných) a federální policií, bylo pátrání až do 15. sprna bezvýsledné.
Dutrouxův výslech přináší nové skutečnosti. 17. sprna nachází policie tělesné pozůstatky Julie Lejeune a Mélissy Russo, dvou osmiletých dívek, které zmizely 24. června v Grâce-Hollogne. V zahradě Dutrouxova domu v Sars-la-Buissière se nachází také tělo Francouze Bernarda Weinsteina, Dutrouxova komplice.
Vyšetřování po osvobození Sabine a Laetitii pokračuje a 3. září 1996 policie objevuje na Weinsteinově chatě v Jumet těla sedmnáctileté An Marchal a devatenáctileté Eefje Lambrecks. Dívky unesl Dutroux s Lelièvrem v noci z 22. na 23. srpna 1995 z okolí Oostende.
Krátce po Dutrouxově zatčení v srpnu 1996 přísahá prokurátor Michel Bourlet, že "pokud ho nechají", bude případ důkladně vyšetřen. A skutečně k velkému překvapení široké veřejnosti postupuje Bourlet a Jean-Marc Connerotte, vyšetřující soudce z Neufchateau, velmi energicky.
Osvobození Sabine a Laetitii rozjíždí celou lavinu zatčení. Nejvíce bijící do očí je zadržení Michela Nihoula, bruselského obchodníka podezřelého z podvodu. Údajně měl být viděn jeden den před únosem Laetitie u koupaliště v Bertrix.
Za mříže se na čas dostávají i Annie Bouty a Marleen De Cokere, bývalá a tehdejší Nihoulova přítelkyně. Trojice se měla údajně v 80. letech účastnit pikantních mejdanů v okolí Bruselu, přičemž bylo naznačováno, že přítomni byli i nezletilí. Neufchâteauský státní zástupce ale nemůže obvinění dostatečně podložit.
Boty ve vyšetřování
Poměrně rychle po zmizení Julie a Melissy přichází Dutroux v úvahu jako možný pachatel. Dutroux si v letech 1989 až 1992 odpykával trest za týrání a znásilnění pěti mladých dívek. Kromě toho policejní informátor z Charleroi oznamoval, že Dutroux "přestavoval sklepy, aby v nich mohl ukrývat dívky."
Lutyšský policista Jean Lesage předal tuto informaci v srpnu 1995 vyšetřující soudkyni Martine Doutrèwe, která byla pověřena vyšetřováním zmizení. Podle Lesage odmítla Doutrèwe tuto stopu sledovat. Vyšetřující soudkyně toto později před prošetřující komisí Verwilghen důrazně popřela a tvrdila, že ji Lesage nedostatečně informoval.
Policie se s tím nespokojila. Bez vědomí lutyšského soudu se rozhodla Dutrouxe sledovat. Operaci Othello vedl vrchní seržant René Michaux z mravnostního oddělení, ale nepřinesla žádný výsledek. Tristním propadákem byla domovní prohlídka 13. prosince 1995 v Marcinelle.
Dutroux mezitím sedí ve vězení kvůli kradeným autům. Michaux se domnívá, že slyší ve sklepě dívčí hlasy, ale rozhoduje, že zvuky přicházejí z ulice. Julie a Mélissa sedí v té době zamčené v dobře schované kobce za zdí sklepa. Když je Dutroux v březnu 1996 propuštěn, jsou dívky strádáním mrtvé.
I vyšetřování zmizení An a Eefje je naprosto bezvýsledné.
Špageti-rozsudek
Na podzim 1996 pozve Sabine a Laetitia Bourleta a Connerotte na špageti na malé oslavě. Connerotte dostává od vděčných dávek pero.
Když se o pozvání dozví Dutrouxův advokát, lutyšský obhájce Julien Pierre, podá stížnost na oba úředníky. Generální prokurátorka Eliane Liekendael žádá u odvolacího soudu 14. října 1996 odvolání Bourleta a Connerotte z případu. Odvolací soud nemůže Bourletovi, jako zástupci Státního zastupitelství, nic vytknout. Connerotte ale jako vyšetřující soudce zásadně porušil zásadu nestrannosti a nezaujatosti. Z případu je odvolán. Vyšetřování je svěřeno vyšetčujícímu soudci Jacquesu Langloisovi. Spis týkající se kradení aut končí u soudce Dominique Gérarda.
Bílý pochod
Výrok odvolacího soudu rozbouří veřejné mínění. Na růyných místech se konají demostrace u soudních budov. Školáci vycházejí do ulic.
Král Albert II. přijímá rodiče v Královském paláci k rozhovoru u kulatého stolu. Panovník vyjadřuje skrytou kritiku práce soudu. 20. října 1996 pochoduje Bruselem 300 tisíc lidí v Bílém pochodu. Požadují nejdůkladnější vyšetření případu a soud s lidskou tváří.
Země si klade stále více otázek. Vážně pochybuje o efektivitě soudního aparátu. Větička neufchâteuského prokurátora Michela Bourleta ze srpna 1996, "pokud mě nechají," nedává pokoj a víří dohady o síti pedofilů za vědomí, či dokonce účasti vysoce postavených osob.
Rodiče zmizelých dětí se stávají hybnou silou tzv. Bílého hnutí. Požadují více pozornosti pro oběti a rychlejší jednání soudu, když se pohřešuje dítě. Mimo jiné je na jejich popud založen Child Focus, organizace zabývající se pohřešovanými dětmi a soudy pro nezletilé.
Ve Valonsku vystupuje do popředí především Jean-Denis Lejeune a Gino Russo. Ve Flandrech Paul Marchal dokonce zakládá politickou stranu, PNBd, která po několika neklidných měsících opět zaniká. V Bruselu budí hluboký respekt neklid rodiny Loubny Benaïsse, další pohřešované dívky. Její sestra Nabela Benaïsse píše o případu knihu.
Komise Dutroux
Pod tlakem skutečností rozhoduje parlament ustanovit parlamentní vyšetřovací komisi, která má vyšetřit, jak to bylo se soudním vyšetřování případu "Dutroux, Nihoul a spol." Komise musí být nestranná, a proto má být jejím předsedou někdo z opozice. Úkolu se má zhostit málo nápadný polanec za VLD, dendermondský advokát Marc Verwilghen.
Veřejnost se nemůže vynadivit, když komise postupně ve vyšetřování odkrývá jednu chybu a zmařenou šanci za druhou. Antipatie mezi soudy a nejrůznějšími policejními složkami je bolestivě zřetelná. Policisté a soudní úředníci vypovídají pod přísahou protikladně. Atmosféra při slyšeních by se dala krájet. Členové komise a především předseda získavají popularitu díky svým ostrým dotazům.
Ačkoli politické dohady sehrály opět svou roli při sestavování první zprávy komise Dutroux, výsledkem byl pádný dokument. Závěry, které byly předneseny parlamentu 15. dubna 1997, neměly s justicí a policií slitování. Poslanci dokument jednomyslně schválili. Premiér Jean-Luc Dehaene zahájit vyjednávání o reformě pořádkových složek a rozhovory měly nakonec vyústit v dohodu Octopus a sjednocení policejních složek.
V létě 2002 byla doporučení komise Dutroux realizována jen částečně. nejvíce pokrořilo zlepšení v jednání s oběťmi a reorganizace policejních složek. Mnoho z dalších mávrhů zůstalo jen na papíře. Nevznikl zákon o speciálních technikách vyšetřování pohřešovaných, proaktivním vyšetřování a zapojení informátorů. Také na výměnu informací mezi justicí a policií nedošlo. Dutrouxův případ sám je nejlepším příkladem, že soudy stále ještě nejednají rychle.
Vznikla federální policie. Novelizovaný trestní zákoník dal obětem více práv. ůředníci se seznámili s mobily a počítači. Polika se obnovila a omládla. Celá státní správa byla zmodernizována. Celá generace pochopila, jaký je rozdíl mezi státním zástupcem a vyšetřujícím soudcem, co znamená trias politica. Jako první v Evropě získala Belgie centrum pro pohřešované děti. Vláda se musela hodně snažit, aby napravila reputaci země ve světě.
Další záhady
Během vyšetřování komise se dostalo pozornosti dalším případům zmizelých dětí. V případech Elisabeth Brichet, Nathalie Geijsbregts, Kim a Kena Heyrman a dalších došlo k zásadnímu pokroku. Ale jen jeden případ byl vyřešen přímo v souvislosti s Dutrouxovým. 5. března 1997 objevila policie tělesné pozůstatky Loubny Benaïssa, marokánské holčičky, která zmizela jako devítiletá v roce 1992 v Elsene. Vyšetřování nevedlo léta k ničemu. Komise Dutroux tlařila na bruselského prokurátora a nakonec se pod vedením Bourleta případ vyšetřit.
Akta X
V následnosti na Dutrouxův případ se vynořili další démoni z minulosti. Na výzvu vyšetřujícího soudce Connerotte poskytnout informace týkající se sítě pedofilů se přihlásily různé ženy. Nejdůležitějším svědkem byla Regina Louf, s krycím jménem X1, která byla v dětství zneužívána a přivedla vyšetřovatele na stopu krvavých nočních orgií s nezletilými. Odkazovala přitom na různé nevyřešené případy náctiletých.
Nadřízení vyšetřovatele De Baetse tomu však nevěřili a z případu ho odvolali. To byl začátek názorové války mezi De Baetsem a jeho nadřízenými.
Vyšetřování tzv. X-svědků bylo zveřejněno v lednu 1998 v sérii článků v deníku De Morgen. To přimělo úředníky ke společné tiskové konferenci, kde informovali o stavu vyšetřování jednotlivých případů. Akta X a následné vyšetřování ale nemohlo pomoci vyřešit staré případy. Také nebyla nalezena souvislost s případem Dutroux. Mezi belgickými novináři se nadále mluví o věřících a nevěřících.
Vedlejší případy
Jméno Dutroux a jeho kompliců se vyskytovalo také v případech kradených aut. Ty byly v květnu 1998 odděleny od vyšetřování zmizení a vražd. V květnu 2002 byl Dutroux odsouzen ke třem rokům a jedenomu měsíci odnětí svobody za krádeže, žhářství, podvod a nedovolené držení zbraně. Všechny činy se datují z doby před rokem 1996, ale většina z nich vyšla najevo teprve při vyšetřování zmizelých dětí.
Dutrouxův útěk
23. dubna 1998 byl Marc Duroux za doprovodu dvou policistů převážen z vězení v Aarlen k soudu v Neufchâteau. Chtěl totiž konzultovat svůj spis. Když jeden z policistů opustil místnost, vrhl se Dutroux na druhého, ztloukl ho a sebral mu pistoli. Pak se dal na útěk. Ve městě unesl auto.
Asi za čtvrt hodiny vyhlásila policie národní poplach. Uzavřela hranice a bylo nasazeno kolem pěti tisíc policistů. Armáda nasadila deset vrtulníků. I v Nizozemí, Francii a Německu byla policie ve stavu nejvyšší pohotovosti. Dutrouxe našel v lese asi 12 kilometrů od Neufchâteau mladý myslivec. Za deset minut byl Dutroux zatčen.
V tu chvíli už ministr spravedlosti a ministr vnitra podali demisi. Odstoupil také vrchní velitel policie a král se urychleně vrátil z dovolené.
Dutroux dodnes tvrdí, že útěk byl protestem proti tvrdému vězeňskému režimu. Především mu vadí, že je ve dne v noci každých sedm minut kontrolován, aby nespáchal sebevraždu, nebo se nepokusil o útěk, a je každodenně šacován.
Vyšetřující soudce Langlois spatřuje v útěku potvrzení své teorie. "Dutroux jednal sám. Člověk, který by mohl počítat s podporou a ochranou skupiny, byl nebyl zatčen v lese necelých 20 kilometrů od Neufchâteau."
V roce 2002 byl Dutroux odsouzen na pět let za krádež, napadení policisty, ohrožování a kladení odporu, skutků, kterých se dopustil při pokusu o útěk. Policisté, kteří tenkrát Dutrouxe střežili, se před soud nikdy nedostali. Podle lutyšské státního zastupitelství se nedopustili žádných pochybení.
Dedeckerův kousek
V lednu 2002 poskytl Dutroux ve své cele rozhovor novináři z pořadu Telefacts televize VTM. Novináře doprovázel senátor za VLD Jean-Marie Dedecker, který ke svému překvapení směl bez jakékoliv kontroly do vězení. V rozhovoru mluvil Dutroux opět o existenci rozsáhlé sítě, která se zabývala únosy. Dva dny po odvysílání Dutroux svou výpověď stáhl.
Incident vyvolal vlnu kritky Dedeckera, který byl nakonec na tři měsíce vyloučen ze strany. Také komerční televize VTM se ocitla pod palbou.
Rodiče unesených a zavražděných dívek se domnívají, že Dutroux chtěl rozhovorem pozdržet proces a že obnovená pozornost médií je jen novým fórem, kde může rozvíjet své teorie.
Spění k procesu
Státní zastupitelství rozhodlo v říjnu 2001, že je dostek důkazů proti podezřelým, které mohou být předneseny porotě. Prokurátor Bourlet může pokračovat ve vyšetřování eventuálních sítí pedofilů a ochrany Dutrouxe, ale vyšetřování případů pohřešovaných a zavražděných dívek musí být co nejrychleji uzavřeno, a to nejpozději do března 2002.
Nejzávaznějším důvodem, proř vyšetřování trvalo téměř osm let, je víra v existenci nějaké sítě. Od pořátku se mělo za nemožné, aby Dutroux jednal sám. Kazdá stopa vedoucí k organizaci byla vyšetřujícím soudcem Langloisem prověřována. Především "zelená linka" zřízená Connerottem pro veřejnost, přinesla množství tipů, které musely být prověřeny. Také rodiny zavražděných dívek a Bourlet zahrnovali Langloise žádostmi na nová vyšetřování.
Rovněž neshoda mezi Bourletem a Langloisem v otázce existence nějaké sítě se postarala o zdržení. Podle Langloise rozsáhlá síť, v niž mnozí v srpnu 1996 věřili, nikdy neexistovala. Bourlet se domníval, že spis obsahuje dostatečné množství faktů, které poukazují na existenci oné sítě.
V září 2002 předložil vyšetřující soudce langlois poradní komoře v Neufchâteau důkazy, které za šest let shromáždil proti Marcu Dutrouxovi a spol. Jeho závěrem je, že žádná síť kolem Dutrouxe nikdy neexistovala. Podle Langloise přineslo vyšetřování dostatek důkazů pro odsouzení Marca Dutrouxe, Michelle Martin a Michela Lelièvre v případech Julie a Mélissy, An a Eefje a Sabine a Laetitii. Michel Nihoul je podle Langloise zprostěn obvinění z podílení se na únosech a pokusech o únosy dětí. Reakce jsou rozdílné. Někteří jsou s prací Langloise spokojeni, jiní, mimo jiné rodiče zmizelých dětí, mají pochyby.
Ti jsou spokojeni o dva týdny později, když prokurátor Bourlet předkládá poradní komoře, proč chce postavit Dutrouxe, Martin, Lelièvra, Gerarda Pinona a Michela Nihoula před soud. Podle něj tvoří pětice část bandy, která unášela děti a obchodovala s drogami. Bourlet považuje Dutrouxe za šéfa při únosech a Nihoula při obchodech s drogami. Podle jeho teorie jsou obě věci neodlučitelně provázány.
Jediné pojítko mezi Nihoulem a únosy dětí, které vyšetřovatelé našli, bylo, že Nihoul den po Laetitiině únosu dodal Lelièvrovi tisíc pilulek extáze. Podle Bourleta je to "poukazem" na to, že bandy spolupracovaly. Podle vyšetřujícího soudce Langloise to je náhoda.
V lednu 2003 rozhodla poradní komora, že Nihoul nebude postaven před porotu. Bourlet a rodiče se odvolávají. Nihoul se má zodpovídat z účasti v Dutrouxově bandě a především z podílu na únosu Laetitie Delhez. Pouze Gerard Pinon vyvázl. Podle státního zastupitelství je zprostěn obvinění z vraždy Berbarda Weinsteina. Nikdo se proti rouhodnutí neodvolává.
Koncem prosince 2003 obstarává prokurátor Bourlet předvolání pro čtyři obviněné. Podle něj jde o organizovanou skupinu, která páchala celou řadu trestných činů, mimo jiné únosy dětí, obchod s drogami a bílým masem a krádeže aut.
Proces začne 1. března 2004.
Prvního března začně ve valonském městečku Arlon největší proces v Belgii. Souzen bude Marc Dutroux, belgický nepřítel číslo 1, jak ho zvou noviny. Oč běží? O smrt čtyř dětí, selhání policie a soudů, podivné okolnosti celého případu. Co z toho všeho bude? Nebo se veřejnost nic nedozví, protože někomu záleží na tom, aby zůstalo co nejvíce nejasností? Jasné ale je, že se chystá mediální monstrproces.
Posuďte sami, jak se případ vyvíjel.
Přehled událostí, jak ho nabízí belgický deník De Standaard:
Léto 1996
15. srpna 1996 se svět seznamuje s krutými činy Marca Dutrouxe. Toho dne byly ze sklepa Dutrouxova domu v Marcinelle osvobozeny dvě dívky, Sabine Dardenne a Laetitia Delhez. Dutroux byl dva dny předtím zadržen spolu se svou ženou Michelle Martin a Michelem Lelièvrem. K zadržení došlo na základě tipu svědka, který zahlédl část poznávací značky Dutrouxova auta v blízkosti koupaliště v Bertrix, kde 9. sprna zmizela Laetitia.
Několik měsíců předtím, po zmizení Sabine 28. května v Kaïn, části Doorniku, zahájila policie rozsáhlé pátrání. I přes spolupráci s CBO (Centrálním úřadem pátrání po pohřešovaných) a federální policií, bylo pátrání až do 15. sprna bezvýsledné.
Dutrouxův výslech přináší nové skutečnosti. 17. sprna nachází policie tělesné pozůstatky Julie Lejeune a Mélissy Russo, dvou osmiletých dívek, které zmizely 24. června v Grâce-Hollogne. V zahradě Dutrouxova domu v Sars-la-Buissière se nachází také tělo Francouze Bernarda Weinsteina, Dutrouxova komplice.
Vyšetřování po osvobození Sabine a Laetitii pokračuje a 3. září 1996 policie objevuje na Weinsteinově chatě v Jumet těla sedmnáctileté An Marchal a devatenáctileté Eefje Lambrecks. Dívky unesl Dutroux s Lelièvrem v noci z 22. na 23. srpna 1995 z okolí Oostende.
Krátce po Dutrouxově zatčení v srpnu 1996 přísahá prokurátor Michel Bourlet, že "pokud ho nechají", bude případ důkladně vyšetřen. A skutečně k velkému překvapení široké veřejnosti postupuje Bourlet a Jean-Marc Connerotte, vyšetřující soudce z Neufchateau, velmi energicky.
Osvobození Sabine a Laetitii rozjíždí celou lavinu zatčení. Nejvíce bijící do očí je zadržení Michela Nihoula, bruselského obchodníka podezřelého z podvodu. Údajně měl být viděn jeden den před únosem Laetitie u koupaliště v Bertrix.
Za mříže se na čas dostávají i Annie Bouty a Marleen De Cokere, bývalá a tehdejší Nihoulova přítelkyně. Trojice se měla údajně v 80. letech účastnit pikantních mejdanů v okolí Bruselu, přičemž bylo naznačováno, že přítomni byli i nezletilí. Neufchâteauský státní zástupce ale nemůže obvinění dostatečně podložit.
Boty ve vyšetřování
Poměrně rychle po zmizení Julie a Melissy přichází Dutroux v úvahu jako možný pachatel. Dutroux si v letech 1989 až 1992 odpykával trest za týrání a znásilnění pěti mladých dívek. Kromě toho policejní informátor z Charleroi oznamoval, že Dutroux "přestavoval sklepy, aby v nich mohl ukrývat dívky."
Lutyšský policista Jean Lesage předal tuto informaci v srpnu 1995 vyšetřující soudkyni Martine Doutrèwe, která byla pověřena vyšetřováním zmizení. Podle Lesage odmítla Doutrèwe tuto stopu sledovat. Vyšetřující soudkyně toto později před prošetřující komisí Verwilghen důrazně popřela a tvrdila, že ji Lesage nedostatečně informoval.
Policie se s tím nespokojila. Bez vědomí lutyšského soudu se rozhodla Dutrouxe sledovat. Operaci Othello vedl vrchní seržant René Michaux z mravnostního oddělení, ale nepřinesla žádný výsledek. Tristním propadákem byla domovní prohlídka 13. prosince 1995 v Marcinelle.
Dutroux mezitím sedí ve vězení kvůli kradeným autům. Michaux se domnívá, že slyší ve sklepě dívčí hlasy, ale rozhoduje, že zvuky přicházejí z ulice. Julie a Mélissa sedí v té době zamčené v dobře schované kobce za zdí sklepa. Když je Dutroux v březnu 1996 propuštěn, jsou dívky strádáním mrtvé.
I vyšetřování zmizení An a Eefje je naprosto bezvýsledné.
Špageti-rozsudek
Na podzim 1996 pozve Sabine a Laetitia Bourleta a Connerotte na špageti na malé oslavě. Connerotte dostává od vděčných dávek pero.
Když se o pozvání dozví Dutrouxův advokát, lutyšský obhájce Julien Pierre, podá stížnost na oba úředníky. Generální prokurátorka Eliane Liekendael žádá u odvolacího soudu 14. října 1996 odvolání Bourleta a Connerotte z případu. Odvolací soud nemůže Bourletovi, jako zástupci Státního zastupitelství, nic vytknout. Connerotte ale jako vyšetřující soudce zásadně porušil zásadu nestrannosti a nezaujatosti. Z případu je odvolán. Vyšetřování je svěřeno vyšetčujícímu soudci Jacquesu Langloisovi. Spis týkající se kradení aut končí u soudce Dominique Gérarda.
Bílý pochod
Výrok odvolacího soudu rozbouří veřejné mínění. Na růyných místech se konají demostrace u soudních budov. Školáci vycházejí do ulic.
Král Albert II. přijímá rodiče v Královském paláci k rozhovoru u kulatého stolu. Panovník vyjadřuje skrytou kritiku práce soudu. 20. října 1996 pochoduje Bruselem 300 tisíc lidí v Bílém pochodu. Požadují nejdůkladnější vyšetření případu a soud s lidskou tváří.
Země si klade stále více otázek. Vážně pochybuje o efektivitě soudního aparátu. Větička neufchâteuského prokurátora Michela Bourleta ze srpna 1996, "pokud mě nechají," nedává pokoj a víří dohady o síti pedofilů za vědomí, či dokonce účasti vysoce postavených osob.
Rodiče zmizelých dětí se stávají hybnou silou tzv. Bílého hnutí. Požadují více pozornosti pro oběti a rychlejší jednání soudu, když se pohřešuje dítě. Mimo jiné je na jejich popud založen Child Focus, organizace zabývající se pohřešovanými dětmi a soudy pro nezletilé.
Ve Valonsku vystupuje do popředí především Jean-Denis Lejeune a Gino Russo. Ve Flandrech Paul Marchal dokonce zakládá politickou stranu, PNBd, která po několika neklidných měsících opět zaniká. V Bruselu budí hluboký respekt neklid rodiny Loubny Benaïsse, další pohřešované dívky. Její sestra Nabela Benaïsse píše o případu knihu.
Komise Dutroux
Pod tlakem skutečností rozhoduje parlament ustanovit parlamentní vyšetřovací komisi, která má vyšetřit, jak to bylo se soudním vyšetřování případu "Dutroux, Nihoul a spol." Komise musí být nestranná, a proto má být jejím předsedou někdo z opozice. Úkolu se má zhostit málo nápadný polanec za VLD, dendermondský advokát Marc Verwilghen.
Veřejnost se nemůže vynadivit, když komise postupně ve vyšetřování odkrývá jednu chybu a zmařenou šanci za druhou. Antipatie mezi soudy a nejrůznějšími policejními složkami je bolestivě zřetelná. Policisté a soudní úředníci vypovídají pod přísahou protikladně. Atmosféra při slyšeních by se dala krájet. Členové komise a především předseda získavají popularitu díky svým ostrým dotazům.
Ačkoli politické dohady sehrály opět svou roli při sestavování první zprávy komise Dutroux, výsledkem byl pádný dokument. Závěry, které byly předneseny parlamentu 15. dubna 1997, neměly s justicí a policií slitování. Poslanci dokument jednomyslně schválili. Premiér Jean-Luc Dehaene zahájit vyjednávání o reformě pořádkových složek a rozhovory měly nakonec vyústit v dohodu Octopus a sjednocení policejních složek.
V létě 2002 byla doporučení komise Dutroux realizována jen částečně. nejvíce pokrořilo zlepšení v jednání s oběťmi a reorganizace policejních složek. Mnoho z dalších mávrhů zůstalo jen na papíře. Nevznikl zákon o speciálních technikách vyšetřování pohřešovaných, proaktivním vyšetřování a zapojení informátorů. Také na výměnu informací mezi justicí a policií nedošlo. Dutrouxův případ sám je nejlepším příkladem, že soudy stále ještě nejednají rychle.
Vznikla federální policie. Novelizovaný trestní zákoník dal obětem více práv. ůředníci se seznámili s mobily a počítači. Polika se obnovila a omládla. Celá státní správa byla zmodernizována. Celá generace pochopila, jaký je rozdíl mezi státním zástupcem a vyšetřujícím soudcem, co znamená trias politica. Jako první v Evropě získala Belgie centrum pro pohřešované děti. Vláda se musela hodně snažit, aby napravila reputaci země ve světě.
Další záhady
Během vyšetřování komise se dostalo pozornosti dalším případům zmizelých dětí. V případech Elisabeth Brichet, Nathalie Geijsbregts, Kim a Kena Heyrman a dalších došlo k zásadnímu pokroku. Ale jen jeden případ byl vyřešen přímo v souvislosti s Dutrouxovým. 5. března 1997 objevila policie tělesné pozůstatky Loubny Benaïssa, marokánské holčičky, která zmizela jako devítiletá v roce 1992 v Elsene. Vyšetřování nevedlo léta k ničemu. Komise Dutroux tlařila na bruselského prokurátora a nakonec se pod vedením Bourleta případ vyšetřit.
Akta X
V následnosti na Dutrouxův případ se vynořili další démoni z minulosti. Na výzvu vyšetřujícího soudce Connerotte poskytnout informace týkající se sítě pedofilů se přihlásily různé ženy. Nejdůležitějším svědkem byla Regina Louf, s krycím jménem X1, která byla v dětství zneužívána a přivedla vyšetřovatele na stopu krvavých nočních orgií s nezletilými. Odkazovala přitom na různé nevyřešené případy náctiletých.
Nadřízení vyšetřovatele De Baetse tomu však nevěřili a z případu ho odvolali. To byl začátek názorové války mezi De Baetsem a jeho nadřízenými.
Vyšetřování tzv. X-svědků bylo zveřejněno v lednu 1998 v sérii článků v deníku De Morgen. To přimělo úředníky ke společné tiskové konferenci, kde informovali o stavu vyšetřování jednotlivých případů. Akta X a následné vyšetřování ale nemohlo pomoci vyřešit staré případy. Také nebyla nalezena souvislost s případem Dutroux. Mezi belgickými novináři se nadále mluví o věřících a nevěřících.
Vedlejší případy
Jméno Dutroux a jeho kompliců se vyskytovalo také v případech kradených aut. Ty byly v květnu 1998 odděleny od vyšetřování zmizení a vražd. V květnu 2002 byl Dutroux odsouzen ke třem rokům a jedenomu měsíci odnětí svobody za krádeže, žhářství, podvod a nedovolené držení zbraně. Všechny činy se datují z doby před rokem 1996, ale většina z nich vyšla najevo teprve při vyšetřování zmizelých dětí.
Dutrouxův útěk
23. dubna 1998 byl Marc Duroux za doprovodu dvou policistů převážen z vězení v Aarlen k soudu v Neufchâteau. Chtěl totiž konzultovat svůj spis. Když jeden z policistů opustil místnost, vrhl se Dutroux na druhého, ztloukl ho a sebral mu pistoli. Pak se dal na útěk. Ve městě unesl auto.
Asi za čtvrt hodiny vyhlásila policie národní poplach. Uzavřela hranice a bylo nasazeno kolem pěti tisíc policistů. Armáda nasadila deset vrtulníků. I v Nizozemí, Francii a Německu byla policie ve stavu nejvyšší pohotovosti. Dutrouxe našel v lese asi 12 kilometrů od Neufchâteau mladý myslivec. Za deset minut byl Dutroux zatčen.
V tu chvíli už ministr spravedlosti a ministr vnitra podali demisi. Odstoupil také vrchní velitel policie a král se urychleně vrátil z dovolené.
Dutroux dodnes tvrdí, že útěk byl protestem proti tvrdému vězeňskému režimu. Především mu vadí, že je ve dne v noci každých sedm minut kontrolován, aby nespáchal sebevraždu, nebo se nepokusil o útěk, a je každodenně šacován.
Vyšetřující soudce Langlois spatřuje v útěku potvrzení své teorie. "Dutroux jednal sám. Člověk, který by mohl počítat s podporou a ochranou skupiny, byl nebyl zatčen v lese necelých 20 kilometrů od Neufchâteau."
V roce 2002 byl Dutroux odsouzen na pět let za krádež, napadení policisty, ohrožování a kladení odporu, skutků, kterých se dopustil při pokusu o útěk. Policisté, kteří tenkrát Dutrouxe střežili, se před soud nikdy nedostali. Podle lutyšské státního zastupitelství se nedopustili žádných pochybení.
Dedeckerův kousek
V lednu 2002 poskytl Dutroux ve své cele rozhovor novináři z pořadu Telefacts televize VTM. Novináře doprovázel senátor za VLD Jean-Marie Dedecker, který ke svému překvapení směl bez jakékoliv kontroly do vězení. V rozhovoru mluvil Dutroux opět o existenci rozsáhlé sítě, která se zabývala únosy. Dva dny po odvysílání Dutroux svou výpověď stáhl.
Incident vyvolal vlnu kritky Dedeckera, který byl nakonec na tři měsíce vyloučen ze strany. Také komerční televize VTM se ocitla pod palbou.
Rodiče unesených a zavražděných dívek se domnívají, že Dutroux chtěl rozhovorem pozdržet proces a že obnovená pozornost médií je jen novým fórem, kde může rozvíjet své teorie.
Spění k procesu
Státní zastupitelství rozhodlo v říjnu 2001, že je dostek důkazů proti podezřelým, které mohou být předneseny porotě. Prokurátor Bourlet může pokračovat ve vyšetřování eventuálních sítí pedofilů a ochrany Dutrouxe, ale vyšetřování případů pohřešovaných a zavražděných dívek musí být co nejrychleji uzavřeno, a to nejpozději do března 2002.
Nejzávaznějším důvodem, proř vyšetřování trvalo téměř osm let, je víra v existenci nějaké sítě. Od pořátku se mělo za nemožné, aby Dutroux jednal sám. Kazdá stopa vedoucí k organizaci byla vyšetřujícím soudcem Langloisem prověřována. Především "zelená linka" zřízená Connerottem pro veřejnost, přinesla množství tipů, které musely být prověřeny. Také rodiny zavražděných dívek a Bourlet zahrnovali Langloise žádostmi na nová vyšetřování.
Rovněž neshoda mezi Bourletem a Langloisem v otázce existence nějaké sítě se postarala o zdržení. Podle Langloise rozsáhlá síť, v niž mnozí v srpnu 1996 věřili, nikdy neexistovala. Bourlet se domníval, že spis obsahuje dostatečné množství faktů, které poukazují na existenci oné sítě.
V září 2002 předložil vyšetřující soudce langlois poradní komoře v Neufchâteau důkazy, které za šest let shromáždil proti Marcu Dutrouxovi a spol. Jeho závěrem je, že žádná síť kolem Dutrouxe nikdy neexistovala. Podle Langloise přineslo vyšetřování dostatek důkazů pro odsouzení Marca Dutrouxe, Michelle Martin a Michela Lelièvre v případech Julie a Mélissy, An a Eefje a Sabine a Laetitii. Michel Nihoul je podle Langloise zprostěn obvinění z podílení se na únosech a pokusech o únosy dětí. Reakce jsou rozdílné. Někteří jsou s prací Langloise spokojeni, jiní, mimo jiné rodiče zmizelých dětí, mají pochyby.
Ti jsou spokojeni o dva týdny později, když prokurátor Bourlet předkládá poradní komoře, proč chce postavit Dutrouxe, Martin, Lelièvra, Gerarda Pinona a Michela Nihoula před soud. Podle něj tvoří pětice část bandy, která unášela děti a obchodovala s drogami. Bourlet považuje Dutrouxe za šéfa při únosech a Nihoula při obchodech s drogami. Podle jeho teorie jsou obě věci neodlučitelně provázány.
Jediné pojítko mezi Nihoulem a únosy dětí, které vyšetřovatelé našli, bylo, že Nihoul den po Laetitiině únosu dodal Lelièvrovi tisíc pilulek extáze. Podle Bourleta je to "poukazem" na to, že bandy spolupracovaly. Podle vyšetřujícího soudce Langloise to je náhoda.
V lednu 2003 rozhodla poradní komora, že Nihoul nebude postaven před porotu. Bourlet a rodiče se odvolávají. Nihoul se má zodpovídat z účasti v Dutrouxově bandě a především z podílu na únosu Laetitie Delhez. Pouze Gerard Pinon vyvázl. Podle státního zastupitelství je zprostěn obvinění z vraždy Berbarda Weinsteina. Nikdo se proti rouhodnutí neodvolává.
Koncem prosince 2003 obstarává prokurátor Bourlet předvolání pro čtyři obviněné. Podle něj jde o organizovanou skupinu, která páchala celou řadu trestných činů, mimo jiné únosy dětí, obchod s drogami a bílým masem a krádeže aut.
Proces začne 1. března 2004.
14.2.04
BBC a Mafie
Kam na ty nápady chodí? Nestačím se divit. Nejspíš to bude skutečně tím, že BBC je bohatá televize, a proto si může dovolit najmout ty nejnápaditější z nápaditých.
Od pondělí běží na BBC 2 nová soutěžní hra. Jmenuje se Traitor, ale spíš ji asi znáte jako Mafii. Ano, je to skutečně ta nesmírně jednoduchá, napínavá a zábavná hra s nervy. Skupina lidí, v podání BBC devíti, má za úkol během 45 minut odhalit mezi s sebou dva "zrádce-lháře". Soutěží se o 5000 liber, které získají a rozdělí si přeživší "bezúhonní občané", pokud oba zrádce odhalí, anebo zrádci. Pokud přežije jen jeden z nich, bere vše.
Hru můžete jenom sledovat, ale můžete si i částečně zahrát a otestovat svůj odhad lidí. Pokaždé, když se mají publiku zrádci ukázat, ať už se na začátku hry identifikují mezi sebou nebo se domlouvají na "odpravení" některého z občanů, upozorní moderátor, který mimochodem také neví, diváky, že pokud nechtějí vědět, kdo je zrádce, nechť odvrátí zrak.
Viděla jsem zatím tři díly a ještě mě to neomrzelo. Možná proto, že ji ráda hraju i ve skutečnosti. Ne pro zabíjení a obviňování, ale proto, že se např. o lidech, které velice dobře znáte osm let, dozvíte mnoho nového.
Podívat se můžete každý všední den v šest hodin londýnského času, nebo doufat, že se takový nápad zalíbí někomu v televizi tuzemské.
Od pondělí běží na BBC 2 nová soutěžní hra. Jmenuje se Traitor, ale spíš ji asi znáte jako Mafii. Ano, je to skutečně ta nesmírně jednoduchá, napínavá a zábavná hra s nervy. Skupina lidí, v podání BBC devíti, má za úkol během 45 minut odhalit mezi s sebou dva "zrádce-lháře". Soutěží se o 5000 liber, které získají a rozdělí si přeživší "bezúhonní občané", pokud oba zrádce odhalí, anebo zrádci. Pokud přežije jen jeden z nich, bere vše.
Hru můžete jenom sledovat, ale můžete si i částečně zahrát a otestovat svůj odhad lidí. Pokaždé, když se mají publiku zrádci ukázat, ať už se na začátku hry identifikují mezi sebou nebo se domlouvají na "odpravení" některého z občanů, upozorní moderátor, který mimochodem také neví, diváky, že pokud nechtějí vědět, kdo je zrádce, nechť odvrátí zrak.
Viděla jsem zatím tři díly a ještě mě to neomrzelo. Možná proto, že ji ráda hraju i ve skutečnosti. Ne pro zabíjení a obviňování, ale proto, že se např. o lidech, které velice dobře znáte osm let, dozvíte mnoho nového.
Podívat se můžete každý všední den v šest hodin londýnského času, nebo doufat, že se takový nápad zalíbí někomu v televizi tuzemské.
Co na to mám jenom říct?
Nemám ráda lidi, co nadávají na politiku, na všechno mají patent a všechnu vinu dávají druhým. Nejčastěji se s takovými reptaly setkávám v okolí babiček. Jejich známí, strejcové v hospodě, tetky v krámě, ti všichni jsou nejpovolanějšími analytiky politiky, ekonomie, vztahů i historie.
Na jednu stranu jim trochu závidím, že ve své prostoduchosti mají tak jasný názor na věc, na druhou stranu mě odpuzují. Naštěstí se jim lze vyhnout, případně je možné vyhnout se oněm hovorům.
Horší je, pokud má takové názory někdo blízký, nejbližší. Co mu mám říct? Nesouhlasím s tebou, máš názory jako ten votroubek z návsi? Co skuhráš, že vláda před dvaceti lety všechno zkazila? Tenkráts byl jedním z jejích voličů. Měls dvacet let času volit jinak. Proč mi přeříkáváš, cos četl v novinách? Vím, co tam píšou, a vidím, že ani nejsi schopen reprodukovat, co tam stojí. Všecko si vykládáš jen po svém. Vždyť i ty noviny, co máš předplacené, jsou nejhorší bulvár z nejhorších a každý soudný člověk ví, že jim není co věřit. Uvědomuješ si vůbec, že tvoje řeči o přivandrovalecké pakáži se mě můžou docela dotknout?
Nevzejde z toho nic jiného než hádka. Nepřesvědčuju o mýlce, vím, že to nemá cenu, ale proč mi má někdo vnucovat svou omezenost. Neodkývu, že je pravda, že ví o určitých věcech víc než já, když už z jeho výroků je jasné, že nemá šajna, o čem je řeč. Zdvořilá asertivita je v případě člověka blízkého nepoužitelná, protože samozřejmě pozná změnu v chování a bere to jako útok na sebe. Vyhýbat se určitým tématům je nemožné, protože prostupují celé bytí.
Co zbývá? Najít si neangažovaného partnera. Ale nebude nemastný neslaný? Už zase relativizuju :o)
Na jednu stranu jim trochu závidím, že ve své prostoduchosti mají tak jasný názor na věc, na druhou stranu mě odpuzují. Naštěstí se jim lze vyhnout, případně je možné vyhnout se oněm hovorům.
Horší je, pokud má takové názory někdo blízký, nejbližší. Co mu mám říct? Nesouhlasím s tebou, máš názory jako ten votroubek z návsi? Co skuhráš, že vláda před dvaceti lety všechno zkazila? Tenkráts byl jedním z jejích voličů. Měls dvacet let času volit jinak. Proč mi přeříkáváš, cos četl v novinách? Vím, co tam píšou, a vidím, že ani nejsi schopen reprodukovat, co tam stojí. Všecko si vykládáš jen po svém. Vždyť i ty noviny, co máš předplacené, jsou nejhorší bulvár z nejhorších a každý soudný člověk ví, že jim není co věřit. Uvědomuješ si vůbec, že tvoje řeči o přivandrovalecké pakáži se mě můžou docela dotknout?
Nevzejde z toho nic jiného než hádka. Nepřesvědčuju o mýlce, vím, že to nemá cenu, ale proč mi má někdo vnucovat svou omezenost. Neodkývu, že je pravda, že ví o určitých věcech víc než já, když už z jeho výroků je jasné, že nemá šajna, o čem je řeč. Zdvořilá asertivita je v případě člověka blízkého nepoužitelná, protože samozřejmě pozná změnu v chování a bere to jako útok na sebe. Vyhýbat se určitým tématům je nemožné, protože prostupují celé bytí.
Co zbývá? Najít si neangažovaného partnera. Ale nebude nemastný neslaný? Už zase relativizuju :o)
12.2.04
Zajímavá návštěva
aneb Je třeba si dávat bacha na hubu?
V pondělí jsem měla podivuhodnou návštěvu. Teda spíš návštěvnost. Během půl druhé hodiny se na mě přišli juknout z ministerstva spravedlnosti, školství a životního prostředí a ze sociálky. Zvláštní. Mám dvě teorie.
První je poněkud paranoidní. Všichni znají historky o nevhodných slovních spojeních vyřčených do telefonu a houkání sirén a komandu rychlého nasazení do pěti minut. Že by stát tak bděl nad Internetem a já ono slídivé oko přilákala provokativním titulkem You will find me...?
Anebo je nasnadě možnost druhá, a sice že úředníci mají práci tak na háku, že v pondělí k polednímu nemají co dělat, tak si surfují. Pokud jsou tak výkonní, že všechno zmákli, závidím jim. Pokud ale po víkendu bez internetu okounějí místo práce, štve mě to. Jestliže někomu zamětnavatel toleruje surfování v pracovní době, je to jeho věc. Ale já jsem chlebodárce ministerských úředníků a okounění netoleruju, nehledě na to, že si zřejmě ani nejsou vědomi, že po sobě nechávají nějaké stopy, a dá se předpokládat, že jsou více než vhodnými kandidáty na šíření virů a spamů. Mě by můj chlebodárce hnal oním krokem.
Čiliže už na svých stránkách nechci vidět okounět v pracovní době nikoho z ministerstva čehokoliv a zvláš'ť na sociálku mám spadeno :o). Přijďte, až přestanete dělat triviální chyby a vyřízení sebemenší maličkosti Vám nebude trvat věčnost.
Ale aspoň jsem se nad statistikou návštěvnosti zase jednou pobavila :o)
V pondělí jsem měla podivuhodnou návštěvu. Teda spíš návštěvnost. Během půl druhé hodiny se na mě přišli juknout z ministerstva spravedlnosti, školství a životního prostředí a ze sociálky. Zvláštní. Mám dvě teorie.
První je poněkud paranoidní. Všichni znají historky o nevhodných slovních spojeních vyřčených do telefonu a houkání sirén a komandu rychlého nasazení do pěti minut. Že by stát tak bděl nad Internetem a já ono slídivé oko přilákala provokativním titulkem You will find me...?
Anebo je nasnadě možnost druhá, a sice že úředníci mají práci tak na háku, že v pondělí k polednímu nemají co dělat, tak si surfují. Pokud jsou tak výkonní, že všechno zmákli, závidím jim. Pokud ale po víkendu bez internetu okounějí místo práce, štve mě to. Jestliže někomu zamětnavatel toleruje surfování v pracovní době, je to jeho věc. Ale já jsem chlebodárce ministerských úředníků a okounění netoleruju, nehledě na to, že si zřejmě ani nejsou vědomi, že po sobě nechávají nějaké stopy, a dá se předpokládat, že jsou více než vhodnými kandidáty na šíření virů a spamů. Mě by můj chlebodárce hnal oním krokem.
Čiliže už na svých stránkách nechci vidět okounět v pracovní době nikoho z ministerstva čehokoliv a zvláš'ť na sociálku mám spadeno :o). Přijďte, až přestanete dělat triviální chyby a vyřízení sebemenší maličkosti Vám nebude trvat věčnost.
Ale aspoň jsem se nad statistikou návštěvnosti zase jednou pobavila :o)
11.2.04
Lamte si hlavu a doplňte řadu
Lámu hlavu otázkami z méně exaktní oblasti, ale malé odreagování neuškodí.
Takže: Co patří na místo otazníků?
1) AC2 EG4 IK8 MO16 ?
2) 20T 19S 17Q 14N ?
3) A1 E5 I9 O15 ?
Takže: Co patří na místo otazníků?
1) AC2 EG4 IK8 MO16 ?
2) 20T 19S 17Q 14N ?
3) A1 E5 I9 O15 ?
9.2.04
První mušky
Tak jsem začala objevovat chybky. Snad je časem vychytám a budu jen ráda, když mi necháte vzkaz, pokud na nějakou narazíte.
Za předpokladu, že se sem vůbec dostanete :o/ Garantovaná dostupnost je sice 97%, ale ta tři procentíčka mi už několikrát dokázala vyrazit ledový pot na čele.
Mimochodem, není pěkné, když je blog s podtitulem Jak zvladne blog zenska atd. zařazen v databázi weblogů mezi osobními mužskými? Rozeznat rod dělá zřejmě bezpohlavním strojům potíže i v případě tak vysoce emancipovaného/diskriminačního jazyka jako je čeština. Nicméně minimálně Trillian a Rebe si také vedou mužský weblog, takže v tom nejsem sama.
Za předpokladu, že se sem vůbec dostanete :o/ Garantovaná dostupnost je sice 97%, ale ta tři procentíčka mi už několikrát dokázala vyrazit ledový pot na čele.
Mimochodem, není pěkné, když je blog s podtitulem Jak zvladne blog zenska atd. zařazen v databázi weblogů mezi osobními mužskými? Rozeznat rod dělá zřejmě bezpohlavním strojům potíže i v případě tak vysoce emancipovaného/diskriminačního jazyka jako je čeština. Nicméně minimálně Trillian a Rebe si také vedou mužský weblog, takže v tom nejsem sama.
Na vlastní kůži na vlastních nohou a na vlastní pěst
jsem se rozhodla vyzkoušet své schopnosti a dovednosti. Výsledkem je tohle moje nové působiště. Doufám, že bude fungovat a že mi zachováte přízeň.
Snad to není krok zpět, i kdybych později systém změnila, zkušenost ručně udělat dosavadních 205 stránek jistě stála zato.
Ještě malá perlička :o)
Není úsměvné, pokud si po zaregistrování domény a zajistění webhostingu přečtete na vlastních stánkách následující?
Snad to není krok zpět, i kdybych později systém změnila, zkušenost ručně udělat dosavadních 205 stránek jistě stála zato.
Ještě malá perlička :o)
Není úsměvné, pokud si po zaregistrování domény a zajistění webhostingu přečtete na vlastních stánkách následující?
a po několika vteřinách jste přesměrováni
4.2.04
Krokusy předvojem jara
Dneska se objevily krokusy. Nevím, kde se tak najednou vzaly. Vím jen, že je nikdo nesázel. Je jich všude plno, hlavně v pangejtech. Ty září tak, že by snad ani svodidla nebyla potřeba.Vypadá to, že zima konečně končí a přichází toužebně očekávané jaro. Je to vlastně o něco dřív, než jsem čekala, ale tím lépe.
S jarem přichází čas změn. Když se tak podívám na jara za několik uplynulých let, vždycky se něco podstatného změnilo. Těžko říct, jestli k lepšímu, nicméně doufám, že letošní jaro bude ve znamení změn veskrze pozitivních.
Nechám se překvapit :o)
1.2.04
Neklidné čtení
před spaním i při snídani, rovnýma nohama do pátého dílu v podání nexuse6.
